Starší z obou mužů půjde na čtyři a půl roku do vězení, mladší na dva roky. Oba také musí uhradit škody v řádu stovek tisíc korun. Soud vynesl verdikt v jejich nepřítomnosti, s čímž oba předem souhlasili. Jejich obhájci se snažili obžalobu zpochybnit a navrhovali zproštění. Jeden z argumentů byl, že ve věznici údajně nedošlo ke vzpouře, ale ke spontánnímu nepokoji bez vůdce. Justice ale toto tvrzení po ukončeném dokazování a postupném výslechu tří desítek svědků vyloučila. „Soud shledal oba obžalované vinnými,“ sdělil soudce Jan Hartman. Rozsudek ještě není pravomocný, oba muži se mohou prostřednictvím svých obhájců odvolat.

K nepokojům ve věznici došlo 30. a 31. října 2020 a spouštěčem měly být obavy řady vězňů z nákazy koronavirem. V době rebelie byl ve věznici s kapacitou téměř 600 vězňů pozitivní na covid pouze jeden muž. Protesty měla doprovázet fáma, že na Moravě došlo k propouštění vězňů po pozitivním testu na koronavirus. Celkem se měly k nepokojům připojit zhruba čtyři stovky bělušických vězňů. Pořádek v areálu, kde z oken létaly i zapálené věci, zajistil až příjezd zásahové jednotky. Mimořádná událost se obešla bez zranění. Obžalobě ze vzpoury poté čelili dva vězni, se kterými začalo hlavní líčení v prosinci 2021. Starší, který pochází z Mostu, už byl na svobodě, mladší muž z Kladna je nyní v jiné věznici. Oba u soudu na počátku líčení uvedli, že se cítí nevinni. Mostečan dokonce tvrdil, že se vzpouře snažil předejít uklidňováním ostatních vězňů. Na páteční jednání se dostavil, ale krátce po zahájení líčení odešel kvůli zdravotním potížím, které podle něj vyvolala i přítomnost médií v jednací síni. „Není mi dobře, špatně se mi dýchá, mám návaly. Raději bych šel domů,“ vysvětlil a soud mu vyhověl.

Pak v jednací síni zazněly záznamy tří telefonních hovorů z bělušické věznice, v nichž mladší vězeň žádá družku během nepokoje, aby zavolala televizi k bráně věznice. „Máme tu koronavir a bouříme se,“ řekl muž v záznamu, ve kterém byl zřetelný okolní křik.

Podle státního zástupce se tento vězeň choval agresivně a vulgárně a na ubytovně strhl k neoprávněnému protestu ostatní vězně, kteří společně vyrazili ve výrazné početní přesile proti dozorcům. Ti z obav o vlastní bezpečnost ustoupili za katr. Starší vězeň, nakonec označený za prvního iniciátora nepokojů, podle státního zástupce jednal promyšleně a na venkovním shromaždišti před ubytovnou vyzval ostatní vězně, aby neuposlechli rozkaz dozorců a nešli na večeři do jídelny. „K tomuto záměru vyvolat vzpouru využil strachu odsouzených z nákazy nemoci Covid - 19, která v tu dobu byla na vzestupu a jejíž pozitivní záchyt v ten den ve věznici zjistili,“ uvedl státní zástupce před verdiktem.

„Sedmnáct pracovníků vězeňské služby vysloveně vypovědělo, že viděli a slyšeli, jak situaci uklidňuje a zmírňuje veškeré projevy,“ namítl obhájce staršího obžalovaného. Obhájce toho mladšího uvedl, že obžalobu považuje za nepodloženou a snažil se zpochybnit termín vzpoura. „Ve věznici jednoduše zavládl chaos,“ řekl. Psychicky labilní mladší vězeň podle něj jednal bez rozmyslu, s nikým se nespolčil a za kopnutí do zamčených mříží a za vulgarity už byl kázeňsky potrestán. „Tento skutek byl vyjádřením jeho chvilkového emočního rozpoložení, které ani v nejmenším nebylo vedeno úmyslem účasti na hromadném vzepření se pokynů dozorců,“ upozornil obhájce. Další vyhrocení nepokojů v sousedním sektoru podle jeho názoru způsobili samotní dozorci netaktickým postupem, když opuštěním budovy dali vězňům najevo, že nikdo jejich chování nebude bezprostředně řešit.

Soud argumenty obhájců neuznal. Staršímu obžalovanému uložil souhrnný trest odnětí svobody na 4,5 roku za zločin vzpoury vězňů a mladšímu dvouletý trest za přečin vzpoury vězňů s tím, že oba zařadil do věznice s ostrahou. „Tresty jsou přiměřené jak závažnosti spáchané trestné činnosti, tak i jejím následkům,“ řekl soudce. Přihlédl i k tomu, že starší obžalovaný byl už sedmnáctkrát trestaný za různé delikty, mladší třináctkrát, a že se oba dopustili protiprávního jednání ve výkonu trestu odnětí svobody.

Soud také potvrdil zjištění obžaloby, že autoritativní Mostečan byl vůdcem protestujících vězňů, i když to popíral a i když navenek mohl působit na řadu svědků jako odpůrce vzpoury. Podle soudu vězně ve skutečnosti řídil a udílel jim pokyny, co mají dělat, a v kulturní místnosti na ubytovně je povzbuzoval k neposlušnosti, ke žhářství a k neuposlechnutí rozkazů vězeňské služby. „Vše bylo realizováno na jeho pokyn. Vše rovněž dělal chytře v ústraní a teprve až následně se celou situaci snažil uklidňovat,“ uvedl soudce.