“Je absurdní, když v sedmdesátitisícovém městě musím jezdit pro chleba 2,5 kilometru daleko,“ říká Karel Trnka, bývalý promítač kina. Cestu za chlebem si změřil. „Kdybych mamince nepomáhala, musela by jezdit na nákupy do města sama, je jí sedmdesát let,“ svěřuje Hana Hejduková. „Jedna večerka nestačí, žijí nás tu tisíce,“ tvrdí Trnka. Trápení Zahražanských zná dobře jako málokdo. Bydlí v paneláku u skeletu kina, kde bývala i prodejna, restaurace a taneční sál. „Objekt by se možná dal z části využít, celková adaptace by byla příliš drahá. Raději by se ale měl zbourat a postavit nový komplex. Prodejnu potravin a dalších běžných věcí tu potřebujeme jako sůl,“ upozorňuje Trnka. „Je to ostuda,“ hodnotí oplocenou trosku budovy 85letá Jarmila Jarošová. „Lidé jsou odkázáni jen na obchody ve městě,“ dodává. „Na Zahražany se kašle, chudáci starý lidi,“ rozčiluje se na chodníku další Mostečanka. Vláčí z města tašky s nákupem. Ještě v roce 1990 měla samooblsuhu za rohem. Že teď může jezdit do vzdálených supermarketů autobusem, nepovažuje za vítězství - tak často prý autobusy nejezdí a zdejší lidi mají právo na komfort jako obyvatelé jiných sídlišť. „Loni jsme udělali petici, aby se s tím něco dělalo,“ říká Jana Dundrová, když sleduje chátrající budovu. Je zastánkyní stavby nové místní samoobsluhy. „Ne všichni lidé mají auto, aby mohli za nákupy dojíždět,“ vysvětluje. Podle 75letého Filipa Bíra by mohl z objektu Zahražany vzniknout Dům pro seniory s malými byty. „Starých lidí přibývá,“ připomíná. Prodejna v přízemí by mu nevadila. Město chce za budovu 10 milionů korun, kupce ještě nemá. Radní věří, že se objekt prodá. „Je to strašák ve městě,“ přiznal před týdnem Luboš Pitín, ekonomický náměstek primátora. Původně měla být ze Zahražan vysoká škola.