Cestou ji zaskočila prudká bouřka, nebe náhle potemnělo, děsivě zahřmělo a už blesk stíhal blesk a ke všemu se snesl prudký lijavec.

Zemanka se schovala před deštěm pod rozložitý dub na kraji cesty, ale vtom na ni přišly porodní bolesti a za burácení hromu a prudkého větru, který lámal haluze, se jí narodil synáček. Při křtu mu dali jméno Jan a že se narodil pod dubem, byl v dospělosti silný jako dub. A bouře, která provázela jeho narození, pak prorocky předznamenala krvavou bouři, ve kterou on sám později uvedl celé České království.

Tolik ve stručnosti pověst o narození nikdy neporaženého husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Místo, kde přišel na svět, dodnes označuje mohutný balvan. Jenže jak už to tak bývá, samo místo Žižkova narození je velmi nejisté. Balvan s nápisem totiž nechal v Trocnově postavit až v roce 1908 majitel zdejšího panství a ctitel české historie kníže Adolf Schwarzenberg. Před tím zde stávala kaplička zasvěcená Janu Křtitelovi, v níž bylo napsáno: „Jan Žižka z Trocznova slepeg zle pamieti tu se narodil." Tedy žádná velká sláva, že? Ostatně kapličku zbudovali přece katolíci a ti nemohli chválit kališnického dobyvatele a žháře klášterů a kostelů a vraha řádových mnichů. Ale stával tady opravdu onen památný Žižkův dub?

Ve dvacátém pátém díle Ottova slovníku naučného si můžeme přečíst, že na pahorku jihozápadně od Borovan opravdu až do 18. století čněl k nebi rozložitý letitý dub, pod nímž se podle tradice narodil slavný husitský hejtman. Budiž. Nicméně stále hovoříme o tradici, o pověsti a o ničem určitějším.

Vedl útok na radnici Novoměstskou?

Jan Žižka, jak si ho představoval Mikoláš Aleš.Jan Žižka z Trocnova se objevuje náhle až v roce 1419, kdy 30. července přitáhl rozvášněný dav v čele s kazatelem Janem Želivským k Novoměstské radnici na tehdejším Dobytčím trhu v Praze a žádal propuštění vězněných stoupenců kalicha. Když kdosi z konšelů hodil kamenem na monstranci nesenou Janem Želivským, zaútočili vzbouřenci na radnici, vyrazili vrata, pochytali konšely a vyházeli je z oken na nastavená kopí a sudlice. A právě tehdy se v davu objevil budoucí husitský vojevůdce Jan Žižka.

Staré letopisy české v souvislosti s touto první pražskou defenestrací výslovně uvádějí: „…a Jan Žižka, nejzvláštnější čeledín krále Václavuov, byl jest při tom smetání konšelském a mordu velikém a neslýchaném…"

Kronikář Vavřinec z Březové zase popsal celou událost následovně: „V neděli po svatém Jakubu, jinak 30. dne měsíce července, byli purkmistr a někteří konšelé Nového Města s podrychtářem, nepřátelé přijímání z kalicha, od lidu obecného a Jana Žižky, dvořana svrchu jmenovaného českého krále, za to, že se posmívali procesí… ohavně shozeni z Novoměstské radnice a ukrutně ubiti…"

Nevíme, proč se Žižka vůbec v davu objevil, zda velel útoku na radnici, nebo zda mu naopak původně chtěl, jak by se jistě na králova dvořana slušelo, zabránit. Podstatné pro nás je, že 30. července 1419 vstupuje vlastně poprvé na scénu právě propuknuvší husitské revoluce a až do své smrti 11. října 1424 při obléhání hradu Přibyslavi bude na ní hrát hlavní roli.

Písemné zmínky

Přitom ne, že by jméno Jana Žižky z Trocnova nebylo doloženo ve starších listinách. Je však otevřenou otázkou, zda se opravdu jednalo o budoucího husitského vojevůdce, nikdy neporaženého geniálního stratéga armády božích bojovníků. Historici jsou většinou přesvědčeni, že sporadické a chaotické zmínky v písemných pramenech se skutečně týkají jeho osoby.

Nejstarší dochovaná zmínka pochází z 3. dubna roku 1378, kdy jakýsi Jan řečený Žižka z Trocnova (v latinském originále je uvedeno Johannes dictus Zizka de Trocnow) je v Krumlově uváděn jako svědek svatební smlouvy zemana Mikuláše Plachty z Boršova a připojuje k listině svou pečeť se znamením raka. Byl to skutečně pozdější husitský hejtman nebo jeho otec či jiný blízký příbuzný?

Historik Wácslaw Wladivoj Tomek soudil, že zřejmě šlo o jeho otce, protože Žižka by pak musel být v době své největší válečnické slávy mužem asi šedesátiletým, což bylo ve středověkých poměrech značné stáří. Radiokarbonová datovací analýza údajných Žižkových kosterních pozůstatků, objevených v kostele svatého Petra a Pavla v Čáslavi, provedená z iniciativy spisovatele Miroslava Ivanova, však potvrdila, že skutečně patřily zhruba šedesátileté osobě mužského pohlaví. Pokud ovšem opravdu byly kostmi husitského vojevůdce.

Ve stejném roce jako první listina, tedy v roce 1378, pouze o tři měsíce později, se v Krumlově vyskytuje jméno Jana Žižky z Trocnova na dlužním úpisu dvěma budějovickým Židovkám Haně a Johanně a pak zřejmě figuruje jako ručitel prodejní smlouvy zemana Matěje z Holkova. Ovšem v druhém případě je podepsán jako Ješek řečený Žižka z Trocnova. Může jít opravdu o stejnou osobu? Podle jazykovědců byl ve středověku skutečně Ješek domácí formou jména Jan. Podobně ztotožňuje Ješka s Janem i známý historik profesor Josef Pekař.

Týž Ješek řečený Žižka se v roce 1381 hlásí o svůj nárok na statek po zemřelém Mikšovi z Trocnova. Zřejmě marně, protože později se jako majitel dvorce objevuje jistý Pešek z Trocnova. Navíc je ve vlastnickém vztahu k Trocnovu připomínán jakýsi Vilém Pucek. Zdá se, že se nám majetková situace kolem malého trocnovského dvorce začíná zamotávat.

Co vlastně zjistili archeologové?

Mnohé nám mohou napovědět výsledky archeologického průzkumu. V Trocnově u Borovan kopal nejprve v roce 1921 doktor Jan Petřík a objevil základy dvorce vypáleného v průběhu třicetileté války.

O pětatřicet roků později na něj navázal PhDr. Antonín Hejna z pražského Archeologického ústavu a šťastně našel druhý dvorec. Je zajímavé, že na jeho základy narazil zcela náhodně díky krtincům, v nichž zpozoroval zbytky uhlíků z někdejší vypálené stavby. Druhý dvorec stával nedaleko místa, které lidová tradice pokřtila názvem Na Žižkovým. Existence dvou nevelkých zemanských dvorců pomohla vysvětlit zdánlivě spletité majetkové vztahy. Je pravděpodobné, že druhý nalezený dvorec skutečně patřil Žižkovi, který ho zřejmě prodal zmiňovanému Vilému Puckovi, kdežto druhý větší patřil onomu zemřelému Mikšovi z Trocnova, patrně Janovu blízkému příbuzný, a proto si také na něj dělal dědické nároky.

Jenže všechno, co o Žižkově původu a mládí víme, je vlastně jen čirá spekulace. Že se narodil někdy kolem roku 1360 vyvozujeme pouze z toho, že jako nezletilec by asi těžko mohl figurovat jako svědek svatební smlouvy a podepisovat dlužní úpisy.

Podobnou spekulací vycházející z jiných listin je tvrzení, že jeho otec se jmenoval Řehoř a že právě on byl v rodině jako první povýšen do vladyckého stavu. Také to, že měl pouze patnáct hektarů polí, což bylo samozřejmě tak tak k uživení, je pouze hrubým odhadem vycházejícím z úvah o zemědělské půdě příslušné k trocnovskému dvorci. Ale zase je tu otázka ke kterému? K menšímu nebo k většímu z těch dvou objevených?

Žižka byl patrně ženat a měl dceru. O jeho manželce Kateřině, která zřejmě záhy zemřela, víme jen zprostředkovaně. Trocnovský zeman totiž prodal lán v Čeřejově, který přinesla do domácnosti věnem. Pokud samozřejmě tím prodávajícím byl sám Žižka. Existence dcery je potvrzená i tím, že v souvislosti s bitvou u Malešova je ve Starých letopisech českých zmiňován mezi padlými husity jako Žižkův zeť Ondřej z Dubé, snad zároveň synovec hejtmana Jana Roháče z Dubé. Jenže tato informace je až z období posledních pěti let vojevůdcova života. Do té doby je to, jak už jsme si řekli, samé „možná", „snad", prostě samá nejistota.

Jaký je původ Žižkova jména?

Jan Žižka v čele husitského vojska na ilustraci rukopisu z 15. století.Další záhadou je původ samotného Žižkova jména. Ve všech zmiňovaných listinách bývá trocnovský zeman uváděn nikoli jako Jan Žižka, ale jako Jan řečený Žižka. Což je nepochybně jistý rozdíl. Z počátku tedy nešlo o pouhé příjmení, nýbrž o přízvisko. Co však slovo „žižka" znamenalo?

S odpovědí na tuto otázku jsme poněkud na rozpacích. Jan Amos Komenský v díle Janua linguarum z roku 1633 uvádí: „Šilhan rozkrouceně, mhourán a brlooký pobočně hledí. Žisska jednooký jest, oka druhého zbavený." Tedy že by slovo „žižka" znamenalo jednooký, případně dokonce šilhavý? Souhlasně s Komenským se to domnívá i kněz a dějepisec Jan František Beckovský, který ve své Poselkyni starých příběhův českých z roku 1700 o trocnovském Janovi píše: „Když pak proti nepřátelům v Prusích mužně bojujíc oko ztratil, nazván byl Žižka, to jest jednooký."

Bohužel, Beckovský se v tomto ohledu mýlí. Žižka nemohl získat své jméno až po bitvě u Grunwaldu v Prusku v roce 1410, jestliže už v roce 1378 byl uváděn jako „řečený Žižka". Kromě toho o oko nepřišel ve službách polského krále, ale údajně už v dětství. Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II., který se zúčastnil jednání s husity na basilejském koncilu a navštívil Čechy, zaznamenává ve své kronice Historia Bohemica o Žižkovi, že „jedno oko ztratil jako chlapec". Piccolomini musel být nepochybně informován z první ruky, takže vlastně nepřímo potvrdil, že přezdívka Žižka mohla opravdu být označením pro jednookého člověka.

Velmi podrobně se tomuto problému věnoval spisovatel Miroslav Ivanov v knize Kdy umírá vojevůdce. Zjistil například, že slovník zvaný Lacifer z roku 1511 zaznamenává latinský pojem „monoculus" a překládá ho do češtiny jako „jednowoký" či „žisska".

Známý národní buditel Václav Hanka, podezíraný z autorství zfalšovaných rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, zase tvrdil, že příjmení Žižka vzniklo jako domácký tvar jména Zikmund. Svoje tvrzení doložil ve středověku často používanými zkrácenými podobami Zikmunda jako Ziga, Zikota, Zikeš. Stačilo prý přidat háček. Otevřeně však přiznejme, že je to jen dohad. Nic víc.

Zpracoval novinář a spisovatel Jan Bauer

- Český novinář a spisovatel, narozený 11. dubna 1945 v Jihlavě, původním povoláním zemědělský inženýr, žije dlouhodobě na samotě u Vodňan.

- V prosinci roku 2009 mu vyšla jubilejní stá kniha, čímž se stal nejplodnějším jihočeským autorem všech dob.

- Některé knihy napsal pod pseudonymy, věnuje se především literatuře faktu a detektivkám.