„Navrhované navýšení je spíše než pomocí výsměchem řadě obětavých lidí,“ napsali v otevřeném dopise vládě a poslancům zástupci Asociace Dítě a Rodina, která zastupuje osm desítek organizací a sdružení.

Autoři dopisu připomínají, že odměna pěstounům zůstala beze změny již od roku 2013, zatímco minimální mzda za tu dobu vzrostla téměř o 7000 korun. Navrhují, aby se odměna pěstounům navyšovala v návaznosti na minimální mzdu tak, aby pěstoun na přechodnou dobu pečující o jedno dítě dostával zhruba její dvojnásobek.

Děti ve škole. Ilustrační foto
Dlouhodobých pěstounů přibývá. Většinu tvoří prarodiče a příbuzní dětí

Kraje, pod něž pěstouni na přechodnou dobu spadají, si jejich práci pochvalují. Například v Praze je jich nyní evidováno sedm desítek, aktivně se jich však nyní o děti stará jen 46. „Považujeme za ideální výhledově jejich počet navýšit,“ řekl Deníku mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman. Celkem je nyní v Česku přes osm stovek přechodných pěstounů.

Úspora 30 tisíc korun

Pro pěstouny mluví i řeč čísel. Kromě zmíněné odměny dostávají tyto rodiny pečující o malé dítě ještě necelých pět tisíc korun na jeho potřeby – třeba pleny, sunar a léky. Měsíční pobyt dítěte v kojeneckém ústavu stát podle ministerstva práce a sociálních věcí ale vyjde na 55 111 korun.

Podle statistiky organizace Lumos bylo loni v kojeneckých ústavech 571 dětí, čtyřicet procent z nich přitom bylo starších než tři roky. „Měla by to být výjimka, ale stává se to spíš pravidlem,“ řekla Deníku Barbora Křižanová z Lumosu. Situace se liší kraj od kraje – vyšší počty dětí v ústavech mají v Plzeňském, Ústeckém a Středočeském kraji.

Anna Polívková ve spotu Díky pěstounství
Spot plný sexu. Polívková či Klus ukazují, že cesty k rodičovství jsou různé

„Naopak Zlínský kraj už téměř tři roky v těchto zařízeních pro děti do tří let nevyužívá pobytovou službu. I většina dalších krajů tam již má jen minimální počty dětí a nepřijímají nové, ale snaží se hledat jiné alternativy,“ uvedla Křižanová. Kromě přechodných pěstounů jde o zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a domovy pro děti s postižením. Vhodné by bylo, kdyby stát vynaložil více peněz na prevenci a podporoval původní rodiny. „Často z nich děti bývají odebrány kvůli sociálním a ekonomickým problémům, které jsou řešitelné i jinak než vytržením z rodiny,“ dodala Křižanová.