Oba muži od září roku 2006 do listopadu roku 2006 měli podle rakouského Zemského soudu v Kremži na Dunaji převádět z České republiky přes Rakousko do Itálie celkem dvanáct čínských běženců. Poslední čtveřici do Itálie však již nedostali, protože byli oba cestou zadrženi rakouskými muži zákona.

Heller a Mikovic, jako řada jiných Čechů, si chtěli vydělat, protože je tížily dluhy a neměli peníze, aby je zaplatili. Stejnou motivaci mají také kurýři drog.
Scénář jejich zapojení do mezinárodního zločinného spolčení převaděčů byl jednoduchý. Kdosi neznámý je jako námezdní průvodce zavolal telefonem. Řekl jim, kdy má dojít k převedení čtyř Číňanů přes české hranice do zemí Evropské Unie.

Milan Heller Číňany dovezl z Prahy k česko-rakouské hranici. Pavel Mikovic se s nimi vydal na procházku přes zelenou hranici. Heller mezitím projel do Rakouska přes hraniční přechod Dolní Dvořiště/Wullowitz a z Karlstiftu je dovezl do Itálie, kde se Číňani pak již ztratili v tamní velké čínské komunitě.

Dvakrát se jim to povedlo, ale v noci na 3. listopad minulého roku byli zadrženi poblíž česko–rakouské hranice a do Itálie čtyři Číňané již nedorazili.
Heller se plně přiznal k převaděčství na rozdíl od Mikovice, který tvrdil, že převedl jenom několik osob. Proto dostal Heller menší trest. Jeho přiznání usvědčilo i společníka Mikovice.

Ústecký krajský soud podle soudkyně Jany Kurešové ročně rozhoduje o 15 až 20 případech, kdy Češi požádají, aby si mohli trest, ke kterému byli odsouzeni v zahraničí, vykonat v českém vězení.