Fotograf prostě osloví na ulici někoho, kdo se mu zdá zajímavý, vyfotí jej a sepíše jeho příběh. Nakonec jej sdílí s ostatními na webových stránkách.

Karel Horký, fotograf z Teplic mimo stránky tohoto projektu tvoří ještě zájmový web o živém fotografování www.foto-manie.cz, fotografováním se i živí, ačkoli v minulosti působil v Ústí nad Labem jako manažer.

Jak jste se vlastně k projektu Humans of North Bohemia dostal?
Vlastně náhodou. Objevil jsem webové stránky Humans of New York. Zaujaly mě, tak jsem se porozhlédl po internetu a našel i Humans of Prague. Až ty mne inspirovaly, jelikož všechny ostatní jsou víceméně anglicky. Je to takový jednoduchý, srozumitelný koncept, snadno přizpůsobitelný světu sociálních médií. Řekl jsem si, že bych něco takového rád dělal. Ovšem Teplice jsou malé, tak mě napadlo, že North Bohemia, severní Čechy, mají už slušný potenciál. Bydlím na unikátní trase Chomutov - Most - Teplice - Ústí - Děčín. Ta města od sebe leží po půlhodinách cesty. Narodil jsem se a žiji uprostřed nich. Znám je i mentalitu lidí odsud.

Kdy jste projekt spustil, co ohlasy na něj a jak dlouho na něm chcete pracovat?
Zkušebně odstartoval před týdnem. Naostro jede až od včerejška, jelikož jsem musel doladit detaily. Ohlasy mám opravdu docela dobré. No a pracovat na tom chci tak dlouho, jak jen to bude možné, dokud mi to věk, peníze, nebo technické možnosti dovolí.

Jaké máte zkušenosti s lidmi, které oslovíte pro severočeský Humans of..?
Fotografoval jsem v Mostě, Ústí, Teplicích. Zatím jsem se setkal jen s pozitivními reakcemi. Zhruba polovina sice odmítne, ale slušně. Zbytek bývá vstřícný, nechají se fotografovat i vyzpovídat. Někteří se mi otevřeli opravdu hodně. Líčili mi své, často velmi zajímavé osudy. Měl jsem pocit, že mi říkají něco, o čem snad ani nemluví s přáteli, či příbuznými. Prostě s těmi, které znají víc, jak mne.

Máte nějaký konkrétní příklad?
Zrovna minulý týden mi třiašedesátiletý Zdeněk z Ústí vyprávěl, kolik toho procestoval v emigraci. I o tom jak se Češi v emigraci chovali. Ne úplně tak, jak jsme si to představovali. Například tam na sebe donášeli. Taková moudra říkal, pro mne naprosto úžasná. Ptal se prý jednoho faráře, kde leží peklo a on mu řekl, že tady na zemi. Nebo taková čtyřiadvacetiletá slečna z Teplic, řekl bych možná že až moc pozitivní, mi popisovala principy zdravého života, výživy, empatie. Stále se hezky usmívala na všechny strany, a tak podobně. Ale taky mne potěšila, není zas tolik optimistů na světě, abychom jimi, obrazně řečeno, mohli bohapustě plýtvat.

Podle čeho si vlastně „subjekty zájmu" vybíráte?
Toulám se po tom „mém území" od Chomutova až po Děčín a oslovuji lidi, ale dost si je tipuji a snažím se vyřadit nevstřícné. Jak už jsem řekl, půlka souhlasí a půlka ne. Snažím se vybírat i tak, aby ti, které fotografuji, alespoň trochu ladili se světlem, pozadím, zajímavě se tvářili, trochu si s nimi i pohnu podle potřeby snímku. Nicméně, důležitější je jejich příběh. Nemusí to být vyznání a filosofické otázky, někdy řeknou jen pár hezkých vět. Hodně si přitom potrpím na autenticitu. Takže, když zpracovávám materiál, fotky sice upravím, ale do textů zasahuji opravdu minimálně, skoro vůbec. Chci aby to bylo opravdové a autentické.

Co jste při sběru materiálu nečekal a přesto se stalo?
Oslovil jsem takového šestnáctiletého chlapce, studenta z Ústí. Mladí většinou někam spěchají a nemají vyzrálé názory. Avšak tenhle to měl v hlavě pěkně srovnané. Zajímavé koníčky, věděl, co chce dělat za zaměstnání. Ptal jsem se třeba na počítačové hry. Prý je hraje, ale má svůj limit, jakmile ho vyčerpá, odchází od nich. Prostě měl v šestnácti letech solidně nalajnovaný život.

Dáváte přednost mladším, nebo seniorům, obyčejným lidem, nebo takovým těm „magorům" v dobrém slova smyslu?
Chci průřez všech obyvatel severních Čech. Staré i mladé, všechny druhy povah, ale zase nechci, aby to byl web plný „exotů". Jak přijdou na řadu, jak je potkám, tak je beru, pokud splňují mé požadavky pro ilustrování zdejšího prostředí. Severočeši jsou lid rázovitý. Víme svoje a známe své pappenheimské. Moc rád se zdejšími lidmi mluvím. S bezdomovcem stejně jako s vysokoškolským profesorem. Nikým nepohrdám, bavím se s každým.

Když hovoříte o té rázovitosti, nevšiml jste si, že by se lidé chovali jinak v Mostě a jinak třeba na Děčínsku?
Řekl bych, že trochu ano, ale v tom smyslu, jaká je kde možnost výdělku. Třeba zrovna v Mostě ti lidé odpovídali celkem vstřícně, ale byla na nich vidět určitá „otrávenost", jelikož všichni sháněli práci a peníze. Tohle město navíc ztratilo své historické centrum i kulturní kořeny. Lidi v lázeňských Teplicích jsou jiní. Hodně také záleží na lokalitě, jíž procházím. Někoho jiného potkám na nádraží, u kulturního domu, v parcích, nebo v kampusu Univerzity J. E. Purkyně. Čili si mohu zčásti ty typy lidí korigovat výběrem lokality ve městě.

Plány do budoucna, máte nějaké?
Pracuji na tom celém sám. Jen web mi dělá ústecká firma. Plánuji k českým textům přidat ještě anglický překlad, aby se to pořádně dostalo do celého světa, ale nevládnu anglicky písmem, tak k tomu musím někoho najít a angažovat. Chci sem vkládat týdně dva příspěvky, později až pět, ale to bych pak musel najít spolupracovníka. Záleží na tom, jestli seženu sponzora, ale neobávám se toho. Severní Čechy mají svou velikost, tak se určitě někdo najde.