Kliknutím zvětšíte„Téměř každý zákop, na který se narazilo, se řešil granátem… Útok byl nepřetržitý a byl velmi rychle proveden. Argentinský odpor byl dost slabý. Jsem přesvědčený, že hodně z nich se snažilo jen schovat se na dně zákopu a vykašlat se na boj. Byla to ustrašená parta a hodně z nich o boj nestálo. Úspěch útoku měl na na naši četu elektrizující dopad. Myslím, že od té chvíle jsme věřili, že jsme neporazitelní. Velmi věřím v to, jakou sílu má v bitvě ‚vůle‘, a fakt, že jsme svou vůli prosadili tak dobře a tak brzy, z nás udělala lepší četu,“ vzpomínal na bitvu o letiště v Goose Green poručík Clive Chapman z 6. čety 2. praporu britského parašutistického pluku, který vedl útok (jeho vzpomínku zachytil web Force.net).
Chapman se však takto vyjadřoval až pod dojmem euforie z úspěšně splněné operace, která měla zásadní strategický význam. Její provedení žádná jednoduchá selanka nebyla.
Loď Atlantic Conveyor šla ke dnu
Válka o Falklandské ostrovy v jižním Atlantiku začala v dubnu 1982, kdy se je rozhodla obsadit Argentina, v níž tři měsíce předtím převzala moc vojenská junta pod vedením junta generála Leopolda Galtieriho. Na ostrovech, které od roku 1883 držela Británie, se vylodily argetinské jednotky, jež hned první noc překonaly malé opevnění britské námořní pěchoty v hlavním městě Port Stanley, následně obsadily okolní skupiny ostrovů kolem South Georgia a South Sandwich a vztyčily na ostrovech argentinskou vlajku.
Britská vláda pod vedením premiérky Margaret Thatcherové se rozhodla dobýt ostrovy zpět a vyslala k nim svaz 127 válečných lodí a dvě výsadkové brigády. Britští vojáci začali v tvrdých pozemních i námořních bojích dobývat ostrovy zpět, ale jejich postup byl tvrdě vykoupen.
Velkou ztrátou bylo pro Británii například potopení obchodní nákladní lodi Atlantic Conveyor, kterou 25. května 1982 zasáhly dvě argentinské střely AM39 Exocet, které zabily 12 britských námořníků včetně jejího kapitána. Šlo o první britskou obchodní loď ztracenou na moři v důsledku nepřátelské palby od druhé světové války.
Pro Argentince však bylo zničení Atlantic Conveyor Pyrrhovým vítězstvím, protože od té chvíle v Británii výrazně vzrostl politický tlak na dosažení rychlého vítězství. Klíčem ke splnění tohoto cíle bylo právě obsazení letiště v Goose Green, které představovalo místo s největší koncentrací argentinských vojáků mimo hlavní město Falkland, jímž bylo Stanley.
„Bylo známo, že Argentinci drží Goose Green a Darwin jižně od zátoky San Carlos. Britské zpravodajské služby se domnívaly, že tuto oblast obsadily tři argentinské roty se dvěma 105mm houfnicemi a nějakými protiletadlovými děly,“ píše Force.net.
Velitel uslyšel o svém útočném plánu z BBC
Štáb brigády britských Commandos rozhodl, že letiště v Goose Green bude dobyto jako první, aby z něj Argentinci nemohli ohrožovat britskou základnu v zátoce San Carlos, která byla životně důležitá pro zásobování britských jednotek.
Útok dostal na starost 2. prapor parašutistického pluku, známý jako „2 Para“. pod velením podplukovníka H. Jonese. Pěší výpad podpořily tři houfnice a dvě britská útočná letadla Harrier Jump Jets předběžným bombardováním, hlavní tíže útoku ale spočívala na výsadkářích, kteří se začali 26. května přesouvat pěším pochodem přes hory do pozice severně od letiště.
Brzy na to zažil Jones mimořádně horkou chvilku, když z rádia uslyšel, že o přípravách britského útoku v oblasti vysílá ve svých zprávách BBC, které tuto informaci pustil někdo z vlády. Velitel výsadkářů zuřil, jak je možné prozradit tak konkrétní a citlivou informace nepříteli, ale nakonec dospěl k závěru, že útok stejně musí pokračovat.
Štěstí přitom stálo při Britech: Argentinci sice zprávu zachytili, ale nevzali ji zcela vážně, protože se domnívali, že je to úmyslná válečná dezinformace neboli falešná zpráva. Přesto však převeleli do Goose Green část svých záloh.
Útok na Goose Green
Útok mužů z 2 para začal v časných hodinách 28. května a navzdory tomu, jak na bitvu později vzpomínal Clive Chapman, nebyl zpočátku nijak jednoduchý. Britští vojáci sice postupovali vpřed, ale současně se ukazovalo, že nepřátelé jsou mnohem početnější, než se původně předpokládalo. Jones si navíc bolestně uvědomoval, že jakmile se rozední, budou jeho muži na denním světle vystaveni nepřátelské palbě nejen pěchoty, ale také argentinských stíhaček.
Ty skutečně začaly tvrdě útočit, sestřelily jeden ze dvou britských zásobovacích vrtulníků dovážejících munici a odvážejících raněné a v jednom případě bombardovaly britské vojáky napalmem. Obětí boje se stal i Jones, který padl při odvážném útoku na argentinské kulometné hnízdo, jež ošklivě zatápělo jeho vojákům (za tento útok byl posmrtně Viktoriiným křížem, nejvyšším britským vojenským vyznamenáním za statečnost tváří v tvář nepříteli).
Naštěstí pro Brity se Argentincům nepodařilo sestřelit druhý zásobovací vrtulník, jímž se na bojiště dopravil major Chris Keeble z týlového velitelství praporu. Ten převzal po Jonesovi velení a dostal své muže až k předměstí Goose Green. Těsně před západem slunce se podařilo dvěma britským bitevním letounům Harrier GR.3 zničit kazetovými bombami argentinská děla a vyvolat mezi argentinskými vojáky paniku. Výsadkáři následně argentinské síly obklíčili.
Po setmění Keeble zastavil boj a na druhý den ráno poslal do Goose Green dva zajaté Argentince s výzvou ke kapitulaci. Argentinský velitel si vyžádal souhlas svého generála a zhruba půl hodiny před polednem 29. května 1982 souhlasil, přičemž Britům trochu naletěl, protože se domníval, že jejich řady jsou podstatně početnější, než ve skutečnosti byly.
V bitvě padlo 17 britských vojáků a dalších 37 bylo zraněno. Na argentinské straně zahynulo asi 50 Argentinců, zhruba 90 jich bylo zraněno. Počet nezraněných argentinských zajatců činil 961.
Obsazení Goose Green pomohlo britským jednotkám otevřít cestu k hlavnímu městu, a navíc značně oslabilo morálku Argentinců. Od chvíle, kdy toto letiště padlo do britských rukou, už o výsledku krátké války téměř nikdo nepochyboval.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
