Kliknutím zvětšíteDlouhodobě tam pracují jak s lidmi, kteří nového čtyřnohého parťáka chtějí, tak se psy. Snaží se řešit jejich problémy, dlouhodobě je připravují na adopci. „Hodně pečlivě vybíráme nové páníčky. Velmi pečlivě,“ tvrdí Vohánková.
Z mnoha útulků zní, že se opět pomalu začínají zaplňovat. Po covidovém volnu mají lidé opět více práce, zábavy, nejsou tolik doma. Někde se pejsci občas vrací, jinde už prý není takový zájem. Děje se to i u vás?
Také to slýchávám, že se to děje jinde. Ale u nás takovou zkušenost nemáme.
Čím to je, že to u vás není?
Hodně pečlivě vybíráme nové páníčky. Velmi pečlivě. Jsme menší útulek, hodně a dlouho s novými zájemci komunikujeme a pracujeme. Nevím, možná je to tím. Nám se jen velmi výjimečně vrací pejsci. Stává se to opravdu jen minimálně, když se třeba vyskytne nějaký neočekávaný problém. Nepozorujeme ale, že by se psi vraceli kvůli covidu. Zatím se k nám nevrátil žádný. Také se snažíme s každým pejskem pracovat, v rámci možností ho cvičit, řešit jeho problémy, učíme je správné návyky. Prostě je připravujeme. Když je nějaký problémový, pracujeme s ním dlouho, než ho nabídneme.
Zaznamenali jste během koronavirové krize větší zájem o psy?
Lidé k nám volali více a ptali se více, hodně na štěňata. Ale ty jsme neměli. Nebo se ptali hodně na mladé pejsky. Zvýšený zájem byl určitě.
Takže stále platí, že nejvíce lidé poptávají mladé a menší psy?
Ještě chtějí hodně fenky. Jsou mírnější, neočůrávají, méně se perou, jsou asi poslušnější. Naopak nejmenší zájem je asi o velké černé psy, kteří nejsou ani mladí, ani staří. Také když mají nějaký zdravotní problém nebo jsou složitější, třeba koušou. Tak pro ty se domov hledá složitěji.
Kdy jste byla naposledy pokousaná?
Za celou dobu, co to dělám, mě více kousnul jen jeden pes. Byl to osmiměsíční mladý pes, nečekala jsem tu reakci tehdy. Hodila jsem směrem k němu rukou, chtěla jsem u něj uklidit, a jak ho jeho dřívější páníčci asi mlátili, tak se mi zakousl do ruky. Jak jsem to nečekala, tak jsem to ještě zhoršila trhnutím. Jiný pes mě nějak více nekousl, samozřejmě kromě nějakých drobných chňapnutí.
Jak často se k vám dostávají týraní psi?
Čas od času se to stává. Více se ale jedná o zanedbané psy. Jsou někde zavření, nedostávají dost jídla nebo vody a podobně.
Během minulého roku a na začátku toho letošního se útulky až na starší a velké psy vyprázdnily. Jak je to u vás aktuálně?
Jsme zaplnění tak z poloviny. K adopci máme jen pár psů, ale jsou to trochu složitější pejsci, čekáme na vhodné zájemce, kteří si budou umět poradit.
Máte také své psy?
Ano. Několik.
Z útulku?
Všichni jsou z útulku.
Tolik vám přirostli k srdci, že už zůstali u vás?
Je to tak. Většinou s nimi byly složité začátky, hodně jsme s nimi museli pracovat. Nebo když měli zdravotní problém, museli jsme se o ně hodně starat. Někteří vám tak trochu zbydou (směje se) a někteří vám tolik přirostou, bylo s nimi tolik práce, že už jsem se jich nechtěla vzdát.
Kdo u vás vymýšlí svěřencům jména a co je inspirací?
Většinou já. Dříve jsem pracovala v kině, tak jsem hodně dávala filmová jména. Teď se většinou s holkama poradíme a něco vymyslíme. Domluvíme se. Dáváme jména, která jdou dobře říkat, taky aby si ho člověk dobře zapamatoval.
Jak vám lidé mohou pomoci?
Nejvíce samozřejmě útulkům pomohou peníze, hlavně kvůli tomu, že máme velmi vysoké náklady na veterinární péči. Hodí se nám také čisticí prostředky. Jsme šťastní, když nám lidé nosí třeba staré ručníky nebo povlečení. Může to být i děravé. Dáváme je pod psy, kteří se třeba počůrávají, nebo některým, kteří vše roztrhají. Staré deky. Pomáhají nám hodně nadační fondy, třeba také s krmením.
Vy nabízíte také virtuální adopci. V čem to spočívá?
Někdo si vybere konkrétního pejska, posílá na něj měsíčně třeba sto korun. Jednou za čas zavolá, jak se pejsek má, posíláme mu pak také jeho fotky. Občas se přijedou na svého adoptovaného psa podívat.
Mohou k vám lidé přijít venčit?
Ano. Když je více psů, jsme za to samozřejmě rádi.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
