Kouká na nás z plakátů, radí nám, ať zlepšujeme naše město a neodolatelně se u toho usmívá. Jiří Marek se stal v 96 letech tváří nové kampaně Hejbni Mostem, která vyzývá Mostečany, aby i letos navrhovali projekty na zkvalitnění života v Mostě. „Když jsem to dokázal já, proč ne ty?“ nabádá ve sloganu senior, který loni vyhrál pro babičky a dědečky interaktivní tabuli na procvičování mozku.

Kdo je tento aktivní muž, který šíří optimismus v době, kdy dost lidi propadá pesimismu? Proč má klobouk jako na Divokém západě? A co ho spojuje s Mostem? Deník ho vyhledal a vyzpovídal.

„Vítejte v mém posledním království!“ řekl ve skromně vybaveném bytečku a uklonil se. Narodil se v obci Libočany u Žatce, odkud pak rodina uprchla před nacisty. Proto nedokončil gymnázium a mládí prožil v Záhoří u Písku, v rodném kraji rodičů. Za protektorátu nastoupil do učení jako prodavač aut, motocyklů a jízdních kol u firmy František Huleš v Písku a přitom si dělal obchodní školu. „To se doporučovalo. Tenkrát se nám říkalo obchodní příručí a ti museli umět všechno, hlavně počítat a jednat s lidmi. To byla dobrá věc, protože jsem se naučil psát na stroji a ovládat těsnopis,“ uvedl senior. Naštěstí nemusel odejít na nucené práce do Německa, protože začal pracovat jako účetní v německé firmě ve Strakonicích, která prodávala peří do peřin a polštářů. Měl dvě písařky a po povýšení na zástupce jezdil i do Prahy na burzu peří.

Kampaň propagující participativní rozpočet v Mostě, úterý 1. ledna.
Most nabádá lidi, aby zlepšili město. Litvínov už vyhodnocuje desítky návrhů

Po válce se stal úředníkem a vrátil se do pohraničí, kde jako pracovník Okresní správní komise v Karlových Varech pomáhal po odsunu Němců zavádět československé zákony. Nová administrativa zajišťovala přebírání provozoven na Karlovarsku, jednalo se hlavně o obchody, restaurace a výrobny, včetně továrničky na lázeňské oplatky. Dodnes vzpomíná, jak při návštěvě dostával na ochutnání sladké odřezky.

Jiří Marek, který pak večerně studoval průmyslovku, nakonec zakotvil v Mostě, kde do svých 63 let pracoval ve Výzkumném ústavu pro hnědé uhlí. Nejprve dělal v oddělení automatizace a mechanizace důlních provozů a později přešel do ochrany životního a pracovního prostředí, kde se řešily vibrace, hluk či osvětlení. Podle seniora se dnes v Podkrušnohoří žije lépe než dřív. „Lidem se daří výborně, ale neví o tom,“ uvedl.

Kdysi byl předsedou kroužku amatérských filmařů, kteří se sdružovali při SHD v Mostě. Natáčel krátké filmy na 8mm i 16mm kameru a používal i barevný film. „Pořádali jsme různé soutěže a jezdili po kraji, do Chomutova, Teplic a Ústí, kde byly podobné kroužky,“ sdělil pamětník. K technice tíhl odmalička. Vysvětlil to tím, že je z generace, která zažila počátky zvukového filmu, rádia i telefonu. „Dnes máte tablet, kde je všechno pohromadě,“ poznamenal. Nejčastěji točil rodinné filmy. Rád má ten s názvem Narodila se nám princezna, ve kterém zachytil rané dětství své dcery. S filmem Lovu zdar, kde díky kamarádovi hajnému z Moldavy zachytil myslivost v Krušných horách, uspěl na soutěžích.

Jiří Marek (96 let) z Mostu je tváří kampaně Hejbni Mostem, která propaguje participativní rozpočet na rok 2022.Zdroj: Deník/Martin Vokurka

Jiří Marek je vdovec. Pochoval i bratra a sestru. Dcera s vnoučaty a pravnoučaty žije v USA a pravidelně ho v Mostě navštěvují. Dřív za nimi jezdil s manželkou. „Bylo to hezké, protože jsem konečně poznal jiný svět,“ řekl.

Oblíbil si Texas. „Je to trochu jiná Amerika. Žije tam dost čecháčků a chovají se nádherně. Když jsme tam přiletěli poprvé, vítal nás jejich hlouček, objímali nás, líbali, i když jsme se v životě neviděli,“ dodal. Klobouk, který si přivezl do Mostu a má ho na plakátu, koupil ve slevě za 25 dolarů ve staré „kovbojské“ části Dallasu, proslulé vývozem ohromných stád dobytka, kde to vypadá jako ve skanzenu Divokého západu. „Tam se mi líbilo nejvíc, ocitnete se v jiném čase,“ sdělil. Do Čech si vzal i suvenýr s rohy mladého býka a SPZ auta z TV seriálu Dallas, kterou koupil na ranči, kde se natáčelo. Mikina NASA byla mezi oblečením, které mu vozí rodina. Jednou si k ní nasadil klobouk a ta kombinace ho zaujala. „Od té doby to mám jako image,“ vysvětlil.

Nyní žije v Domově pro seniory v ulici Barvířská, který provozuje Městská správa sociálních služeb Most. Svěřit se do péče bylo jeho rozhodnutí. Už se hůř pohyboval a v jeho mosteckém bytě se mu znelíbilo mýt nádobí a udržovat sám provoz. „Jsem rád, že tu jsem. Nevěděl jsem, co mě čeká, ale svým způsobem jsem tu šťastný,“ řekl v pokoji domova pro seniory, který upřednostnil před finančně náročnějším bydlením v USA. Mostecký byt, kam se kdykoliv může vrátit, nadále slouží pro setkávání rodiny.

Mostecká hvězdárna na Hněvíně.
FOTO: Mostecká hvězdárna funguje i v zimě, využívá dalekohled z roku 1912

Nad postelí nového domova má obraz Kleopatry od Zrzavého, protože má rád i výtvarné umění. A také literaturu. „Když jsem šel do školy, uměl jsem číst a psát. Moje hračky byly knihy,“ upozornil. Zná domácí i světovou tvorbu, nevynechal ani sci-fi či romány ze severních Čech od Párala.

Americkým filmům neholduje kvůli přemíře sentimentu, smyšlenek nebo násilí. Nejraději má české filmy podle předloh Fráni Šrámka, Stříbrný vítr a Měsíc nad řekou. Šrámek je jeho srdeční básník. Řadu jeho básní zná nazpaměť. Není divu, že Jiří Marek vede v domově pro seniory pondělní kroužek poezie, kde přednáší verše. Recitací zpaměti si bystří mozek. „Vlastně ho tím restartuji,“ řekl. V mládí básně i psal. Za svobodna děvčatům a pak své ženě. Mezi ženami se obvykle cítí lépe než mezi muži. Vždycky mu totiž vadilo, že mu muži automaticky tykali. „Já jsem tak trošku aristokrat ducha a aristokraté, jak známo, si netykají, ale vykají,“ řekl s úsměvem z plakátu. Jako aristokrat se chová i v domově, kde ho zaměstnankyně zbožňují a on je. Zná datum jejich narození a jako první jim gratuluje. „Mají mě za dědečka, protože řada z nich vlastního dědečka nepoznala. Své vnučky sice mám, ale proč bych nepřibral další?“ poznamenal.

Loni podal v rámci kampaně Hejbni Mostem návrh, aby město v participativním rozpočtu koupilo pro domov interaktivní tabuli. Jeho nápad ve veřejném hlasování uspěl a domov tabuli dostal. Zda letos podá další návrh, Jiří Marek nesdělil. „Nějaké nápady mám, ale já vám je neřeknu. Nemůže se vše zveřejnit, je třeba nechat nějaké překvapení,“ vysvětlil.