Jsou tři hodiny ráno, noc bez svitu měsíce. Sedm členů rybářské stráže vedených Petrem Buchou a doprovázených policistou z oddělenní v Hamru přichází k rybníku Rákos u Mariánských Radčic. Potichu, skoro neslyšně. Auta, se kterými jsme přijeli, zůstala o kilometr vzadu ve vesnici. U vody stojí dvě vcelku luxusní vozidla a velké stany. Nikde nikdo. Pruty na břehu jsou nahozené. A to se během noci nesmí.

"Od dvaadvaceti hodin do šesti hodin do rána to je v tuto dobu zakázané, a to i pro držitele rybářského lístku" vysvětluje šéf rybářské stráže Petr Bucha. Ryby musejí mít klid. Noční ticho prořízne zapískání elektronické signalizace na jednom z prutů, to jak za vlasec zatahal jeden ze strážců. Zároveň se ozve rázná výzva směrem ke stanům, aby nocležníci předložili povolenky k lovu a další doklady. Rybářská stráž na to má právo. Má statut veřejného činitele. Kdyby někdo dělal problémy, je s námi policista.

"Někdy to může být nebezpečné, pytlačit chodí podnikatelé, kteří můžou mít třeba zbraň. Můžou se nás snažit vyprovokovat," vysvětluje přítomnost muže zákona Bucha. Tentokrát se ale rybářská stráž výraznějšího odporu nedočká. Rozespalí noční lovci nijak neprotestují a doklady předkládají. "Lidi dělaj daleko horší věci, a to nikoho nezajímá," bručí tak čtyřicetiletý chlapík, vlastník jedné litvínovské benzínky. Jinak ale spolupracuje. Dozvídá se, že se dopustil, stejně jako jeho kolega v důchodovém věku, přestupku. Nedodrželi dobu lovu. Ani jeden z hříšníků nemá nahozeny víc než dva pruty. Pokud by jich bylo víc, dopustili by se také přestupku spočívajícího v nedovoleném způsobu chytání ryb. Rybářské lístky přitom mají, proto si museli být dobře vědomi, jak může jejich noční "dobrodružství" skončit.

Když jsou vyřízeny formality, musí si sbalit všechno náčiní, aby se dál nedopouštěli přestupku. My zatím vyrážíme k dalšímu rybníku, v Radčicích za pilou. Tam naráží hlídka na další dvě luxusní auta, další dva stany. Co nevidíme, a čemu se nedá zabránit: obě skupinky se znají, a tak ta první stihla mobilem druhou upozornit. Při prohlídce tak jsou sice pruty připravené na stojanech, nahozeno ale není. Návnada na háčku je ale pořád mokrá. Ještě před chvílí byla ve vodě. Osazenstvo plátěných přístřešků vylézá jakoby ospalé. Tahle komedie ale na Petra Buchu neplatí. Důsledně kontroluje vše, co by mohlo být v nepořádku. Nenachází ale nic, za co by mohl rybáře potrestat. "Přitom jsou to ti, které jsme původně chtěli nachytat," říká. "Ale to nevadí, dostaneme je příště," dodává. Jeden z rybářů totiž byl přištižen při nedovoleném lovu už loni. Jestli ho dopadne stráž znovu, může dostat až třicet tisíc korun. Pokud by se mu prokázalo pytláctví, byl by to již trestný čin.

Jeden z mužů při kontrole přiznává, že dostal od druhého rybníku telefonát. Svým arogantním vystupováním se strážcům vod vysmívá. Ví, že je dneska nepostižitelný. "Jsou organizovaní. Mívají také své předsunuté hlídky a na cestu dávají zvonkohry, které upozorní na vetřelce," popisuje některé praktiky nočních rybářů šéf strážců.

A proč to pytláci dělají? Chycené ryby, pokud jich je více, prodávají do restaurací nebo do soukromých vod. "Dostanou tak padesát korun za kilo. Ale sehnat na to důkazy je skoro nemožné," říká Petr Bucha, který hodlá se svými kolegy v dalších nočních akcích pokračovat.

Na přestupce organizované v rybářském svazu má na letošek připravenou novinku: Pokud bude chtít lovec dostat zpět zabavenou povolenku, může dostat i alternativní trest. "Bude muset uklidit třeba celý rybník. A při všech těch věcech, které se povalují u vody, to zrovna příjemná práce nebude," představuje nové opatření.

Pytláctví je na Mostecku rozšířené. Naposledy přistihli černého lovce mostečtí strážníci minulý týden na Benediktu. "Bez platné povolenky k lovu ryb přistihla hlídka 31letého muže. Strážníkům se na místě přiznal ke skutečnosti, že nevlastní ani povolenku, ani rybářský lístek ani členskou legitimaci. Pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu jsme pytláka předali policii," uvedl Luboš Trojna, mluvčí mostecké městské policie.