Kliknutím zvětšíteCovidový rok ovlivnil pravděpodobně nás všechny. Jak dopadl na sociální služby?
To je potřeba rozdělit do několika skupin. V azylovém domě jsme museli rozdělit lidi do směn tak, aby se nepotkávali. Zároveň jsme začali testovat zaměstnance i klienty dříve, než to vláda přikázala. Bylo nutné přijmout i přísnější opatření i ve fungování azylového domu, kde bylo potřeba omezit kontakty klientů. Úplně vyloučit je ale nemůžeme, protože využívají společné prostory. Proto jsme nařídili nošení roušek. Zároveň jsme po azylovém domě rozmístili dezinfekce. Musím zaklepat, zatím jsme za dobu trvání kovidové epidemie neměli ani jednoho pozitivního kolegu nebo klienta. Je ale zvláštní, že azylové domy zcela vypadly z vládních opatření. Obecně vládní opatření byla ve vztahu k sociální službám nelogická, protože připravila o pomoci lidi, kteří ji nejvíce potřebují. Když vláda zakázala poskytování sociálních služeb, stalo se tak prakticky ze dne na den. Což bylo složité nejen pro nás, ale především pro naše klienty.
A v jakém režimu fungovala vaše sociální firma a terénní služby?
Terénní služby se z velké části přenesli do podoby elektronické komunikace. Ať prostřednictvím emailů, telefonů nebo internetových služeb. Návštěvy u klientů totiž nebyly možné. A stejně tak nebylo možné s nimi řešit někde na ulici například problémy s dluhy. V sociální firmě byla situace složitější, protože jsme nechtěli propouštět. A to přesto, že jsme museli po nějakou dobu loni na jaře úplně zavřít. Pro naše klienty, především ty s mentálním postižením nebo s psychiatrickým onemocněním, je důležité, aby jejich každý den měl nějaký řád. Do něj patří také pravidelné chození do práce. Proto jsme se snažili, aby po celou dobu omezení všichni chodili do práce. I zde jsme ale museli, stejně jako v azylovém domě, přistoupit k tomu, že jsme lidi museli rozdělit do směn, které se nepotkávaly.
Zaznamenali jste během uplynulého roku zvýšenou poptávku o sociální služby?
Co se týče pobytových služeb, byla poptávka přibližně stejná jako v předchozích letech. To samé platí i například pro potravinovou pomoc. My totiž s našimi klienty pracujeme dlouhodobě, takže máme stálou klientelu. Zvýšený tlak byl ale cítit v terénních službách, kdy jsme pomáhali například živnostníkům, kteří se kvůli vládním opatřením dostali do těžké, pro ně z jejich pohledu v tu chvíli neřešitelné situace. Stát je totiž, opět prakticky ze dne na den, odstřihl od jejich příjmů, aniž by zároveň v tu chvíli začal vyplácet kompenzace.
Opatření spojená s omezením šíření nákazy jsou poměrně nákladná. Většině podobných zařízeních se zvýšenými náklady mohli pomoci zřizovatelé. Jak to bylo ve vašem případě spolku CEDR, který za sebou takového silného pomocníka nemá?Co se týče ochranných pomůcek nebo dezinfekcí, tak ty nám v průběhu roku stát nějak zajistil. Nejprve jsme si pro ně museli jezdit do Ústí nad Labem, později do Šluknova. Loni na jaře jsme ale pomůcky nedostali stejně, jako téměř nikdo, protože prostě nebyly. V naší sociální firmě jsme pak čerpali příspěvek na nájemné. Paradoxně jsme ale nemohli čerpat žádné jiné kompenzace, protože jsme v předchozím roce zvýšili obrat. Po jarní zkušenosti jsme totiž nechtěli jen sedět a čekat, co přijde. Proto jsme rozšířili sortiment naší sociální firmy. Jak se později ukázalo, stát uměl dobře potrestat ty, kteří se snažili s nepříznivou situací nějak poprat.
Říká se, že z každé krize si je dobré něco odnést. Co si z ní odnesl CEDR?
Naučili jsme se například mnohem efektivněji komunikovat. Dříve jsme se scházeli na porady nebo podobná setkání osobně. Poslední rok nám ukázal, že to tak nemusí být vždy a že je spoustu věcí možné vyřešit pomocí internetu. Náš ajťák nám zabudoval do našich interních systémů vlastní komunikační nástroj, který nám hodně usnadnil práci. Zaplatit nějakou aplikaci jsme si totiž nemohli dovolit. Určitě u jeho využívání zůstaneme i v budoucnu.
Kromě sociálních služeb jste také aktivním ochotnickým divadelníkem. Jak moc vám chybí diváci?Hrozně moc. Rok a čtvrt jsme už nyní bez diváků, než se na podzim snad vrátíme na jeviště, bude to rok a půl bez hraní pro lidi. Loni na jaře jsme měli před premiérou Roku na vsi. Tu budeme nyní muset dozkoušet a to samé nás čeká u zbytku repertoáru, který budeme muset osvěžit. Ale spoléhám na pohybovou paměť, takže by to nemělo být tak složité. Alespoň v to doufám.
Už víte, kdy se znovu vrátíte na jeviště?
Já osobně jsem ještě loni hrál v Praze. Ale s Hraničářem se vrátíme po prázdninách po roce a půl nehraní, kdy bychom chtěli uvést premiéru Roku na vsi. Ta původně měla být k 75. výročí založení Hraničáře, to se nám ale bohužel kvůli covidu nepovedlo. Už nyní zkoušíme nejen na premiéru Roku, ale i na ostatní představení. Takže nám nezbývá, než doufat, že naše zkoušení nepřijde vniveč. Věřím, že nepřijde.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
