V předprodeji je vstupné 150 Kč, na místě 190 Kč. A co Milan Schelinger, mladší bratr tragicky zesnulého zpěváka Jiřího Schelingera, zazpívá? O tom víc v rozhovoru.

Odsouzenec a oběť

Když se řekne „mladší bratr Jiřího Schelingera", každý si asi představí větší věkový rozdíl…
Já myslím, že už to lidi vědí. Já jsem jen o rok mladší…

Nedávno jsem se bavil s Ringo Čechem, ptal se ho i na vašeho bratra. Řekl: „O něm dnes ne, to by bylo smutné povídání." Jak se dnes vzpomíná vám? Také smutně, nebo i vesele?
Po 34 letech, tolik už to bude letos v dubnu, to má člověk všechno padesátkrát přečtený. „Jizva zůstane vždy, ale rána, ta už je dnes zahojena," řekl bych z anatomického hlediska. Ale je to blbý, samozřejmě. Já jsem ten odsouzenec, brácha je oběť. Je mrtvý, ale já tu káru s jeho mrtvolou táhnu celým životem. A tím spíš, že dělám muziku. Kdybych byl taxikář nebo inženýr, je to jiná branže. Ale že dělám hudbu, jsem tím poznamenaný.

Jakou nejstarší vzpomínku máte v sobě schovanou, tu bratrskou? Co jste spolu vyvedli, třeba…
Z raného dětství je toho moc, ještě i z puberty a pak už se naše cesty rozešly. Šli jsme každý někam jinam.

Kdo z vás byl větší rošťák?
To se tak nedá říct, každý něco provedl, toho druhého inspiroval. Pokaždé někdo první hodil ten kámen…

To mezi vámi dvěma opravdu létaly i kameny?
No samozřejmě, házeli jsme po sobě dlaždičky pět krát pět centimetrů. Válčili jsme třeba s Vršovicemi, to tenkrát ještě fungovalo. I dnes se přece mladí mydlí, dají si nakládačku třeba na diskotéce…

Jiří nazpíval mnoho písniček. Je těžké si mezi nimi vybrat pár kousků na koncert? Deset, patnáct…
Ze sto osmdesáti, možná dvou set věcí, které nazpíval, je jich pár. Polovina jeho hitů jsou hrozný „srágory"… Ale ty mají u lidí největší úspěch, to už mám za ty roky vyzkoušený. Ale to se nedá nic dělat…

Dům, Jahody, René

Co tedy v Teplicích zazní?
Určitě Holubí dům, Jahody mražený, Jsem prý blázen jen, Šípková Růženka, René, já a Rudolf a pár dalších…Náš koncert není hard rockově vyhraněný, mám to jako přehlídku všech žánrů. Zahrajeme country, jednu věc od Beatles, on Jirka byl multižánrový zpěvák. Jeho odkaz je bohatý na všechny žánry, ale rockoví fanoušci ho berou jako „tátu hard rocku". To oni tvrdí, že „Hrrr na ně" (1977) je přelomové album.

Které jeho období máte nejradši vy sám? A proč?
Ono to bylo celé jedno období. Osm let není tolik, aby se ještě daly dělit. Z raných začátků tam je Holubí dům, pak začal přitvrzovat…

Zmínil jste slavný Holubí dům s textem Zdeňka Svěráka, který byl tenkrát režimem zakázaný a psal pod pseudonymem… No a pak už Jiří zpíval s kapelou Čecha třeba i písničky od britské kapely Black Sabbath…
To jo, ale s texty to tenkrát bylo těžký. Nemohl zpívat co chtěl a o čem chtěl. Muzika skvělá, ale o čem zpívat? O práci se mohlo zpívat, o lásce, legraci nebo nějaké básnické nic neříkající metafory, které ani v náznaku v sobě nemohly mít ukrytou nějakou satiru.

A je i některá písnička, kterou byste od něj nikdy nezpíval?
Tak se to nedá říct. Řada jeho písniček byla účelových, třeba pro silvestra. A když se pak vytrhnou z kontextu, působí jako hloupé nebo nesmysl. Třeba když točili v továrně písničku „Jitka tká a přede", a byl z toho i videoklip…

Nejsem nástupce

Jak vnímáte to, když zpíváte jeho hity? Těžko asi můžeme říci, že jste jeho nástupce…
Nástupce už dávno ne. Tím bych byl, kdybych se jeho písniček ujal hned po jeho smrti. Když František Ringo Čech o sobě mluví jako o císaři české pop music, tak já jsem králův bratr… (smích) Takže s jeho písničkami jezdím s úctou a mám radost, že si nás objednávají třeba i na padesátiny lidi, kteří to zažili v sedmnácti letech. Hrajeme tak všude, kam nás pozvou. Tedy kromě pohřbů, zatím…

V jaké sestavě v sobotu v Teplicích na Hvjezdě zahraje váš Milan Schelinger Band?
Předevčírem měl spustit náš bubeník nové webové stránky, tam je vše. Je to na webu schelingerband.cz Jako Olympik, máme klávesy, basu, bicí a kytaru. Na tu hraju a zpívám já, dokonce jsme jednou hráli i v triu bez kláves. To když klávesák loni na podzim odletěl do Afriky… Ale Olda Říha, jeho Katapult, hraje v triu už od začátku.

Máte i nějaký rituál, spojený s Jiřího narozeninami nebo s jeho úmrtím? Ptám se proto, že třeba rocková skupina Hudba Praha lije v den smrti svého baskytaristy a spoluzakladatele Ivana Wünsche na jedno místo v Praze do Vltavy pivo…
I my jsme něco podobného dělali. Krátce po jeho smrti jsme na Karlově mostě spontánně naházeli do Vltavy kabáty i s občankama. A potom jsme zase požádali rybáře, aby nám je pomohli vytáhnout ven. Ty kabáty plavaly po hladině a nám to bylo líto, a tak jsme tam s loďkou dojeli, lovili je a pak se spolu šli opít.