Slečna Edita z Klášterce nad Ohří prožívá malé osobní peklo. Její fotografie v bulváru oblétla celou republiku, lidé si na ní ukazují a odvrací tvář. Je totiž bývalou partnerkou Romana K., obviněného ze znásilnění a vraždy devítileté Elišky.

Stín ohavného činu jakoby v myšlení lidí dopadal i na ní. „Jak s ním mohla žít? To nepoznala, jaká je to zrůda?" ptají se. Málokdo ví, že už delší dobu partneři nebyli. To bulvár z nich udělal znovu pár, když použil staré fotky a připomněl, že spolu mají dítě.

Chomutovskému deníku poskytla mladá žena exkluzivní rozhovor. V něm mimo jiné prozradila, že dnes obviněného expartnera viděla ještě druhý den po hrůzném činu. A že stále nemůže uvěřit, co se stalo.

Vysvětlete pro začátek svůj vztah s Romanem K.
Byli jsme spolu přes tři roky, nějakou dobu jsme spolu bydleli v Klášterci nad Ohří. Mám s ním syna, kterému jsou dva a půl roku. Už delší dobu spolu ale nejsme, definitivně jsme se rozešli před více jak rokem. Od té doby taky bydlíme každý jinde. Já v Klášterci nad Ohří, on bydlel u rodičů v Chomutově.

Takže jste se s ním nestýkala?
To ano, ale vždy to bylo jen kvůli klukovi. Buď jsem přijela já za ním nebo on za mnou, ale jen kvůli tomu, aby viděl syna. Prostě situace, jakou mají tisíce dalších párů s dítětem, které se rozešly.

Potkala jsem ho, když hledali Elišku

Viděla jste ho v osudné dny?
Ano. Potkali jsem se v úterý, kdy se Eliška ztratila. Ale nebyla jsem ve městě s ním, jak někde zaznělo, jen jsme se náhodou potkali. Šla jsem s klukem do obchodu, malý ho viděl na ulici, takže jsem se zastavili, chvíli si povídali, kousek nás doprovodil. Pak jsme šli každý svou cestou.

Když se pak začalo mluvit o tom, že Elišku možná zavraždil někdo z příbuzných, nenapadlo vás, že by to mohl být on?
To mě nenapadlo vůbec. Já jsem ho totiž viděla ještě ve středu ráno, kdy probíhala ta velká pátrací akce. Šla jsme s malým k doktorovi, potkali jsme se, kousek nás doprovodil.

A bavili jste se o tom, že se Eliška ztratila?
Slyšeli jsme to, hlásili to i místním rozhlasem. Vůbec jsem tomu nechtěla věřit, že se ztratila, vždyť to měla kousek domů. Byl to pro mě velký šok, byla to příbuzná a ještě takhle malá…

A co on?
Jen říkal, že je to nějaký divný.

Třikrát trestaný? Nechtěl o tom mluvit…

Vážně vás vůbec nenapadlo, že by byl něčeho takového schopný?
To mě ani nemohlo napadnout. Byl to pro mě další šok. Žila jsem s ním, nějakou dobu ho znám. Ale byl vždycky kamarádský, bezkonfliktní, pro každou srandu…

Počkejte, vždyť byl třikrát trestaný a čtvrtou věc měl na krku, byť to byly nějaké menší delikty…
Já jsem o tom moc nevěděla, možná to bylo z doby, než jsme spolu začali žít. Vím, že amnestií o nějaké škraloupy přišel, zmiňoval se, že ho snad chytli v autě, přestože neměl řidičák. Ale on se o tom bavit nechtěl. Stejně tak se v televizi říkalo, že už dřív se měl koukat po malých holkách. Za sebe můžu říct, že jsem si nikdy nic takového nevšimla.

Pojďme ke chvíli, kdy jste se dozvěděla, že policie zatkla právě jeho. Jaká byla vaše reakce?
To byly hrozné emoce. Těžko se to dá popsat. Člověk tomu nechce uvěřit, že je to otec dítěte a že by mohl něco takového… na malou holku… na příbuznou… Pořád tomu nemůžu uvěřit.

Takže máte pochybnosti, že by to udělal?
To zase říct nemůžu, rozhodně se ho nechci zastávat. Ale stejně tak nemůžu uvěřit, že by udělal tohle. Do člověka prostě nevidíte. S někým můžete žít a nepoznáte ho, přestože si myslíte, že ano. Sama budu sledovat, jak to celé dopadne.

Byla jste s ním od té doby ve styku?
Ani nevím, jestli by to bylo vůbec možné. A myslím, že kdyby chtěl, tak by dal třeba přes rodinu nějak vědět. Jinak moc nevím, jak to chodí.

A jste v kontaktu s někým z jeho rodiny?
S jeho sestrou.

A co ona na to říká?
Já bych jí do toho nechtěla nějak zatahovat. Ale tomu také nemůže uvěřit.

Ptám se i proto, abych zjistil, jak teď cítíte vztah k němu. Chcete ho ze svého života úplně odstřihnout nebo pořád doufáte, že to neudělal?
Nevím. Teď je to tak strašně čerstvé… Vlastně pořád čekám, co se bude dít dál. Člověk tomu nechce věřit, ale zároveň nemůžu říct,co bude, až se ukáže pravda. Vážně nevím. Je to teď pro mě samý šok, nejdřív Eliška, pak jeho obvinění, pak se v bulváru objeví moje fotky, lidé si na mě ukazují…

Ukazují si na mě, odvrací se

To vás lidé zastavují na ulici?
Ukazují si na mě „to je ta žena vraha". Lidi, se kterými jsme se dřív zdravili, teď sklopí oči, když mě vidí… A člověk má strach, protože lidé si mě s tím spojují, přestože za to nemůžu. Mám strach o svého syna, nikdy nevíte, co v lidech ta nenávist a zloba probudí a co se může stát.

A kvůli čemu si vás s ním spojují, i když s ním už přes rok nežijete?
Kvůli bulváru. Jak jsem říkala, jednou za týden či čtrnáct dní jsme se viděli, ale vždycky jen kvůli synovi. Ale bulvár si na facebooku našel staré fotky, kde jsme spolu a dával je k článkům. Na některých mám rozmazaný obličej, minimálně na jedné jsem ale vidět normálně. Lidé si pak myslí, že spolu stále jsme a odsuzují mě. Přitom jsou to fotky z roku 2009 nebo 2010.

Co reakce od rodiny Elišky? Byla také nenávistná?
To ne, nejdřív mi volala její babička také nechtěla věřit, že by to udělal. Pak mi její maminka potvrdila, že to asi byl on. Ale já jsem se s nikým moc bavit nechtěla. Sama mám v hlavě spoustu otázek. Hlavní je „proč?" Ale chci počkat, co bude…

Možná lidé čekají, že se od něj nějak distancujete, že ho odsoudíte. Jinak budou mít pocit, že se ho zastáváte…
Rozhodně se ho nezastávám! Třeba s kamarádkami, když se o tom bavíme, řešíme proč by to měl udělat, co ho k tomu vedlo. I ony říkají, že musíme počkat, jak to celé bude. Něco tam být určitě muselo, jinak by ho policie neobvinila. Ale jsem tak překvapená, že nemůžu dělat nic jiného než počkat na definitivní pravdu.

Proč jste se vlastně rozhodla promluvit a proč konkrétně s Chomutovským deníkem?
Protože bulvár je zaplněný falešnými informacemi, vy jste seriózní. A na kameru vystupovat nechci. Už na mě ťukali, ale já neotevřela. Aby si něco natočili a pak to překroutili, to ne. Možná by byla situace jiná, kdybych neměla malé dítě,, ale takhle se o něj bojím. Budu ho dávat do školky, nechci mít strach ho tam vodit…

Poslední otázka: Půjdete na Eliščin pohřeb?
(chvíli přemýšlí) Nevím.

Asi to bude na hraně. Když tam nepůjdete, můžou vám to vyčítat, přeci jen byla vaše příbuzná. Když tam půjdete, můžou si lidé vzhledem k té atmosféře říkat, co tam zrovna vy děláte…
Hm, právě. Vážně nevím. Ale pro syna nemám hlídání a neumím si představit, že bych ho brala s sebou. Je to tragická událost, tohle by děti prožívat neměly.