Pochází z Litoměřic, kam se pravidelně vrací. „Každý rok se tu scházíme s bývalými spolužáky i učiteli,“ říká populární moderátorka, která je absolventkou už staletého Gymnázia Josefa Jungmanna.

Nedávno jste se ukázala na oslavách sta let gymnázia v Litoměřicích, studovala jste tam. Kam odsud vedly vaše první kroky?

Absolvovala jsem v roce 1991. Dělali jsme tu ještě revoluci, to jsem byla ve třeťáku. Potom jsem šla na práva. Ano, i z litoměřického gymplu se šlo na práva dostat!

A jak jste se dostala k médiím?

Chtěla jsem být soudkyní a v době, kdy jsem končila práva, jsem teoreticky mohla soudit už v 26 letech. Nechtěla jsem lidem takhle mladá rozhodovat o životě, lekla jsem se té zodpovědnosti. Ministr spravedlnosti tehdy pro mě nepochopitelně odvolal mou kamarádku soudkyni z funkce. Říkala jsem si, jak bych jí mohla pomoct a napadlo mě o tom napsat. V MF DNES shodou okolností vyhlásili konkurz na eléva na soudnictví a vzali mě. Tak jsem o tom napsala, nic nezměnila, ale u médií už zůstala.

Začala jste v MF DNES a nakonec zakotvila u České televize. Kde jste se naučila nejvíc?

V České tiskové kanceláři, kde jsem taky pracovala. Museli jsme makat, za den vydat třeba 10 zpráv. A to ještě nebyly mobily! Od soudu jsem chodila volat do redakce zprávy z telefonní budky. Později jsme měli jediný přenosný obří telefon, vážil asi 25 kilo. Dostal ho vždycky ten, kdo šel psát o nejdůležitější události.

Moderovala jste na Primě i v České televizi. Jaké pořady vás bavily nejvíc?

Interview ČT 24. Také Události, komentáře, které moderuji teď, jsou zajímavé. I když někteří politici k nám nechtějí chodit. Vědí, že to pro ně nebude příjemné. Třeba expremiér Bohuslav Sobotka nám dal rozhovor pro Interview jen jednou, prezidenta Zemana jsme tam neměli snad nikdy. Na konci pořadu máme rubriku HLP hluboce lidský příběh, kdy míváme zajímavé lidi mimo politiku. Tuhle část mám teď momentálně úplně nejradši.

Je rozdíl mezi zpravodajstvím soukromých televizí a té veřejnoprávní?

Veliký. A to ve výběru i zpracování zpráv. Na Primě se dbalo na to, abychom dělali zprávy hlavně pro lidi, kteří se na ně dívají, bez ohledu na důležitost informace. Hodně jsme upozaďovali zahraniční zpravodajství, začínalo se třeba i sousedským sporem. ČT začíná zprávami podle důležitosti, často i ze zahraničí. Ostatně má 11 zpravodajů v různých zemích světa, což žádná jiná česká televizní stanice nemá. V tom jsme skutečně unikátní.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Mostecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.