Se svou kolegyní a bývalou spolužačkou Petrou Kutinovou otevřela po zhruba ročních přípravách obchod Les Houbeles. Výtvarný dozor drží přítel Daniely Jakub Chocholoušek. Mezi její zájmy patří samozřejmě příroda a také umění.

S Danielou Richterovou jsme si povídali o houbách a houbaření nejen u nás…

Jste dobrá houbařka?
Houbaření mě baví, a jak se říká, když nás něco baví, děláme to dobře… Někde jsem četla, že houbaření v nás probouzí atavismus dávné sběračské pudy. Nedávno jsem si říkala, že kdyby mě někdo v lese natáčel skrytou kamerou, mohla bych posloužit jako studijní objekt. Mám sběračské pudy tak silné, že mi občas chybí záklopka a nevím kdy přestat. Až se ucho utrhne, a to doslova. (smích)
Ale samozřejmě nadšení samo o sobě nestačí, je potřeba i něco navíc. Často slyším lidi říkat, že se jim houby vyhýbají. Řadě z nich přitom chybí znalosti, za jakých podmínek houby začínají růst, kde a kdy hledat určitý druh. Chcete-li houbařit „na vyšší úrovni", nesmí vám chybět komplexnější znalosti. Existují typicky jarní, letní nebo podzimní houby, určité druhy rostou na spáleništích, na polích nebo větvích odumřelých stromů a tak dále. Když pochopíte některá základní pravidla, stane se jen zřídka, že odejdete z lesa s prázdnou.

Kolik hub znáte?
Záleží na tom, z jaké strany se na to podíváte. Letos jsem úspěšně složila zkoušku ze znalosti hub. Šla jsem tam s tím, že budu skládat lehčí variantu zkoušky, která zahrnuje pouze hřibovité houby a vedle toho samozřejmě i minimum nejnebezpečnějších jedovatých hub. Komise mě ale nakonec přemluvila, když už jsem jednou tam, ať se rovnou pokusím o složitější verzi o všechny volně rostoucí jedlé houby. A povedlo se. Mám teď tedy papír, že mohu sbírat všechny jedlé tržní houby.
Ovšem, naučit se poznávat houby z atlasů ještě neznamená dokázat je určit se stoprocentní jistotou v jejich přirozeném prostředí. Z fotografie pořádně nepoznáte velikost, zkreslená může být i barevnost a chybí důležitý poznávací znak, jakým je vůně. Stejně tak může mít v různých lokalitách jeden a ten samý druh lehce odlišnou podobu. Dobrým houbařem, nebo spíš bych řekla amatérským mykologem, se můžete stát jedině praxí. To znamená chodit do lesa s odborníkem nebo alespoň mít při ruce kapesní atlas a dokola určovat a určovat. A nosit si houby z lesa domů a znovu určovat. A pokud si nejsme jistí, zajít do mykologické poradny a nechat si houbu posoudit odborníky.
Máme opravdu štěstí, že jsme mykologickou velmocí a že můžeme využívat služeb mykologické společnosti a navštěvovat jejich akce. Každoročně se pořádají desítky výstav a přednášek.

Které houby tedy sbíráte?
Všechny hřibovité a postupně si do svého „repertoáru" přidávám i to, co by běžný houbař pravděpodobně nazval prašivkou. Od ryzců, holubinek, přes čirůvky až po určité druhy chorošů. Pokaždé si ale pro studijní účely do košíku přihodím něco, co mne zaujme. Každopádně nikdy neriskuji a neuvařím vše, co si donesu. (smích)

Byla letošní sezona dobrá pro houbaře?
Léto bylo dost suché a ve srovnání s uplynulými dvěma roky se velkolepé žně nekonaly. Já jsem si ale na své přišla. S přítelem jsme objevili místo na jidášovo ucho bezový les kousek od chalupy. Bohatě jsme si užili letní pravákové období, v mezi za chalupou jsme sklidili doslova lány nádherných křemenáčů a naposledy jsem si nasbírala koš výborného kotrče kadeřavého. Mohla bych dále pokračovat, ale nechci provokovat. (smích)
Nejvíc mě ale potěšil nález tří obrovských hlav choroše oříše, což je myslím jedna z řídce se vyskytujících hub, která je pověstná svými léčivými účinky. A mimochodem je chuťově delikátní.

Jak houby v kuchyni zpracováváte?
Mám ráda klasickou smaženici, ale na druhé straně si myslím, že delikátnost některých druhů hub zavedenou kuchyňskou úpravou zabíjíme. Řada hub má specifickou chuť a vůni, kterou může kombinace s jinými houbami nebo s výraznějším kořením zbytečně přebíjet. Já sama to dělám tak, že když chci nějakou houbu ochutnat, usmažím si ji jen na másle nebo na sádle (tužší houby případně povařím). Doporučuji! Ne nadarmo se muchomůrka růžovka lidově nazývá masák. Na másle nebo sádle skutečně připomíná chutí maso. Už jsem ale slyšela i názor, že chutná jako mořské plody.
Mimochodem, moje kamarádka ze Sardinie, kde jsou houby považovány za gurmánskou specialitu, mě naučila nakládat houby namísto do octa do oleje. Je to o tom samém ocet chuť hub přebíjí, olej ji zvýrazní. Ideálně v kombinaci s jemným kořením.

Co vás inspirovalo založit pro houbaře obchod a co nabízí?
Houbařím odmalička, ale díky rodinné chalupě mého přítele jsem se před několika lety doslova ocitla uprostřed houbařského ráje. A úplně mě to pohltilo. Nápad se zrodil v lese, uprostřed sezony. Les Houbeles vznikal doslova v kreativním, pestrobarevném světě hub. Popravdě mám ale štěstí, že žiji s výtvarníkem a s ním se podobné nápady vymýšlejí snadno. Do příprav jsem posléze zapojila svoji blízkou kamarádku, o které jsem byla přesvědčená, že mi bude schopná po všech stránkách pomoci s realizací.
Les Houbeles jsme postavili jako značku pro houbaře, v širším smyslu jsme se chtěli zaměřit na všechny zákazníky, zejména pak rodiny s dětmi, které mají rády český venkov, toulky přírodou a zdravý životní styl . Z recese jsme se nazvali 1. značkou pro sportovní houbaření, čímž jsme chtěli říct, že jde o koníček jako každý jiný. A může být koníčkem i pro moderní mladší lidi, nemusíte si ho schovávat na důchod. (smích)
Do svého sortimentu jsme zahrnuli, nebo chceme postupně zahrnout, veškeré produkty, který souvisejí s houbařením nebo sbíráním a zpracováváním lesních plodů a bylin, stejně jako produkty, které člověk využije při obyčejných toulkách lesem (košíky, nože, štětečky na čištění hub, atlasy, oblečení, obuv a ochranné pomůcky vhodné do lesa, trička s houbelesáckými potisky, holínky, tenisky, pláštěnky apod.) Dosud jsme provozovali pouze internetový obchod, teď ale otevíráme kamennou prodejnu v Praze.

Nebojíte se, že nabízíte spíše sezonní zboží?
To máte pravdu, ale myslím, že se nám podařil vymyslet koncept obchodu, díky kterému se můžeme sezonnosti vyvarovat. Postupně totiž chceme nabízet speciality z divoké kuchyně. V zahraničí se tento gastronomický trend rozvinul pod pojmem foraging („spásání") a vychází z toho, že v kuchyni můžeme využívat řadu divoce rostoucích, respektive planých, rostlin, včetně hub. Dá se říci, že Západ objevil fenomén hub. Tento gastronomický koncept je odůvodněn i pozitivním přínosem divokých rostlin pro naše zdraví obsahují vyšší podíl vitamínů a nejrůznějších minerálů, než je tomu u kulturních plodin.
V podstatě ale divoká kuchyně není nic objevného, plané rostliny využívaly naše babičky. Jen se na to v éře supermarketů trochu pozapomnělo. Nám se podařilo v tomto ohledu navázat spolupráci s rodinnou konzervárnou pana Olina Bezchleby ze Zábřehu na Moravě, který vyrábí spoustu výjimečných produktů ze všech možných volně dostupných zdrojů (kromě hub například z bezu, jeřabin, lesního ovoce, divokých špendlíků nebo například medvědího česneku). Často přitom znovuobjevuje staré receptury.