Tatevik se narodila 14. října 1989 v arménském Jerevanu. Po střední škole studovala na Státní pedagogické univerzitě v Jerevanu, od dubna 2011 se v knihovně N32 ve stejném městě propracovala na vedoucí pozici. Dívka si v malé knihovně, kde všichni dělají vše, zkusila práci s dětmi a mládeží. Chystala pro ně hry, večery s poezií, divadlo a veřejná čtení, vedla debatní klub.

MLUVÍ ČTYŘMI JAZYKY

Mluví plynně anglicky, rusky i arménsky, dnes umí i česky. „Před příjezdem do Ústí mě děsila jazyková bariéra. Díky znalosti ruštiny mi jde čeština slušně, při workshopech s dětmi jazyková bariéra padá,“ těší ji. „Těší mě, že jsme teď tři Arménky v Čechách. Máte odlišnou kulturu, necítím se tu tak sama,“ líčí. Obě pracují v kulturních centrech v České Lípě a v Brně.“

Tatevik ráda kempuje, čte a objevuje přírodní krásy. Zajímá ji kultura, umění i historie, aktuálně třeba ta Ústecká. Fandí fotbalu, Petr Čech patří k jejím nejoblíbenějším sportovcům. Z dalších osobností uznává Steve Jobse.

„Můj sen je vidět Londýn, ale není to legrace. Velká Británie nepatří do Schengenu, pro návštěvu Londýna potřebuju další vízum a žádost o něj je drahá,“ povzdechla si.

Je hrdá na svou zemi a její kulturu. „Když jsem ji představila v knihovně kolegům, těšilo mě, jak je Arménie zajímala a její tradice bavily,“ smála se.

UŽ JSEM VELKÁ HOLKA

„Cesta do Čech pro mě znamenala víc poprvé. Je to můj první delší pobyt v zahraničí bez rodiny. Ze začátku to byl problém, mám své blízké moc ráda. Také jsme poprvé letěla letadlem. Dost mě to vyplašilo, ztratilo se mi zavazadlo a musela jsem dva dny čekat, než se našlo. Nebyl to příjemný začátek mého působení v Ústí,“ pousmála se. „Ale ustála jsem to,“ dodala, jakoby chtěla říct: „Už jsem velká holka.“

„V ústecké knihovně je Tatevik díky projektu Evropské dobrovolné služby (Erasmus+) pro mladé ve věku 17 – 30 let. Mohou vycestovat a pomáhat 2 – 12 měsíců v zahraničí. Evropská dobrovolná služba je neformálně vzdělávací program, proto i v rámci našeho projektu klademe důraz na neformální učení. Vzhledem k Tatevičině šestileté praxi v knihovně jsme rádi, že můžeme vzájemně sdílet zkušenosti z knihovnictví a vzájemně poznávat naše kultury,“ prozradily její kolegyně.

Tatevik pomáhá ve vědecké půjčovně v oddělení cizojazyčné literatury. „Zapojila jsem se tu do vzdělávacích lekcí pro školy, v oddělení časopisů a v dětském oddělení, kde mám angličtinu pro děti. Také učím knihovnice rusky a působím v Anglickém klubu,“ vypočítává dobrovolnice. Svůj pobyt v Ústí bere jako šanci se vzdělat a cestovat.

„Když se ke mě místní chovají příjemně, necítím se tu jako cizí,“ svěřuje se. A popisuje, jak v Jerevanu vypadají Vánoce a nový rok.

„Hodně se navzájem navštěvujeme hlavně od 30. prosince do pátého ledna. Máme speciální jídla a hlavně jich je hodně,“ tvrdí dívka. A popisuje, co vše je pro ni jiné zde a doma: „Každý den je jiný, lidé se jinak chovají, mají jinou mentalitu. Slyšela jsem, že jsou prý Češi chladní, neradi projevují své city, ale já se s ničím takovým nesetkala. Naopak mi i neznámí na ulici pomohli a poradili. Jsem tu ráda,“ dodala dobrovolnice.