V roce 2011 řešila intervenční centra pro pomoc takto postiženým rodinám v České republice celkem 1430 případů vykázání násilné osoby ze společného obydlí.

Nejvyšší počet vykázání 203 případů byl zaznamenán v Ústeckém kraji. V dalších 52 případech došla situace tak daleko, že byli násilníci v Ústeckém kraji obviněni z trestných činů.

První bariéra začíná vykázáním

„Nejvyšší počet vykázání v rámci České republiky zřetelně ukazuje na fakt, že v našem kraji byla od počátku roku 2007 dobře nastavena spolupráce mezi naší neziskovou organizací a Policií ČR. A to nejen při řešení domácího násilí, ale také při školení příslušníků policie, předávání poznatků a zkušeností při řešení jednotlivých případů domácího násilí. Intervenční centrum Ústeckého kraje pracuje měsíčně s 50 až 60 klienty, z toho čtvrtina přichází v souvislosti s využitím vykázání násilníka policií,“ uvedla Martina Vojtíšková, vedoucí intervenčního centra.

Počty policejních vykázání, ale i pomoci v intervenčním centru, naznačují, že systém funguje, ale základní problém je v nedostatečné odvaze žen, přerušit svým rozhodnutím začarovaný kruh rodinného násilí.

Soud rozhodl: Skončil ve vězení

Jak těžce se vymaňují ženy z vlivu agresivních mužů, dokazuje lednový rozsudek ústeckého krajského odvolacího soudu. Stanislav (1963) z Kadaně byl odsouzen chomutovským okresním soudem za násilí v rodině. Bližší identita muže nemůže být sdělena vzhledem k ochraně soukromí poškozených dětí.

Muž jde do vězení na čtyři roky. Byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání Stanislavovi nepomohlo, protože byl uznán vinným, že v letech 2004 až 2009 ve svém bytě v Kadani soustavně fyzicky napadal svoji manželku kdy ji bil i kopal po celém těle, tahal za vlasy, z výšky jí pustil na hlavu zmražené maso a tím jí způsoboval zranění, nebo jí bitím do obličeje roztrhl ret, bezdůvodně v noci rozsvěcel světlo a budil ji a přikazoval, aby v noci srovnala lžičky v kuchyňské lince.

Také ženě zakazoval přijímat do bytu návštěvy, včetně příbuzných. Rovněž ženě zakazoval jezdit za příbuznými. Proto manželka trpěla depresemi a psychickými poruchami.

Nešetřil ani dceru. Nadával jí a budil v noci, zakazoval jí brát si doma jídlo, chtěl, aby si sbalila své věci a odešla z bytu. Musela vydržet i nadávky, kdy vyhrožoval, že dceři usekne ruce, jindy, že jí ostříhá vlasy nůžkami na kuře. Trpěla depresemi a psychickými poruchami a musela vyhledat lékařskou pomoc.

Nic zvláštního se přeci nestalo

Obžalovaný u soudu sice připustil, že toho, co je popsáno v obžalobě, se většinou dopustil, ale nikdy se prý nestalo, že by manželku napadl bezdůvodně. Dceři jenom tak nadával…

Manželka uvedla, že zranění po těle schovávala, protože se styděla. V okolí předstírala, že je všechno v pořádku. Když si modřin všimla sousedka, nebo příbuzní, říkala jim, že se uhodila. Obžalovaný ji bil i před dětmi, něco slyšeli i sousedé z domu.

Jak těžké je vymanit se ze situace, dokládá svědectví, které podala u soudu výchovná poradkyně na základní škole v Kadani, kam chodila týraná dcera. V lednu 2006 poradkyni školačka vyhledala, stěžovala si, že matka je vystavena psychickému i fyzickému týrání ze strany otce. Situace trvá již delší dobu. Když pozvala matku do školy, ta vše popřela a situaci zlehčovala. Později se dívka rozplakala, říkala, že se o matku bojí, nesla to velmi špatně.

Nakonec se přece jenom rodina vymanila z vlivu násilníka a ten skončil před soudem.