Na kus řeči s krasavcem Ali Hammoudem

Cesta k rozhovoru s úřadujícím nejkrásnějším mužem světa Alim Hammoudem nebyla složitá: tento čtyřiadvacetiletý oslnivý Libanonec totiž přijal pozvání organizátorů soutěže Muž roku v Náchodě, v druhé polovině srpna přiletěl do Prahy a cestou z hlavního města do Náchoda zase přijal naše pozvání k návštěvě krajské redakce Deníku v Hradci Králové. Zdržel se přesně hodinu, se zájmem  si prohlédl naše počítačové vybavení, trpělivě pózoval před objektivem Ondřeje Littery  a náš rozhovor s úsměvem pojal jako „kus řeči u malé kávy".

Všimla jsem si, že vaše první pohledy v naší redakci směřovaly 
k počítačům, na kterých pracujeme.
To je taková profesionální úchylka. Vystudoval jsem počítačovou vědu na Libanonské univerzitě a mám firmu, která se zabývá vývojem počítačových technologií.

A co jste viděl – máme slušné vybavení?
To neumím z pohledu posoudit. Já jsem hlavně nikdy v redakci novin vlastně nebyl, tak jsem prostě zvědavý.

Byl jste takhle krásný a oslnivý už jako dítě?
No – to je těžké takhle o sobě mluvit, ale moje máma říká, 
a fotky tomu odpovídají, že ano. Je zvláštní, že moji dva mladší bratři vypadají úplně jinak. Jak bych to řekl, jsou spíš při těle a tak.  Nejsme si podobní. Když se všichni doma sejdeme, tak si ze mě dělají legraci, že musím být nalezenec, prostě
z jiného hnízda.

Četla jsem o vás, že jste měl ke studiu počítačové vědy namířeno už od puberty. Jak jste se najednou octl na molech a před objektivy fotografů? To je přece úplně jiný svět.
To je jednoduché. Když jsem studoval střední školu, potřeboval jsem si přivydělat nějaké peníze. Studium rodinu něco stojí. Ve čtrnácti letech jsem se začal věnovat modelingu, pak jsem dostal nabídku zúčastnit se soutěže Mister Libanon a už to jelo.

Jak říkám, octl jste se v úplně jiném než počítačovém světě.
Vůbec ne. Moje plány ke studiu to nijak neovlivnilo ani nezkomplikovalo. Po střední škole jsem nastoupil na Libanonskou univerzitu a současně jsem se věnoval modelingu, fotografování reklamních kampaní – no a vloni v listopadu, kdy jsem v Bangkoku získal titul Mister International 2012, mi ještě přibyly povinnosti související s tímto titulem. Stihl jsem mezitím založit firmu na vývoj počítačových technologií a té se nesmírně daří. Působí ve dvou zemích a nemůžu si stěžovat. V obou světech se mi líbí a říkám si – mám to ale štěstí, že můžu dělat současně několik věcí, které mě baví a ve kterých se mi daří. Jsem za to nesmírně vděčný osudu.

Řídit úspěšnou firmu je podle mě práce na čtyřiadvacet hodin denně. Jak si organizujete čas, abyste stihl i ten zbytek?
Je to tak, jak říkáte – věc organizace. Když například letím sem do České republiky, s chutí se podívám po Praze, absolvuji naplánovaný program a popovídám si s lidmi, které bych jinak, ve světě počítačů, nepotkal – a večer se zavřu v hotelovém pokoji a opravdu tvrdě pracuji. Naučil jsem se z okamžiku vytěžit co nejvíc. Maximum.

Člověk by snad ani nevěřil, že mluví s čtyřiadvacetiletým mužem.
To je všechno věc okolností, možností. Pokud  vás zajímají 
a uchopíte je, pustíte si je do života a nějak s nimi naložíte.

Jak vám vloni v listopadu změnilo život vítězství ve světovém finále soutěže Mister International?
Zásadně. Jak jsem říkal – musím plnit řadu společenských a charitativních povinností, které z tohoto titulu na rok vyplývají. Ale dělám to všechno nesmírně rád, protože všechny ty cesty a setkání jsou tak strašně pozitivní, že mi dávají hodně energie do dalších věcí. Nepříjemné je, že  jsem téměř ztratil soukromí. Jsem často něco jako veřejný majetek a ani teď, po devíti měsících, nejsem schopný nějak adekvátně reagovat třeba na dívky nebo ženy, které mi tisknou do ruky papírek se svým telefonním číslem  a chtějí, abych jim zavolal.

Je to příjemné?
Popravdě – ani ne. Nevím si 
s tím rady.

Říkáte, že jste ztratil soukromí. Znamená to, že jste sám?
Mám přítelkyni, které by patřila svatozář. Všechny ty věci kolem chápe. Koneckonců jsme spolu už několik let, známe se. Hodně o sobě víme.

Opravdu jste nikdy nezažil na vlastní kůži negativní reakci 
v tom smyslu, že muž, který se živí svým zevnějškem, je  divná bílá vrána? Nebo homosexuál?
Opravdu nezažil. Nejspíš to souvisí s tím, že jsem se po téhle koleji vydal jako po vedlejší, nikdy jsem se v tom nijak zvlášť nevyžíval. A navíc mě doma vychovali k pokoře a zájmu 
o druhé, a to je ze mě zřejmě cítit. Pokora je důležitá. Já mám velké štěstí – a denně si to uvědomuji – že můžu dělat věci, které umím a které mě baví. Daří se mi. Svět je ovšem plný lidí, kteří řeší  základní přežití, svoje i svých dětí. Není důvod plout životem mezi večírky 
a tvářit se, že nic jiného neexistuje. Na tuhle pózu jsem velmi alergický i u jiných lidí. Já se snažím tvrdě pracovat a pomáhat druhým. Možná proto nemám problém s ostatními lidmi, jak jste se ptala.

Vítězek soutěží krásy se novináři zpravidla ptávají, jak si svoji krásu udržují. Pokládat tuhle otázku muži se mi trochu příčí, ale odpověď by mě zajímala.
Bez ohledu na to, jestli jste žena nebo muž, tak byste se 
o sebe samozřejmě měla nějak starat, udržovat se v kondici. Všichni chceme vypadat dobře a chceme být zdraví. U mě tedy odpadají starosti s nehty 
a různými plastickými úpravami, ale snažím se pravidelně, alespoň dvakrát týdně, cvičit. 
A spát, pokud to jde. Obojí mi pomáhá být při síle. Pokud jde 
o jídlo, tak na žádné dietě bych nemohl být ani náhodou. Snažím se jíst dobře a pokud to během cestování jde, i pravidelně, ale o nějakém omezování nemůže být řeč. Mám rád dobré jídlo, rád si zajdu na dobrou večeři a dlouho se zabývám tím, co si dám a jak to asi bude chutnat. I v cizích zemích rád ochutnávám. Tady jsem stihl vaši tradiční bramborovou polévku a pak svíčkovou, o které všichni tvrdili, že to je národní a všemi milované jídlo. Chutnalo mi moc, ale konkrétně svíčkovou bych tedy denně jíst nemohl. Je na můj vkus hodně těžká.

O českých mužích se obecně říká, že nejsou zrovna  ukázkovými modely péče o sebe. Jste v České republice teprve den, ale jak na vás zapůsobili čeští muži?
Tak na to asi neumím odpovědět. Pohyboval jsem se zatím jenom na letišti, v hotelu 
a v Parlamentu – a tam jsem potkával stejné muže, jako všude na světě. Já si spíš všímám žen – a ty mi tady přijdou krásné.

Ve chvíli, kdy spolu mluvíme, máte namířeno do poroty soutěže Muž roku v Náchodě. Podle jakých kritérií budete vybírat vítěze?
Chlap v podobné soutěži musí mít charisma, osobnost, musí být vzdělaný, umět jazyky a vyzařovat něco výjimečného. Musíte mít potřebu si s ním povídat, zajímat se o něj. Asi tak. Ono ani u ženských soutěží krásy dnes nejde jenom 
o schránku, o samotný vzhled  – ti, kteří získají titul, mají spoustu povinností, je na nich, aby svým jménem a jménem soutěže pomáhali potřebným, zaštiťovali různé charitativní projekty, zasazovali se o některé myšlenky… A to zvládnou jenom všestranně vybavené charismatické  osobnosti. Podle toho budu vybírat v Náchodě nebo kdekoliv jinde na světě.

Vaše dny v roli Mister International se pomalu krátí, vaše povinnosti na konci roku převezme váš nástupce. Jste připraven na konec svého kralování?
Ach ano, jsem. Budu mít víc času věnovat se svému soukromí, obchodním aktivitám a taky dalším projektům, které vznikly v uplynulých měsících. Ten nejnáročnější mě čeká už brzy –  je to taková obdoba české StarDance. Poprvé v životě se budu učit tancovat a jsem na sebe upřímně zvědavý. Zvlášť na to,  jak se mi povede u libanonského národního tance dapki. Libanonci jej milují, ale já o něm nemám ani páru. Takže čeká mě spousta tance!

A dál? Kde vidíte sám sebe za deset let?
Tuhle otázku si taky občas kladu. A odpovídám si na ni: Za deset let budu mít opravdu velkou a úspěšnou počítačovou firmu a každý den se tam za mnou přijde podívat moje dcera, aby se věděla, co všechno její tatínek dělá. A až přijde čas, bude mi pomáhat.

Jak se vaše dcera bude jmenovat?
Adriana.

Je na vás vaše maminka pyšná?
Moje maminka mě celý život podporovala ve všem, co jsem dělal. Stála při mně, dávala mi sebevědomí i sílu. Mně i mým bratrům. Dlouho jsem to považoval za samozřejmost, ale 
v dospělosti jsem si uvědomil, že fungující rodina je pro člověka velké štěstí. Proto mám 
v úmyslu dopřát totéž své rodině a svým dětem.

Očima blízkých

Eva Decastelo, modelka, herečka 
a moderátorka soutěže Muž roku v Náchodě:
„Měla jsem několikrát možnost mluvit s Alim Hammoudem v Náchodě, kde na konci srpna předsedal porotě letošní soutěže Muž roku, a musím říci, že jsem z něj úplně nadšená. Já už ve svých letech opravdu nedávám na první dojem – víte, jak může být klamný a zavádějící. Ali je na první pohled velmi sympatický, charismatický, na ten druhý pak zjistíte, že za tou zářivou slupkou je také nesmírně pokorný, nemá žádné hvězdné manýry a vnímá, co mu říkáte – to u těchle krasavců opravdu není úplně běžné. Je také velmi inteligentní a vzdělaný – už ve svých čtyřiadvaceti letech má velmi prosperující počítačovou firmu, která působí ve dvou státech. Ali opravdu není žádná prázdná nádoba, moc jsem si ho oblíbila a íkala jsem si – kéž by takových chlapů v Čechách bylo víc!"

Martin Gardavský, Muž roku 2011, Aliho Hammouda  provázel v České republice:
„Přiznám se, že jsem měl před setkáním s Alim trochu obavy – nic jsem o něm nevěděl. Poznali jsme se až na letišti po jeho příletu do Prahy. Už v prvních chvílích mě mile překvapil. Je to velice skromný kluk, který tvrdě pracuje, aby byl tam, kde je. Prožili jsme spolu pět celých dní a stále jsme si měli o čem povídat. Je velice inteligentní a dobrosrdečný, i když dokáže dát jasně najevo, když je mu něco nepříjemné.  Při všech aktivitách tady v České republice si cenil všeho, co pro něj ostatní dělali a dokázal si užít i takovou věc, jakou je návštěva starých lidí v domově pro seniory Marie v Náchodě. Zajímá se o architekturu našich hradů a Praha ho velice uchvátila. Miluje sport a celým srdcem fandí fotbalu, vždyť také hrával za libanonskou reprezentaci. Setkání s Alim bylo pro mě velmi příjemné."

David Novotný, organizátor charitativních akcí i soutěže Muž roku v Náchodě:
„Ali na mě působí jako velmi chytrý člověk, je vzdělaný na svůj věk a skvěle reprezentuje mezinárodní soutěž Mister International. Je to velmi pohodový člověk. Myslím, že se mu v Náchodě a v České republice velice líbilo. Jeho účast na soutěži Muž roku v Náchodě byla málem ohrožena, protože vízum do České republiky dostal až napodruhé. Má řadu zakázek po celém světě, ale je pořád skromný, což je velmi sympatické. Během své několikadenní návštěvy v České republice ochutnal bramboračku a svíčkovou, navštívil náchodský zámek a hrad Křivoklát,  byl přijat v Parlamentu České republiky a navštívil i dům pro seniory Marie v Náchodě – zdejší babičky totiž trvaly na tom, že chtějí vidět nejhezčího chlapa na světě. Ali jim to přání rád splnil a myslím si, že si tu velmi milou návštěvu užívaly babičky i Ali."