Cílem čtyřmotorových bombardérů B-17 byla železniční křižovatka mezi hlavním nádražím, západním nádražím u ústecké chemičky a střekovským nádražím poblíž tehdejších Schichtových závodů (Setuzy) na druhém břehu řeky Labe. Přitom poblíž kolejišť bylo zničeno několik set domů a stovky poškozeny.

První nálet

Karl Schudawa, německý obyvatel Ústí n. L., si denně zaznamenával kdy se ozve v rozhlasu varování, a potom se rozezní i poplachové sirény hlásící akutní nebezpečí náletu. Vše si pečlivě zapisoval.

Proto si zapsal 17. dubna 1945 ve 12.17 hod., že byl oznámen tzv. malý poplach. Lidé byli o hodinu později varováni: Blížilo se asi 300 bombardérů. Rozhlas potom varoval, že se objevil svaz bombardérů v oblasti Aše a Chebu. Ve 13.41 hod. bylo vyhlášeno již akutní nebezpečí. Kolem 14.30 hod. přilétly bombardéry nad Ústí.

Zajímavým zdrojem informací je též strojopisná osmadvacetistránková ústecká válečná kronika Alfreda Piffla z roku 1947:

Takhle vypadalo Předmostí po bombardování v roce 1945.„Dne 17. dubna 1945 byl jasný den. O půl jedenácté dopoledne hlásily sirény nálet, aby brzy byl odvolán. Jako obvykle ani tentokrát nesměli Češi použít betonových oficiálních bunkrů, které byly určeny pouze pro německé obyvatelstvo. Okolo poledne byl dusný klid a o půl jedné byl další troubený nálet.

Pár minut před tři čtvrtě na jednu přiletěl svaz těžkých bombardérů a otočil se nad chemičkou. Za pár vteřin nato (bylo přesně 12:44) padla první těžká bomba na nádraží mezi lokomotivy, kde právě pracovali terezínští vězňové. Mnoho jich přišlo o život. Přiletěly další svazy, které se otáčely až nad pivovarským komínem, který byl zřejmě bodem obratu cesty. Bombový koberec postihl však především okrajové partie města, zhruba na čáře Hostovice Větruše, a druhý na čáře předlický kostel Mariánská skála. Strašně bylo zpustošeno nádraží, kde se celé vlaky propadávaly a naproti sklárně přeletěla lokomotiva trojí koleje. Vypukly požáry (…) a v některých ulicích se od kouře a prachu až setmělo.(…)

Hned po ukončení náletů bylo veškeré obyvatelstvo komandováno na odkliz trosek na nádraží. Nikdo nesměl pomáhat zasypaným nešťastníkům ve sklepích, odkud se ozývalo volání a klepání i několik dní. Hlavní rozkaz byl: uvolnit nádražní dopravu. Pokud běží o (totálně) nasazené české dělnictvo do ústeckých postižených továren, tedy většina utekla a více se nevrátila.

Zklamáním pro Němce také bylo, že slibovaná pomocná zařízení pro pomoc zasypaným a postiženým ve skutečnosti neexistovala a nepřispěchala na pomoc. (…) Téhož dne navečer přijel do města sám president Krebs (SS Brigadeführer Hans Krebs, vládní prezident ve vládním obvodu Ústí n.L.) a s velitelem města (Rudolfem) Schittenhelmem (okresní vedoucí NSDAP v Ústí n.L.) prohlíželi spoušť. Oba byli bledí, nepromluvili s nikým ani slovo a zase odjeli."

Několik amerických stíhaček se objevilo nad Ústím, asi aby pořídilo fotografie výsledku bombardování. Proto se vrátily bombardéry ještě 19. dubna, protože se nepodařilo ústeckou dopravní křižovatku úplně rozvrátit.

19. duben 1945

Zkázu středu města dokonal ve čtvrtek 19. dubna druhý nálet. První poplach byl podle Schudawy vyhlášen v 11.38 hod., a akutní nebezpečí náletu bylo vyhlášeno v 11.44 hod.

 V létě při odstraňování trosek po bombardování byl ve vzduchu všudypřítomný prach z rozdrceného zdiva a pach spáleného dřeva. Od podzimu do jara vlhkost a déšť prach zkrotily.Dále si poznamenal, že ve 12.10 hod. viděl 12 skupin asi po deseti letounech východně od Ústí. Směřovaly z jihu na sever a Ústí si nevšimly. Poznamenal si také, že ve 12.38 hod. proletěly nad Ústí bombardéry a svrhly bomby.

Oficiální historie nám říká, že na Ústí se sneslo 160 bombardérů. Druhým úderem bylo již těžce poškozeno kolejiště na střekovském, hlavním i na západním nádraží. Střed města byl prakticky neprůjezdný, protože k troskám ze 17. dubna přibyly čerstvé ruiny.

Velké množství obětí bombardování bylo nalezeno v lesích na Větruši a na Střekově. Prudký závan větru strhl bomby do strany. Proto bomby dopadly místo na železniční koleje do blízkých lesů, kde se skrývalo před bombardováním mnoho místních obyvatel. Mezi mrtvolami nebyli jenom místní Němci, ale také Rusové, kteří pracovali na střekovském nádraží.

Piffl v kronice poznamenal, že k večeru, když se město dostalo z oblaků prachu a vítr ustal, ležel na Ústí jemný příkrov bílého povlaku.

Následky

Zničeno bylo 572 domů s 2754 byty a poškozeno dalších 916. Podle německé zprávy z 22. dubna 1945 bylo vyproštěno 56 osob živých, 80 mrtvých a 255 osob stále ještě čekalo na záchranu, Hrozilo zřícení částí poškozených a staticky narušených domů.

Do roku po bombardování v úmrtních matrikách bylo zapsáno 519 obětí ze dvou dubnových náletů.

Pro místní Němce měly oba dubnové nálety ještě další vážný dopad: Ztráta pětiny bytového fondu ve městě znamenala velký tlak na odsun Němců z Ústí n. L. ještě v roce 1945, aby byly uvolněny byty pro přicházející české obyvatelstvo.