Nejnebezpečnější silnice v Ústeckém kraji. Nejhorší chyby řidičů a chodců v kraji. Občas i nesouhlas s přístupem policie. O tom všem hovoří Jan Pechout, specialista ministerstva dopravy a koordinátor BESIP pro Ústecký kraj.

Prevencí dopravní nehodovosti se zabývá více než třiadvacet let a předtím pracoval v autoškolství. Odborné zkušenosti sbíral i v zahraničí. Okolo aut, motorek a silničního provozu se tak pohybuje celý svůj život.

V čem jsme oproti Evropě pozadu a v čem, podle vás, o kus vepředu?
V různých přepočtech na množství vozidel, hustotu silniční sítě, počet obyvatel, ujetých kilometrů a podobně patří české silnice ve statistikách dopravních nehod, lehce a těžce zraněných i mrtvých hluboko na spodní příčky v Evropě. Jsem přesvědčený, že by českým řidičům neškodil větší respekt k předpisům, více odpovědnosti a slušnosti. Nechápu, proč v zahraničí předpisy důsledně dodržují a u nás považují jejich porušování za hrdinství. Velice mne těší, že v dopravní nehodovosti dětí patří ČR k absolutní evropské špičce s nejmenším počtem usmrcených.

Mohl jste se o tom přesvědčit osobně, na nějaké stáži v zahraničí a pokud ano, jak často?
Podle mého názoru by všichni měli absolvovat „kurz bezpečné jízdy", kde se naučí ovládat vozidlo za zhoršených povětrnostních podmínek. S těmito kurzy jsme před asi dvaceti lety začínali na závodních okruzích, navštívil jsem však i řadu cvičných polygonů v celé Evropě a zjistil, že je nutné spíše jezdit nižší rychlostí, budovat kluzné plochy a kopce, vany pro aquaplaning a další.
Bezpečnost na silnicích je hlavní náplní práce Jana Pechouta z Besipu.Jsem rád, že takové areály se pomalu budují i u nás. Jako příklad uvádím autodrom v Mostě, který považuji za nejlepší v ČR. Určitě patří ke špičce v Evropě a každému přeji a radím, aby zde takový kurz absolvoval. Většina z nás si myslí, že jsme dobří řidiči, ale skutečnost je jiná. Teprve v „laboratorních" bezpečných podmínkách a pod dohledem zkušených instruktorů zjistíme, jak na tom jsme s řidičským uměním, nebo jaké vlastnosti má naše auto, případně motorka. Řada obyvatel tohoto kraje ani netuší, že takové zařízení v Mostě existuje. Mohou jej využít.

Mnoho lidí má jen povrchní představu o tom, co BESIP dělá, mohl byste nám to přiblížit?
BESIP (bezpečnost silničního provozu) je součástí Ministerstva dopravy. Jeho úlohou je působit na člověka účastníka silničního provozu. Tedy na širokou motoristickou veřejnost od mateřských škol, přes základní a střední až po seniory. Je jedno, jestli jste chodec, cyklista, řidič, nebo spolujezdec. Lidský činitel zaviní více než devadesát procent dopravních nehod a naší snahou je na minimum snížit počet zraněných i zemřelých na českých silnicích.

Z praxe, jaké chyby podle vás řidiči tady na severu dělají nejčastěji?
Neřekl bych, že řidiči ze severu jsou výrazně jiní, než ti ostatní. Možná jsou odpovědnější v zimních měsících, kdy používají zimní pneumatiky, protože si uvědomují jejich význam pro bezpečnou jízdu. To na rozdíl třeba od některých Pražáků a nebo řidičů z vnitrozemí, kteří riskují.
Vyšší průměrné stáří vozidel na severu Čech souvisí s nezaměstnaností, starší vozidla nesplňují podmínky moderního a bezpečného provozu. Hůře brzdí, svítí, mají ojeté pneumatiky, v případě nárazu se snadněji deformují a následek dopravní nehody bývá horší. V širších souvislostech je s nezaměstnaností spojené i častější požívání alkoholu a omamných látek. Bohužel tito lidé často usednou za volant a nebo řídítka.

Které silnice, z vaší vlastní zkušenosti, jsou tu nejnebezpečnější a proč?
Prakticky denně jezdím po levobřežní labské komunikaci mezi Ústím a Lovosicemi. Co tam se děje, je opravdu „zážitek". Zejména v ranních hodinách, kdy ústečtí manažeři jezdí pracovat do Prahy a chybějící čas se snaží dohonit kličkováním mezi kamiony a nebezpečným předjížděním. Vytváří neskutečné množství rizikových situací. Velice často se ale stává, že takového řidiče dojedete v Lovosicích a on stojí dvě auta před vámi.
V tomto úseku jsem už rezignoval a táhnu se v koloně kamionů. Poměrně nebezpečná je i silnice mezi Děčínem a Ústím. Je sice podstatně širší, ale táhlé a rychlé zatáčky svádí k předjíždění a bohužel zde často dochází k čelním střetům s těmi nejtěžšímu následky.
Mezi velice rizikovou počítám i trasu mezi Prahou Louny Chomutovem. Hustě se zde střídají maximální povolené rychlostní limity a řidiči jedou často tím nejvyšším i v místech, kde to je už nebezpečné.

Co by tedy podle vás každému řidiči nejvíce prospělo?
Říká se: „Jak žiješ, tak řídíš." Mnoho lidí má ve svém životě a podnikání ostré lokty. Bohužel je používají i na silnicích. Určitě by prospělo, kdyby si každý uvědomil, že usednutím za volant odjišťuje ostře nabitou zbraň. Ne pouze pistoli, ale samopal nebo kulomet.
Jedinou chybou může zavinit smrt více lidí. Myslím, že by každý měl sledovat změny v pravidlech silničního provozu. Kolik řidičů nechápe pravidlo zipu, chování na kruhových objezdech, přednosti vozidel zprava a další.

Prý se občas, v některých případech, neshodnete s dopravní policií, mohl byste přiblížit proč a v jakých případech?
Neřekl bych, že to jsou neshody. Každý máme odlišný názor a policie i já vycházíme ze svých podmínek a možností. Osobně bych ji rád častěji vídal na společných preventivních akcích. Ale vím, že jejich hlavním úkolem je dohled nad silničním provozem. Také si myslím, že bychom ji více měli vidět na nebezpečných místech a úsecích. Na druhou stranu chápu, že třeba zastavit hříšníka a zdokumentovat jeho přestupek mezi Ústím a Lovosicemi je velice těžké i nebezpečné. Jak pro policisty, tak pro řidiče.
Policie ČR by měla jít ostatním účastníkům silničního provozu příkladem. Přestože zákon umožňuje, aby při výkonu služby posádka nemusela být za jízdy připoutána bezpečnostním pásem, zejména dopravní policisté tak v drtivé většině činí. Více si uvědomují, jak smrtelně nebezpečný může být vystřelený airbag, když řidič nemá zapnutý bezpečnostní pás. S Dopravní policií Ústeckého kraje ovšem velice úzce a rád spolupracuji. Jsem přesvědčen, že to funguje lépe než někde jinde.

BESIP se hodně věnuje prevenci, mohl byste vyjmenovat některé nejaktuálnější projekty a jejich účel?
Aktuální je viditelnost, zejména chodců. Chodec vidí světla přijíždějícího auta, ale řidič tmavě oblečeného chodce většinou zaregistruje na velice krátkou vzdálenost a nestačí správně zareagovat.Více než polovina chodců na silnicích zemře za snížené viditelnosti.
Proto BESIP ve spolupráci s policií vyhlásil kampaň zaměřenou k používání reflexních doplňků, při jejichž užití řidič vidí chodce až na dvě stovky metrů. Ostatně jejich použití bude od 1. ledna příštího roku nařizovat doplněk zákona o provozu na pozemních komunikacích. Bohužel pouze mimo obec, kde není dostatečné osvětlení. Myslím, že by to mělo platit všude.

Se kterými chybami chodců se často setkáváte a které jsou na severu Čech asi nejčastější?
Chodci patří mezi nejzranitelnější účastníky silničního provozu. Za tmy nejsou vidět, přebíhají silnici na nebezpečných a nepřehledných místech, moc nepoužívají přechody, nadchody a podchody, přestože jsou v jejich blízkosti. Podle zákona jej musí užít, jestliže přecházejí na místech bližších, než padesát metrů. Takové místo mám asi sto metrů od svého bydliště. Pravidelně zde vidím blikat modré majáky záchranky a policejních vozidel.
Řada chodců je přesvědčena o „absolutní přednosti" na přechodech. Bohužel střet s vozidlem má vždy fatální následky. Vzájemná ohleduplnost a elementární lidská slušnost bohužel mnohým chybí.

Jak by se takovým chybám dalo zamezit, po státní a po soukromé, či osobní linii?
Těmto chybám nelze zamezit absolutně, ale určitě lze jejich množství snížit. Děti se už od útlého věku ve školce, škole a dětských dopravních hřištích dozvědí, jak se správně a odpovědně na silnici chovat. Bohužel jim rodiče nejdou vždy tím správným příkladem.
Jezdí rychle, za volantem telefonují, jezdí i přechází na červenou, nepoutají se, na kole nenosí cyklistickou přilbu. Neuvědomují si, že jejich děti se budou chovat také tak. Ať už jako chodci, cyklisté anebo řidiči. Prevence na všech úrovních není nikdy dost, ale tam, kde selhává, musí nastoupit represe, i když se to řadě z nás nelíbí.

Vybočuje Ústecký kraj co do bezpečnosti silničního provozu nějak z republikového průměru?
Ústecký kraj dlouhodobě patří mezi lepší průměr v ČR. V tomto roce zatím zemřelo na silnicích kraje o asi třicet procent osob méně oproti předcházejícímu období. Doufám, že nám tento příznivý trend vydrží. Vím, že se nám nepodaří naplnit švédskou „vision zero", ale i tak mne toto číslo velice těší. Věřím, že na tom má zásluhu i prevence.
Náš kraj je tranzitní a velice často zde bourají řidiči, kteří pouze projíždí. Statistiky však tyto nehody připisují nám, obyvatelům tohoto kraje. Jako příklad lze uvést silnici mezi Prahou a Karlovými Vary. Ta v okolí Lubence na krátkém úseku protíná Ústecký kraj a za loňský rok zde zemřelo asi deset lidí. Všichni tudy jen projížděli.

Na závěr, prozradíte své pracovní plány do budoucna?
Chci se i nadále, s podporou Odboru dopravy Krajského úřadu, Policie ČR a dalších věnovat, mimo jiné, novým, netradičním akcím, které se nikde ve zbytku republiky nekonají. Projekt Safety road, zaměřený na začínající řidiče, tedy nejrizikovější skupinu účastníků silničního provozu, vznikl na základě smrtelné nehody studentů před čtyřmi lety. Setkává se s velmi kladnými ohlasy právě mezi teenagery. Velice si cením, že právě oni ho navštěvují v hojném počtu.
Rovněž Den pro kamiony se koná pouze zde, na severu Čech a v tomto rozsahu nikde jinde. Letos poprvé se podařilo z Německa zapůjčit otočný simulátor kamionu, který v měl v ČR premiéru. Těším se, že 23. srpna 2016 jej na dálnici D8 uvidíme znovu. Tyto akce ale zdaleka nemohu organizovat sám. Jsem velice rád, že mne obklopuje řada ochotných a schopných lidí, kteří mají skvělé nápady. Touto cestou jim chci všem upřímně poděkovat.

Bezpečnost na silnicích je hlavní náplní práce Jana Pechouta z Besipu.