Kliknutím zvětšítePo čtvrt století vykupoval Vladimír Puncman ovoce, které dál přeprodával velkým podnikům. Ty z nich dělaly marmelády či kompoty. S tím je ale konec. „Byznys s padaným ovocem v podstatě skončil,“ uvedl smutně Puncman z Děčína.
Běžně přitom za tři měsíce v sezoně vykoupil i 400 tun ovoce. Průměrně od něj firmy vykupovaly za 1,40 až 1,50 koruny a dál velkým hráčům prodávaly za cenu kolem dvou korun. Tím se pokryly náklady a generoval zisk.
„Ovšem byly i roky, kdy se výkupní ceny dostaly pod korunu za kilo. Dneska se to už nikomu nevyplatí. Pokud si spočítáte čas, který do sběru investujete, a připočtete cenu benzínu, tak se není co divit, že už to nikdo nedělá. Dokonce toho nechaly i rodiny, pro které to byl po léta vítaný přivýdělek bokem,“ doplnil Puncman, který jako jeden z mnoha s touto prací skončil.
Severofrukt ovoce nevykupuje
Jedním z dlouholetých Puncmanových odběratelů byla společnost Severofrukt se sídlem v Travčicích na Litoměřicku. Ta ale přestala odebírat ovoce od subjektů. „Výkup ovoce už neděláme. Důvodem je prudký nárůst cen energií,“ potvrdil podnikový ekonom Severofruktu Petr Hrobník.
Byť s výkupem regionálního ovoce skončili už před dvěma lety, na firemních stránkách se stále lze dočíst, že „v areálu společnosti jsou umístěny technologie k výrobě sterilované zeleniny a ovoce, sušárenské technologie, určené ke zpracování zeleniny a ovoce regionální zemědělské produkce“.
Majitelé oslovených výkupen se shodli na tom, že zlomový byl rok 2019. Ještě loni se daly přebytky prodat, byť cena byla extrémně nízká. Letos už jablka nikdo nechce.
„Ani jablka, ani rakytník už od loňska neberu. Je to proto, že v Travčicích končí výroba,“ potvrdila situaci Anna Valinová ze Žabovřesk nad Ohří.
Stejně to vidí i Václav Pišl z obce Klapý, který v minulosti jablka vykupoval. „Skončil jsem. Je to všude stejné, loni byly výkupní ceny maximálně do dvou korun, a to se nevyplatí. Lidi, než aby se s tím otravovali, tak to raději vyhodí,“ míní Pišl.
I on zmínil vysoké ceny pohonných hmot. „Co s tím? Něco se sní a zbytek půjde do kompostu,“ komentoval situaci zahrádkář mající chatu na okraji Litoměřic. Pod jeho jabloní ležela jablka, která pomalu začínala zachvacovat hniloba.
Jediná možnost, jak zužitkovat přebytky ze zahrad, je odvézt je do moštárny nebo palírny a za poplatek si nechat udělat mošt či z jablek calvados.
Pokud si chcete nechat ovoce vypálit, tak například Žitenická palírna v okrese Litoměřice připraví z dovezeného ovoce padesátiprocentní destilát. Za jeden litr zákazník zaplatí 220 korun. Pokud si přiveze kvas, je cena o dvacet korun nižší.
„Zákazník, který si nechá vyrobit nejméně 30 litrů lihu od jednoho druhu ovoce, bude mít tento líh připravený k odběru na palírně do nádob palírny (nové odnosné PET kanystry 10 litrů). Nádoby hradí palírna,“ udává firma na svých stránkách.
Kde se vzaly sady podél cest
Aleje ovocných stromů podél cest nejsou v Českém středohoří ničím výjimečným. Ovšem původní účel nebyl ani krajinářský, ani ekologický. Od 13. století se začíná v české kotlině zahušťovat síť obcí a jejich vzájemné propojení. Silnice tak získávají vojenský a strategický význam. Karel IV. vyžadoval, aby byly silnice tak „silné“, že unesou dva formanské vozy. Navíc musí být tak široké, aby se formani vezoucí zboží mohli jeden druhému vzájemně vyhnout.
Později, v přípisu z roku 1752, je uložena povinnost sázet stromy u nových císařských silnic. Důvodem byla nestabilní politická situace. Jak ukázala třicetiletá válka, jsou vojenské konflikty záležitostí let. Ovocné stromy, které nařídila sázet Marie Terezie a později Josef II., tak měly vojákům i jejich koním poskytovat stín a krytí před nepřátelským pohledem, a zároveň na konci léta a podzimu nabídnout i něco k snědku. Sázení ovocných alejí bylo tehdy vlastně vojensko-strategickým rozhodnutím.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
