Slovo meditace pochází z latinského meditatio, což znamená rozjímání. Neexistuje však žádná přesná definice tohoto pojmu – většinou se tak označují nejrůznější praktiky prohlubující soustředění a dosahující změněného stavu vědomí. V podstatě nejde o nic jiného než o zklidnění naší mysli. Což v dnešní době, kdy jsme neustále něčím rozptylováni, není nic jednoduchého. O to víc je to ale prospěšné.

„Meditace nám může přinést do života neskutečně moc. Působí totiž jak na naše fyzické tělo, tak i na psychiku a duši,“ tvrdí Tereza Hacová, lektorka mindfulness, která tuto životní filozofii zprostředkovává na webu medituju.cz. Nabízí tu i 21denní kurz zdarma. Mindfulness se překládá do češtiny jako všímavost, jedná se o záměrné zaměřování pozornosti na přítomný okamžik bez posuzování a jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je právě meditace.

Čas se zastavit

Jak Tereza Hacová říká, neznamená to, že musíte několik hodin sedět v pozici lotosového květu a odříkávat mantry. „Může to znamenat, že se posadíte na židli a 10 minut se budete soustředit na svůj dech nebo tělo,“ vysvětluje podstatu meditace a připomíná, že podle výzkumů dokáže zmírnit stres, zvýšit produktivitu, ale i zlepšit mezilidské vztahy. „Co mně ale přijde nejdůležitější, je, že nám dá prostor k zastavení. V něm můžeme vnímat přítomnost, své potřeby a hodnoty, a díky tomu žít naplněnější život,“ líčí.

Podobně mluví i Tomáš Kořínek, digitální nomád a programátor webových stránek, jenž své IT služby nabízí na www.tomaskorinek.com. Medituje již několik let. „Meditace sice mnoha lidem zní jako něco extra spirituálního, ezoterického a kdoví co všechno, vůbec tomu tak ale nemusí být. Je to prostě jen takové fajn mentální cvičení,“ říká s tím, že se jedná o naprosto jednoduchou aktivitu, kterou zvládne každý. „Navíc při ní není třeba pálit vonné tyčinky, ani otevírat srdeční čakry,“ směje se a předkládá návod: pohodlně se usaďte, zavřete oči a po dobu 10 minut sledujte, jak dýcháte. Pozorujte, jak se vám plíce plní vzduchem a jak následně zase vydechujete. A pokud zjistíte, že jste dech zapomněli sledovat, lehce se k tomuto pozorování zase vraťte.

Dostanete emoce pod kontrolu

Tomáš Kořínek přiznává, že dříve míval problém udržet emoce pod kontrolou. Čas od času vybouchl vzteky, což ho později mrzelo. Dnes už umí být „nad věcí“. Právě tuto schopnost nenechat se ovládat emocemi a být tak víc v pohodě považuje za největší přínos meditace ve svém životě.

„Pomáhá totiž k lepšímu pozorování vlastních myšlenek a schopnosti nasměrovat pozornost tam, kde nám to dává smysl,“ popisuje. Jak dodává, neznamená to, že se z nás stane robot bez emocí. „Je to spíše o tom, že si pak dokážeme líp uvědomovat některé vlastní mentální procesy a díky tomu se pak snáze rozhodovat, kterému z nich věnujeme prostor, a kterému ne.“ Pro přiblížení svých slov předkládá situaci, kdy nás naštve šéf, my tomu pak věnujeme mnoho pozornosti a mračíme se na všechny kolem sebe. „Meditace nám může pomoci podívat se na celou věc s nadhledem a jednotlivé myšlenky vidět jako samostatné procesy, které se nám právě odehrávají v mozku. Díky tomu se pak můžeme svobodně rozhodnout, jestli skutečně stojí za to nechat je pracovat, nebo jim přestat věnovat pozornost,“ shrnuje Tomáš Kořínek.

Tereza Hacová se svěřuje, že jí osobně meditace umožňuje vnímat, co zrovna potřebuje a jaký život chce žít. „Samozřejmě mi pomáhá se spoustou jednotlivostí – od zmírnění mé zbrklosti a impulzivity po zvýšení vděčnosti a laskavosti k druhým i k sobě. Hlavně mě ale ukotvuje ve stavu tady a teď.“

Jde to i při procházce či tvoření

Jak tedy na to? Prvním úspěchem je podle Terezy Hacové už to, že si na meditaci uděláme pravidelně čas, což se může jevit pro mnoho z nás jako největší problém. „Každý má jiné možnosti, a tak může být dobrým začátkem meditovat pět minut denně,“ uklidňuje ale mladá žena s tím, že postupně pak můžeme vkládat malá zastavení do celého dne, dostávat se do kontaktu se sebou i během spěchu v práci nebo s dětmi.

„Někdo má radši delší zastavení, kdy si ráno sedne a půl hodiny je jen sám se sebou. Mysl se v delším čase dokáže víc zklidnit, delší meditace na nás tedy může mít jiný vliv než kratší zastavení. Oboje je však důležité a je dobré přístupy kombinovat,“ objasňuje. Také její meditační praxe je různá. Každé ráno, hned jak vstane, usedne na meditační polštářek, někdy na něm stráví pět minut, jindy klidně hodinu. Záleží na tom, co ji ten den čeká. „Když mám před sebou nabitý den, tak se snažím meditovat co nejdéle. Přes den se několikrát zastavím a všimnu si, jak se mám, co cítí mé tělo,“ dává inspiraci pro ty, co se do toho chtějí také pustit.

Tereza často přiřazuje i meditaci v pohybu – od jógy po tanec. „Mým hlavním záměrem je přenést meditační praxi do každé chvíle běžného dne a užít si tak plný život v přítomnosti.“

Že nemusíme meditovat jen vsedě, o tom hovoří i Klára Patočková, jež se věnuje japonské masážní technice shiatsu (www.klarapatockova.cz) a pravidelně medituje řadu let. Rozlišuje tři formy meditace: v chůzi, při činnosti a vsedě či vleže (to ale moc nedoporučuje, protože se může snadno stát, že usneme). Pro první z nich je přímo ideální procházka lesem, kdy vnímáme sami sebe a okolní krajinu. Hovoří se o tzv. lesní koupeli. Je stále populárnější, protože spojuje léčebné působení meditace a přírody, která se dnešnímu člověku tolik vzdaluje.

„Často býváme v meditaci při tvůrčí činnosti, jako je šití, malování… Nebo děti, když staví hrad z lega. Pokud děláme danou věc naplno, jsme maximálně soustředění, naše mysl jen jako by pozorovala, co děláme,“ říká Klára Patočková, která přiznává, že by ráda meditovala častěji. Medituje cíleně v klidu, ale činí tak právě i při kreslení, stříhání látek, šití a plnění meditačních polštářků (pohankovými slupkami), které zájemcům prodává. „Miluju jízdu vlakem a ‚čučet z okýnka‘. To je pro mě taky meditace, ovšem bez ukecaných spolucestujících,“ směje se.

Můžete to zkusit sami, nebo s učitelem

Cesta Kláry Patočkové k meditaci vedla přes autogenní trénink. S touto relaxační metodou, která je také stále oblíbenější, se setkala ve svých 12 letech a používala ji poměrně často, protože ji dokázala zklidnit a zbavit obtěžujících tiků, jimiž trpěla. „Při autogenním tréninku jsem zažila pocit být jenom já, sama se sebou. Tiky byly kvůli vnějším vlivům, a ty neměly do mého jenom-já přístup,“ vypráví.

K meditacím se dostala během mateřské dovolené, kdy začala navštěvovat Darja Shiatsu School. „Meditace, které byly součástí výuky, byly řízené, za znění hudby v pozadí nás meditací provázelo mluvené slovo. Nikdy nezapomenu na meditaci s elementem voda, kdy jsem pod vodní hladinou – co hladinou, na dně hodně hlubokého oceánu – našla zářící poklad. Tenkrát jsem ho vynesla nad hladinu a doposud se s ním v duchu spojuji při těžkých chvílích. Poklad vnímám jako esenci a prapodstatu mě samotné,“ popisuje nadšeně.

Pro některé začátečníky může být vhodné pustit se do řízené meditace za pomoci učitele nebo v rámci meditační skupiny. Lze využít i některou aplikaci do mobilu (Insight Timer, Aura, Omvana, Headspace, česká Calmio…) či on-line kurz. Každý si musí najít svou cestu, možností je spousta.

Klára Patočková radí pro zvýšení motivace napsat si na papír svůj aktuální stav, chronické obtíže i momentální tělesné a emoční bolesti, svoji celkovou životní situaci. „Buďte pravdiví. Je to pro vás, nikomu to nedávejte číst. A po nějaké době meditací se na ten papír podívejte a zapište opět svůj aktuální stav. Lépe si tak uvědomíte změny. Změny k lepšímu si totiž dost často neuvědomujeme, nepřikládáme jim tak velký význam jako změnám k horšímu. Začátek bolesti si uvědomíme velice rychle, ale všimnout se, že odezněla, nám chvíli trvá,“ objasňuje.

Každý se to naučí

Tomáš Kořínek upozorňuje na to, že po určité době se nám může zdát, že už s námi meditace nic nedělají. „Ze začátku praxe je celkem běžné, že se nám objevují pocity blaženosti a dobré nálady – jak během meditace, tak i po ní. Pokud ale budete meditovat déle, můžete získat pocit, že už to nemá žádný další efekt,“ mluví ze své zkušenosti. Stalo se mu to totiž mnohokrát a samovolně pak často meditovat přestal.

„Je to zrádné, protože jakmile se dostanete do dlouhodobého pohodového stavu, můžete snadno získat pocit, že už jste si toho odmeditovali dost a že jste v zenu do konce života. Jenže ta setrvačnost často poměrně brzy doběhne a jednoho dne najednou zjistíte, že už se zase mračíte a spousta věcí kolem vás je špatně,“ varuje s tím, že je to úplně stejné jako s fyzickým cvičením.

Ještě jedno úskalí meditace skýtá: na povrch se mohou dostat i nepříjemné myšlenky. „Ano, i meditace může přinést těžké prožitky a na nějaký čas zhoršit kvalitu života,“ potvrzuje Tereza Hacová, která vnímá meditaci jako prostor, kde se mohou vyplavit náročné emoce, vzpomínky nebo pohnutky. Ty mohou být podle ní i tak těžké, že můžeme začít ztrácet kontakt s realitou. „To, že se nám něco takového stane, ale není primárně špatně – meditace nám může nabídnout emoce ke zpracování a tím i zlepšení kvality našeho života. Není však vůbec snadné být na takové intenzivní prožitky sám. Vytěžit z nich to dobré se může zdát jako fantasmagorie,“ říká a radí, že když se někomu něco takového stane, měl by vyhledat pomoc druhých. Svěřit se učiteli meditace, obrátit se na psychoterapeuta nebo klidně anonymní krizovou linku.

Tereza Hacová ale věří, že meditace je vhodná pro všechny, jen každému z nás sedí víc jiný druh – někdo bude radši v klidu sedět a pozorovat přítomný okamžik, druhý bude meditovat za pohybu. „I lidem s diagnostikovaným duševním onemocněním mohou pomoci různé specifické meditace. Důležité je pak vše konzultovat s ošetřujícím lékařem nebo psychoterapeutem,“ nabádá.

Největší obavy ovšem asi plynou z toho, že se nám nepovede se zklidnit. Klára Patočková říká, že to nevadí. „Všechno chce cvik. Jako jste se kdysi učili chodit, psát či řídit auto. Všechno jste opakovali, než jste se mohli na danou dovednost spolehnout,“ vysvětluje a dodává, že pokaždé je meditace jiná – někdy se zklidníte hned, jindy to trvá. „Učení se meditaci je naštěstí dynamický proces, nikdy to nebude stejné.“ A ještě vyzývá: „Neberte to tak moc vážně, buďte hraví, buďte jako děti, objevujte – v tomto případě sami sebe.“

Tomáš Kořínek vše shrnuje slovy: „Ačkoliv dnes spousta lidí cvičí, aby měli zdravé tělo, na cvičení pro zdravou mysl se často zapomíná. A i když to bude znít asi dost sluníčkově, jsem toho názoru, že pokud by meditovali všichni, bude svět mnohem lepším místem pro život…“

Další způsoby, jak se dostat do pohody

1. Sportujte, hýbejte se. Je všeobecně známo, že jakýkoli pohyb (ideálně na čerstvém vzduchu) je prospěšný nejen pro naši tělesnou schránku, ale i duši. Pokud vám chybí motivace, vyzkoušejte on-line lekci s trenérem.

2. Věnujte se svému koníčku, nebo ještě lépe – najděte si nový. Vrhněte se na nějakou ruční práci, naučte se něco, co vás láká a na co pořád nebyl čas. Uspořádejte si fotky, uháčkujte přehoz na postel, přetřete na jinou barvu noční stolek…

3. Čtěte. Kniha vás spolehlivě odpoutá od každodenních starostí, začnete „žít“ cizím příběhem, přemýšlet, jak byste se zachovali vy, podíváte se na svět jinýma očima.

4. Hrajte si. Deskové hry zažívají díky pandemii boom. Pobavíte se u nich celá rodina, zaměstnáte mozek. Potrápit ho ale můžete i o samotě – luštěte hlavolamy, křížovky, sudoku…

5. Vyrazte do přírody. Příroda má na nás blahodárný vliv. Výlet do lesa, ale klidně aspoň do parku, kdy se budete snažit vnímat vše okolo vás všemi smysly, vaši náladu určitě pozvedne.

6. Obklopte se zelení i doma. Nakupte nové pokojové kytky, zasaďte bylinky. Pořádně nastudujte, která se hodí zrovna vám do bytu, co všechno potřebuje… Sledujte, jak se jí daří, jak bylinky raší.

7. Pořádně vygruntujte. Úklid domova znamená i úklid duše. Když vysmýčíte všechny kouty, přerovnáte knihy v knihovně a oblečení ve skříni, budete mít nejen dobrý pocit, že máte doma čisto, ale budete se v upraveném prostředí i mnohem lépe cítit.

8. Nezapomínejte na umění. I když jsou galerie a muzea zavřené, můžete se kochat slavnými díly alespoň on-line, divadlo můžete také navštívit přes počítač. Ideální je pustit se i do vlastní tvorby, talent není důležitý.

9. Věnujte se svému tělu. Wellness, kosmetické a masážní salony budou asi ještě nějaký čas zavřené, něco ale můžete zvládnout i doma. Velkou módou je otužování, pro začátek můžete zkusit na závěr sprchování snížit trochu teplotu vody.

10. Udělejte něco, co normálně neděláte. Chovejte se občas jako děti. Skočte do louže, vyválejte se ve sněhu. Nemyslete na to, jak vypadáte, co tomu řeknou lidi. Soustřeďte se jen na přítomný okamžik.