Na hrazdě a bradlech dokáže věci, při kterých se tají dech. Na české workoutové scéně vyhrál více než desítku battlů a boduje i v zahraničí. Naposledy na červnovém mistrovství v Lotyšsku vybojoval páté místo a v nejtěžších statických prvcích konkuroval i světovým jedničkám.

„Nečekal jsem, že bych se dostal do první světové pětky,“ prozradil devatenáctiletý Jura Sasyn z Kadaně, který reprezentuje chomutovské Street Hard Workers. Ve druhé půlce srpna se chystá na závody do Holandska, které ho můžou vymrštit mezi účastníky světového poháru. „Musím to dát!“ hecuje se sportovec.

Jak jste začal s workoutem?

Čtyři roky zpět, když mi bylo patnáct, za mnou přišel kamarád a spolužák s tím, že je street workouter. To jsem ještě nevěděl, oč jde, dost mě to ale zaujalo. Přišel jsem na trénink do Domečku v Chomutově, a když jsem viděl věci, které tam kluci předváděli, strašně mě to vzalo. Okamžitě jsem se pustil do tréninku a rychle začal progresovat. Trenér z toho byl nadšený.

Strašně rychle, co si pod tím představit?

Za čtyři měsíce jsem dával prvky, které nedávali kluci, co trénovali o dost déle. Například full planche, který patří k nejtěžším statickým prvkům silové gymnastiky. Ještě o něco těžší je malteze, kdy nemáte ruce na úzko, ale co nejvíc na široko a jste těsně nad hrazdou.

To jsou ty prvky, kterými jste konkuroval jedničce Danielsovi Laizansovi na červnovém mistrovství v Lotyšsku?

Ano, přesně tak.

Než jste začal s workoutem, věnoval jste se nějakému sportu?

Ano, chodil jsem posilovat do fitka. Můj táta chtěl, abych nekouřil a vedl zdravý život. Když se podíváte kolem, přijde mi, že jsou mladí kluci popravdě k ničemu. Fyzicky i mentálně. Jsou zaujatí hlavně chlastem. Nejsem ten typ, dokážu se bavit i bez toho.

Night Run v Mostě.
Zážitkový běh Night Run se po roce vrací do Mostu. Už popáté

Co vám workout dává?

Nezapomenutelné zážitky, poznávám hodně nových lidí. Procestoval jsem díky tomu část světa.

Platí to, že když jedete na závody, tak trénink asi taková legrace nebude?

Přesně tak. Tréninky jsou náročné, musíte prvky zkoušet nehorázně mnohokrát.

S čím při tréninku nejvíc bojujete?

Nejvíc mi dává zabrat dynamika. Jsou to přeskoky přes tyče, různé otočky ve vzduchu. Fyzicky to není tak náročné, i když to vypadá neskutečně, je to ale o strachu. Kvůli práci si nemůžu dovolit, že bych se zranil, proto jsem opatrný a posun je pomalejší. Občas jezdíme do Prahy, kde mají molitanové jámy a můžeme dynamiku rozvíjet. V Chomutově zkoušíme jen na žíněnkách, takže jde o jednodušší věci, nic velkého.

Už jste se zranil?

Při té dynamice ne, ale u statiky hned po mém druhém battlu, který jsem vyhrál. Mám od té doby asi o dva prsty posunutou lopatku.

Jak se to stalo?

Přijeli k nám do Chomutova Slováci a předváděli silové prvky, které jsem do té doby ani nezkoušel. Když jsem je viděl, rovnou jsem do toho šel a dal do toho všechno, navíc ještě v těžší verzi. Tím jsem se zranil.

Limituje vás to nějak?

Občas to bolí, ale dá se to vydržet.

Jak často trénujete?

Tréninky nemám moc pravidelné, je to i kvůli práci. Ono to není jen o fyzickým tréninku, je to i v hlavě. Musím si nehorázně věřit, že to dám.

Ilustrační foto
Lidé na severu Čech jsou s bydlením spokojeni, nájem jim nevadí

Teď to trochu vypadá, že tréninku moc nedáte, ale máte vůli a „urvete“ to přímo na místě.

Ano, když nemám možnost dostat se pořádně ke cvičení. Na to, abych se vrátil na původní úroveň, mi ale stačí dva týdny, proto nemám strach, když mám měsíc pauzu. Také se rychle učím. Když jsem s tím začínal, po večerech jsem koukal na videa a sledoval lidi, jak to přesně dělají. Třeba v jedenáct v noci jsem vstal, šel to zkoušet na zem u postele a na třetí pokus už jsem to měl.

Když jste v tréninkové fázi, kolik vám to zabírá času?

Zhruba dvě hodiny. Ze začátku, když mám ještě tu sílu a jsem nabitej, zkouším různé prvky a zdokonaluji je. Pak jedu silový trénink jako shyby, kliky. Když mám čas, chodím trénovat každý den. Teď jsem měl práci v Ostravě, tak nebyl na pravidelné tréninky čas, ale od začátku srpna mám volno a budu trénovat v kuse.

Jak bude vypadat vaše příprava?

Od začátku srpna pojedu deset dní tréninku, pak bych chtěl sedm dní odpočívat před závody. Funguje mi to tak, že když si dám pauzu, mám pak ještě větší sílu. Jezdíme den napřed, abychom si vyzkoušeli konstrukci a přehráli si sety.

V Lotyšsku jste se umístil pátý, na jaké příčce se vidíte v Holandsku?

Rozhodl jsem se, že jestli se neumístím aspoň do trojky, nepojedu na žádné další závody. Bylo by mi líto snahy našeho trenéra a vyhozených peněz, které by se daly využít jinak, například na tu molitanovou jámu, kde bychom mohli progresovat. Když postoupím do trojky, znamená to postup na mistrovství světa. Musím se tam prostě dostat.

To jste na sebe poněkud přísný. Měl jste to podobně i v Lotyšsku?

Pro mě to byly první velké závody, proto jsem nečekal, že bych se dostal do první desítky. Když jsem slyšel své jméno, byl jsem nadšený. Byl to fakt zážitek.

Slovenský raper Kali
Raper Kali vystoupí dnes v litvínovském hudebním klubu Attic

Patříte do týmu Street Hard Workers z Března u Chomutova. Propracoval byste se takto vysoko i bez nich?

Myslím, že určitě ne. Je to můj největší sponzor i podpora.

Pocházíte z Ukrajiny, jak se vám líbí v Česku?

Je mi tu moc dobře. Je tu spousta možností, člověk se může rozvíjet.

Kde jste původně žil a za jakých okolností jste z Ukrajiny odcházel?

Je to zakarpatská oblast hned u hranic u Slovenska. Je tam krásná příroda. Pocházím z malé vesnice, kde bydlí kolem tří tisíc lidí. Na Ukrajině jsem sledoval kluky, kteří nedostudovali a propadali chlastu a zábavě. Moc se mi to nelíbilo. Když jsem ukončil devítku, řekl jsem rodičům, že chci do Česka za lepším. Sami jsou tu už více než deset let, vydělávali peníze a posílali je babičce a dědovi, u kterých jsme vyrůstali se ségrou. S rodiči jsme se vídali tak jednou za rok.

Proč vás jako děti nevzali s sebou?

Nešlo to kvůli dokladům. V době, kdy jsem se rozhodl k odjezdu, už to nebyl problém, udělali tu trvalý pobyt mně i sestře. Bydlíme teď s rodiči. Chtěl bych začít vydělávat tolik, aby mí rodiče nemuseli pracovat a mohli si také trochu užít života, protože většinu života byli v práci a vydělávali pro nás děti. Mám v plánu otevřít si vlastní firmu. Už na tom dokonce pracuji. Jsem živnostník. Vždy jsem chtěl dokázat něco víc nejen co se týče sportu, ale také i práce.

Máte nějaký vzor ať už sportovní nebo kdo je pro vás vzor lidsky?

Je to můj táta. Začínal sám, nechtěl nikdy velkou pomoc a ke všemu se dostal sám. Už jen že jsme měli možnost dostat se do Česka, získali pobyt a šanci na lepší život. Sportovní vzor je pro mě Viktor Kamenov, je to světová jednička ve workoutu.

V Mostě se o víkendu hraje O pohár Českého porcelánu Dubí