Do čeho se pouští, si tehdy Petr Globočník ještě neuměl představit. „V roce 2019 jsem sem chodil a drbal si hlavu, jestli jsem udělal správné rozhodnutí,“ přiznává a směje se.

Začátky moc veselé nebyly. Dům byl zpustošený, neměl žádná okna. Hned první den jim někdo ukradl vodoměr. „Cokoliv jsme zde udělali, tak nám někdo zničil,“ vzpomíná.

Vilu koupil, protože na sídlišti nemohl sehnat bydlení. Platit 14 tisíc za panelákový byt ve vyloučené lokalitě odmítl. Nechtěl podporovat obchod s chudobou.

Marie Aichingerová prodává v Mostě
Trhovkyně je šťastná, že může prodávat vánoční zboží na farmářském trhu v Mostě

Návrat do Janova přitom slíbil před komunálními volbami, ve kterých uspěl v roce 2018. Tou dobou už na sídlišti působil jako dobrovolník. Se spolkem MY Litvínov, který spoluzaložil, zde pořádali například akce pro děti.

Zázemí se jim ale nedařilo najít. Prostorná vila vyřešila i tento problém. „Dům je dost velký na to, abych zde měl malý byt a zároveň to fungovalo jako sousedský dům,“ vysvětluje.

Chceme místní osamostatnit

V prvním patře vily se chystá bydlet se svou ženou a dvěma malými dcerami. Z přízemí bude komunitní centrum. V části zahrady vzniklo sezení, z druhé strany domu pak komunitní zahrada, u které stojí dva včelí úly.

Rekonstrukce ale není zdaleka u konce. Většina oprav probíhá svépomocí. Pomáhat chodí i místní. A právě to je hlavní myšlenka sousedského domu. Lidé se zde musí aktivně zapojit, nic nedostávají zadarmo.

„Paternalistický přístup k sociálním otázkám v České republice vytváří závislost lidí. My chceme lidi naopak osamostatnit, aby dokázali věci bez nás,“ plánuje sociální pracovník. „Posilujeme jednotlivé členy, aby se z nich do budoucna stali lídři místního společenství a dokázali se v něm prosadit v pozitivním slova smyslu,“ dodává.

Ženy z Patchwork klubu Litvínov v kavárně Sokolovna a jejich práce. Vpravo na snímku zakladatelka klubu Miroslava Kimlová.
Patchwork v Litvínově je jako draní peří. Oživuje tradici kolektivní ruční práce

Cílem spolku My Litvínov, je měnit město k lepšímu. Město, které je historicky ovlivněné jak etnickou skladbou obyvatel, tak těžbou hnědého uhlí. Kromě sociální práce se tak Petr Globočník věnuje také ochraně životního prostředí a rozvoji veřejného prostoru. „Snažím se, protože mi není jedno, kde žiji a kde mají žít moje děti,“ vysvětluje.

Vybydlené domy, vysoká nezaměstnanost, nízká vzdělanost, drogy. Vyloučená lokalita má řadu problémů. „Je dokázané, že místo, kde žijete, vás ovlivňuje. Lidem, kteří zde žijí, kteří zde vyrůstají, nastavuje životní normy,“ říká. Řešení vidí v několika směrech.

Ústecko čekají do budoucna změny s ohledem na odklon od uhlí. S tím souvisí i evropské dotace, které může kraj využít na svůj rozvoj. Inspiraci, jak zlepšit podobu sídliště, může podle Globočníka Litvínov čerpat v Německu. „Tam vzali podobně velké baráky, snížili patra, probourali každý druhý vchod. Uzavřeli některé vnitrobloky, čímž vytvořili chráněné bydlení,“ popisuje při pohledu na zničené panelové domy v Janově.

Městská knihovna Most. Mostečan Libor Kudrna podal podnět k prohlášení městské knihovny za kulturní památku.
Je ikonická. Patriot navrhl prohlásit knihovnu v Mostě za kulturní památku

A navrhuje další jednoduchá architektonická řešení, do kterých je možné investovat. Vzniknout by podle něj mohly i předzahrádky u přízemních bytů či grilovací místa pro mládež. Právě vyžití pro mladé na sídlišti zoufale chybí. „Nesmí se myslet jenom na cihly. Je potřeba přemýšlet o tom, pro koho má transformace být. Je potřeba nastartovat místní život,“ dodává.

Pomoct by podle něj mohla také dotazníková šetření, která by zjišťovala, co vlastně zdejší lidé chtějí a potřebují. „Já tady znám některé místní lidi, lidi znají mě, a přesto se necítím být expertem na všechno,“ uzavírá.

Petr Globočník

- je sociální pracovník, opoziční zastupitel města Litvínov (Litvínov DO TOHO) a místopředseda Strany Zelených
- pochází z Janova, má dvě děti
- vystudoval sociální práci a pedagogiku volného času
- spoluzaložil spolek MY Litvínov

Václava Marková