Přetížení zdravotníci, rodiče zaměstnaní na plný úvazek a navíc on-line výukou svých dětí, podnikatelé, kteří se děsí říct svým pracovníkům, že už nemají na výplaty, nebo dospívající, kterým zoufale chybí sport… Takoví lidé patří k těm, kteří od začátku nového roku využívají příspěvek na psychosociální pomoc od největší české pojišťovny. Podle 43leté psychoterapeutky z Litoměřic Kateřiny Stibalové patří k nejničivějším dopadům současné epidemie a navazující krize úzkostné stavy a nekontrolované pití.

„Začínají plakat ve chvíli, kdy to nedává smysl, a nejde to zastavit. Nemůžou usnout, probouzejí se v noci, někdy nemůžou ani jíst, mají bolesti na prsou, špatně se jim dýchá,“ popisuje odbornice první z problémů. Tím druhým je alkohol. „Lidé, kteří ho dříve nějak zvládali, nemají během opakujících se lockdownů pohyb, společenské vyžití nebo relax. Tak sedí doma a pijí, je to jejich často jediný ventil,“ říká s tím, že jde o „singly“, ale i o tatínky či maminky od rodin.

První, co psychoterapeutka radí všem, je omezit příjem katastrofických zpráv. Stačí si je dávkovat jen jednou denně, aby se člověk zorientoval, co příští den může a nesmí. „Mozek to zpravodajství prožívá a spouští akutní reakci na stres. Ta vyvolá v těle hormonální bouři. Tělo se začne připravovat k boji, který ale nepřijde. Nic se neděje, člověk sedí dál u televize, ale neví, co se sebou, jak tělo zase uvolnit,“ dodává Stibalová, která klienty učí i dechová cvičení a cvičení na ovládání mysli.

Příspěvky na psychosociální podporu u skoro dvou set odborníků z celé země vypsala Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) před třemi měsíci. Dosud ji využívá přes 2 a půl tisíce lidí, většinou žen. Podle Ivana Duškova, náměstka ředitele VZP, potvrzují vysoká čísla smutný fakt, skýtající ale i naději. „V obtížné covidové době stoupl výskyt duševních onemocnění. Ale rychlé rozpoznání a řešení těchto obtíží je zásadním krokem pro prevenci,“ říká Duškov.

Pomoc drogově závislým i matkám

Stibalová byla dosud v regionu známá spíš z působení v kontaktním centru pro drogově závislé, kde pracuje už od 19 let. Do psychoterapeutického výcviku nastoupila v roce 2000. Trendem v sociálních službách tehdy bylo, aby jejich zaměstnanci měli vyřešené soukromé problémy. Když poprvé vyhořela, což je prý v sociálních službách běžné, doplnila si formální vysokoškolské vzdělání a s postupem let absolvovala další a další výcviky a kurzy.

Do loňského roku využívala znalosti o duši v pomoci matkám-uživatelkám, rodičům abstinujících nebo lidem vracejícím se z léčeben. Pak se ale setkala s kamarádkami Helenou Kotovou a Kamilou Klupákovou, které dříve také dělaly v „Káčku“. Podobně jako ona stále pracovaly v sociálních službách, ale cítily se v nich už vyčerpaně. Dohodly se, že tam zůstanou už jen na částečný úvazek. A v září si otevřely terapeutickou praxi ve vile nedaleko centra města, kde se střídají a věnují se každá svým klientům.

Nová jména v psychologické podpoře reklamu nepotřebovala. Dámám se skoro hned přihlásili lidé z širokého okolí. I tak je to jen kapka v moři v regionu, kde je psychologů a psychiatrů jen pár. Důsledky epidemie navíc ženou a ještě poženou do jejich ordinací další fronty. Tři dámy se přitom k společné praxi rozhoupaly loni v únoru, kdy ještě nebylo patrné, s jakou silou nákaza vtrhne i do Česka.

Teď se spolu s dalšími tuzemskými psychoterapeuty-živnostníky potýkají s tím, že můžou klientům pomáhat jen on-line. Jak ale upozorňuje Stibalová, přinejmenším první schůzka s klientem musí proběhnout osobně, aby se rozpoznalo, jestli je vůbec čas na terapii. A není spíš nutná krizová intervence, protože třeba klient vážně pomýšlí na sebevraždu. To naštěstí stát nadále umožňuje. Právě únor s březnem patří podle dlouhodobých statistik k měsícům, kdy si na život sáhne nejvíc lidí.

VZP dosud vydala 2 566 poukazů lidem na psychosociální podporu. Z nich tvoří 79 procent ženy, z 21 procent jsou to pak muži. Z poloviny jde o lidi ve věku 30 až 50 let. Nejméně o lidi nad 50 let (asi 10 procent). Skoro z poloviny žádali o podporu Pražané, z Ústeckého kraje mělo zájem 10 procent lidí z celkového počtu žadatelů. Pomoc je zaměřena především na ty, kteří psychologickou pomoc buď hodně dlouho nevyhledali, nebo jsou v podobných ordinacích úplní nováčci.