Dílům vrací původní lesk. Malby restauroval také na Karlštejně

Pod rukama mu prošly stovky závěsných obrazů, mnoho polychromovaných dřevěných plastik a rozměrných nástěnných maleb mistrů minulých i současných. Po dekádách restaurování se v posledních letech Jiří Brodský vrací k vlastní tvorbě.
Na pražské Akademii výtvarných umění studoval v první polovině 60. let. Malbu nasával u profesorů Horníka a Sychry. Restaurátorství se vyučil u profesora Slánského, který tento obor založil na vědecké metodě.

FOTO: Stepuje a bubnuje na tělo o životě svatého

„Na začátku mě restaurování ohromně bavilo. Neměl jsem ateliér a dělal jsem v malém bytě na Smíchově,“ vzpomíná Brodský, který se dlouhá desetiletí věnoval restaurování nástěnných maleb na zámcích a hradech. „Bylo to zajímavé, ale někdy únavné. Zvlášť když se netopilo,“ směje se restaurátor.

BONBONKEM BYLA KAPLE

Ještě v 90. letech s kolegou Petrem Barešem pracoval v klášteře na Břevnově a dlouhých sedm let na Karlštejně. Na rušný turistický provoz si časem zvykli. Většinu času se věnovali schodištním cyklům sv. Václava a Ludmily, které byly mimořádně rozbité a přemalovávané. „Bonbonek navíc byla kaple sv. Kateřiny s dvojportrétem Karla IV. s Annou Svídnickou,“ vzpomíná Brodský. Na poslední nástěnné malbě pracoval před deseti lety v roudnické kapli sv. Viléma a sv. Josefa.

Krátce po revoluci zdědil Brodský po prastrýci ateliér v Roudnici nad Labem, kam se z Prahy přestěhoval. Tady si mohl dovolit pracovat na rozměrnějších obrazech než ve smíchovském bytě. „Ačkoli jsem vždy inklinoval ke středověku nebo k abstraktní malbě nejstaršího výtvarného umění, dostával jsem jako zakázky většinou barokní obrazy. Asi proto, že v Čechách je jich nejvíc,“ přemýšlí restaurátor.

Zdroj: Deník / Pech Karel

Největším z obrazů, na kterém v roudnickém ateliéru s Barešem dělal, bylo Škrétovo Ukamenování sv. Štěpána z katedrály v Litoměřicích. Pracovali také na řadě maleb z Národní galerie. Ta je chtěla buďto do vlastních expozic, nebo na děčínský zámek. Dělali rovněž na cenném Rubensově obraze Umučení sv. Tomáše. „To jsem v ateliéru raději spal,“ podotýká Brodský. Do ateliéru se mu někdo vloupal jen jednou. Lapka se však lekl alarmu a utekl. Umělec potom bezpečnostní zařízení objektu zdokonalil.

Velkou práci měl naposledy s dřevěnou deskou Bičování Krista, kterou nalezla pracovnice litoměřické diecéze Lada Hlaváčková. Ta byla celá přemalovaná.

Mladá žena se stala sokolkou, aby zachránila chátrající kino

Při restaurování je nejdůležitější odstranit přemalby. Štětcem se retušují pouze chybějící místa. „Ještě za první republiky se obrazy přemalovávaly. Dnes tyto přemalby sundáváme, abychom dospěli k autorskému dílu,“ vysvětluje Brodský s tím, že je to mnohdy mravenčí práce.

Možností, jak nátěr sundat, je celá řada. „Nejjednodušeji jde dolů olej, pod nímž je tempera. To zvládnou organická rozpouštědla. Mladá přemalba jde dolů krásně, starší jsou tvrdší, a tedy problematičtější. To saháme ke skalpelu,“ popisuje svou práci restaurátor.

S obrazy „našlechtěnými“ restaurátory z první republiky se lze ještě dnes setkat například na Pražském hradě. „Dřív je chtěli takhle hezké církevní činitelé. Část společnosti za první republiky měla ráda nasládlé věci,“ vysvětluje Brodský. Dávat obraz dohromady je podle něj daleko náročnější, než jej prostě přemalovat.

MALUJE JEDNODUŠE

Ve vlastní malbě Brodský inklinuje k absolutní jednoduchosti. „Snad je to reakce na barokní komplikovanost, se kterou se setkávám při práci,“ krčí rameny umělec, který se však i k vlastní tvorbě dostal přes restaurování. „Když jsem měl v ateliéru zajímavé obrazy, našel jsem si nějaký detail, který se mi líbil, a ve vlastním díle ho trochu předělal,“ líčí. První kopii velkého barokního obrazu udělal ve velké euforii, když získal roudnický ateliér.

Z dochovaných výtvarných děl Brodský obdivuje nejstarší jeskynní malby. „Je to absolutně jednoduchá záležitost, přesto je v nich obrovský duchovní náboj,“ je nadšený restaurátor, který má rád i italský středověk.

Podle ředitelky roudnické Galerie moderního umění Aleny Potůčkové je Brodský oddaný své profesi se vším, co k jejímu poslání náleží, včetně etického rozměru. „Angažoval se za zachování unikátní budovy barokního pivovaru v Roudnici,“ připomněla jeho zásluhy Potůčková.

Její Roudničané operní pěvkyni Janě Štěrbové rozumějí