Stodevadesátka je moje srdcovka, říká modelář Josef Choreň

„Jako malý kluk jsem začínal s našimi stavebnicemi letadel od firmy Kovozávody Prostějov a barvil je tehdy dostupnými Unicolkami,“ vzpomíná. Potom zájem trochu opadl. „Přišla puberta, pak vojna, takže jsem se modelařině přestal věnovat. Po návratu z vojny jsem nastoupil k hasičům, kde jsem měl kolegu, který sbíral a stavěl modely hasičských aut v měřítku H0. Tak mě to zase chytlo, ale nedělal jsem jenom tohle měřítko. Ale protože trh s hasičskými auty není moc velký, tak jsem měl za chvíli všechno postavené a shromážděné. No a řešil jsem co, dál,“ pokračuje v ohlédnutí za svou činností modelář.

close info Zdroj: Deník/Edvard D. Beneš zoom_in

Do Obrnic, kde tehdy bydlel, se přestěhovala firma Eduard Model accessories, kterou měl hned za barákem. Viděl co tam vzniká a vrátil se k letadlům. Začal pro Eduard testovat kovové doplňky a navázal spolupráci s časopisem Modelář, do kterého začal psát recenze stavebnic. „To bylo někdy kolem roku 2000 a v posledních deseti letech hodně píšu recenze a články o stavbě modelů. Zrovna teď mám na recenzi připravenou stavebnici modelu Gloster Gladiator v měřítku 1:32 od ICM,“ dodává.

close info Zdroj: Deník/Edvard D. Beneš zoom_in

Jeho nejmilejším letadlem je německý Focke Wulf 190. „To je prostě moje srdcovka. Těch mám v různých měřítkách postavených sedmnáct a další stavebnice na zkompletování čekají,“ říká. Nestaví vojenskou techniku. To přiznává, že mu moc nejde. „Možná proto, že ji stavím, myslím si, že k ní nemám až takový cit. Když jsem předtím něco postavil, tak se mi pak zdálo, že to není to, co jsem zrovna očekával. Když už něco jiného, než letadlo, tak auta. Je to takové zpestření,“ doplňuje.

close info Zdroj: Deník/Edvard D. Beneš zoom_in