Šest let týral devětatřicetiletý muž svou o osm let mladší manželku. Bil ji a vyhrožoval. Po celou tu dobu žena vše v tichosti trpěla, nikdy se neobrátila na policii, ani na lékaře, aby jí rány ošetřil. Až nyní se bez pomoci už neobešla. Muž tedy musel na deset dní z bytu pryč. „Policisté již v domácnosti provedli kontrolu dodržování podmínek vykázání a nezjistili žádné porušení," informovala policejní mluvčí Ludmila Světláková.

Jednou z možností pomoci pro týrané ženy je obrátit se na azylový dům. Tam dostanou bezpečné zázemí a čas postavit se na vlastní nohy. Tento zdánlivě jednoduchý krok je však často velkým problémem. „Ženy se bojí budoucnosti bez peněz a bez manžela. Raději tedy budou dál trpět," již dříve ze zkušenosti podotkla Karolína Wankovská z Azylového domu pro matky s dětmi v Oseku.

Podle vedoucí oseckého azylového domu je týrání žen ze strany jejich partnerů mnohdy dlouholetá záležitost. Muži v první fázi většinou zahrnou své milé láskou, ale zároveň je začnou pod různými záminkami odpoutávat od rodiny a přátel. Nakonec jim navrhnou, aby přestaly chodit do práce, že je budou živit. „Když pak muž začne ženu psychicky nebo fyzicky týrat, ona se nemá na koho obrátit. Má pocit, že je na vše sama, nemá kam jít a už dávno je bez vlastního příjmu," řekla Wankovská.

Týrání však není vždy jen mířené na manželky. Své by o tom mohla vyprávět matka jednapadesátiletého muže. Tři roky ji její milovaný potomek bil a neváhal jí rozmlátit i její nábytek. Každou chvíli jí provedl i nějakou schválnost.

Také tohoto útočníka policie vykázala. Rozhodujícím impulzem, aby se žena obrátila na policii, byl strach o život při posledním výstupu jejího syna. „Měl totiž použít nůž, se kterým ženě vyhrožoval bodnutím," vysvětlila Světláková.