Kanalizací sem putuje všechno, co lidé spláchnou do záchodu nebo vylijí do umyvadla. Řeč je o čistírně odpadních vod (ČOV) v ústecké čtvrti Neštěmice. Přitékají do ní odpadní, ale i některé průmyslové a dešťové vody z téměř celého krajského města a okolních obcí. Reportáž Deníku ukazuje, jak podobné stavby ve vlastnictví Severočeské vodárenské společnosti, které provozují Severočeské vodovody a kanalizace (SČVK), v Ústeckém kraji fungují a kterých nejčastějších prohřešků se lidé v domácnostech dopouštějí.

Místo, kam jako první míří odpadní voda (OV), je tzv. přítoková stoka, která spadá do mechanického stupně ČOV. Přítokovou stokou míří OV do lapáku štěrku, který je na většině ČOV 1. částí technologie. Zde se odstraňují ty největší nečistoty. „Mechanický stupeň je ochranný z toho důvodu, že spolu s dešťovými vodami se k nám dostávají písky, štěrky, větve i kameny. Nečistoty se usadí do prohlubně lapáku štěrku a my je mechanicky – drapákem vytěžíme, dáme do kontejneru a necháme vyvést jako odpad,“ vysvětluje technolog odpadních vod SČVK Filip Harciník.

Marek Pilař se narodil mamince Marcele Pilařové z Mostu 8. července v 9.22 hodin. Měřil 51 cm a vážil 3,11 kilogramu.
Vítáme vás na světě! Nově narozená miminka na Mostecku

Odpadní vody pokračují přes čerpací stanici, která zajišťuje gravitační průtok vody zbytkem čistírny, do česlovny na automatické česle. Mřížky česlí zachycují plovoucí nečistoty. Harciník společně s mistrem provozu Petrem Hofmanem kritizují dlouholetý společenský zlozvyk, s nímž se vodohospodáři potýkají.

„Problémem je, že si lidé pletou kanalizaci s popelnicí. Případné náklady za vodu se pak logicky zvedají, ale v podstatě si je tímto chováním zvedají lidé sami,“ míní Hofman. Na snímcích pořízených opraváři Harciník ukazuje ucpaná čerpadla, jejichž neustálé opravy či výměny si vyžádají nemalé náklady.

„Lidé do kanalizace vyhazují všechno. Listí, jídlo, tuky, hygienické potřeby, hadry, ručníky. Někteří i pootevřou poklopy kanalizace a nahází do ní pneumatiky nebo vysypou celou popelnici, aby nemuseli platit za vyvážení,“ uvádí Hofman.

Do kanalizace nepatří ani ropné látky, barvy nebo prošlé léky, jež lidé namísto odevzdání do lékáren splachují do záchodu. Obrovským nešvarem posledních let jsou zejména vlhčené ubrousky. „Teď je trendy používat je pro cokoli, pro úklid nebo třeba hygienu malých dětí. Obsahují však pevná vlákna a plasty, proto patří do komunálního odpadu, nikoli do záchodu,“ upozorňuje Harciník s tím, že podobné je to i s vatovými tyčinkami do uší.

V čistírně plastové trubičky plavou, dostávají se skrz česle a ucpávají čerpadla. „Velmi pevným materiálem jsou rovněž lidské vlasy. Nabalují se na ně hadry a také dokážou ucpat čerpadlo. Buď se mezi lidmi dělá malá osvěta, anebo si to prostě neuvědomují,“ tvrdí Harciník.

Zdeněk Matouš, starosta Krupky
Starosta Krupky Zdeněk Matouš: UNESCO je pro Krušnohoří začátkem nové etapy

Na stav kanalizací mají vliv i drtiče odpadu, které česká legislativa nepovoluje. „Existují však firmy, které je nabízejí a lidem je instalují. Třeba v Americe drtiče povolené jsou, ale tam mají tlakové kanalizace. Čerpadlo tak tlakem žene nečistoty pryč a není, kde by se mohlo co usadit. Jelikož jsou ale naše kanalizace gravitační, zbytky se v ní usazují a lidem to může ucpávat přípojku. Zbytky navíc lákají hlodavce,“ vysvětluje Harciník a plynule přechází k další části čistírny.

Tady začíná její gró, tedy biologický stupeň. „Mechanický odstraňuje nerozpuštěné látky, biologický stupeň rozpuštěné, zjednodušeně barvu a zákal odpadní vody,“ přibližuje Harciník. Biologická linka se skládá z několika nádrží, ve kterých vodohospodáři nastavují nejrůznější podmínky pro množství mikroorganismů obsažených v aktivovaném kalu.

„Bakterie vodu vyčistí a na konci je od odpadní vody separujeme,“ líčí Harciník. Právě mikroorganismy jsou pro biologickou část čistírny nepostradatelné. „Ukazuje se to u domovní čistírny, kterou lidé bohužel často neumějí správně provozovat. Prodejce vám ji naprojektuje pro 10 lidí, vy ale v domě nakonec budete bydlet dva. Čistírna bude špatně fungovat kvůli své předimenzovanosti a bakterie nebudou mít dostatek potravy. Objemy nádrží musí být tedy udělané správně, aby mikroorganismy nevyhynuly,“ podotýká Hofman.

Kaly vznikající během procesu čištění jsou odtahovány do vyhnívacích nádrží, které je potřeba vyhřívat na teplotu kolem 40 stupňů. Vytváří se z nich poté bioplyn, který se využívá pro vytápění provozních budov, vyhnívacích nádrží i pro pohon motorů.

VYČIŠTĚNÁ VODA NENÍ PITNÁ

Nejčastější otázkou dětí ze základní školy, když opouštějí po exkurzi čistírnu, je, jestli voda vytékající na jejím konci je pitná. „Není, je to vyčištěná odpadní voda, která se vypouští do recipientu, zde konkrétně do Labe,“ doplňuje Harciník.

Technologie na přeměnu odpadní vody v pitnou ve světě existují, dotyčné státy jsou na tom ale špatně se zdroji pitné vody. Singapur vodu vozil z Malajsie tankery, Izrael ji zase odsoluje. Také Barcelona měla velké potíže s pitnou vodou, dováželi ji z Marseille. „U nás by se musela změnit legislativa, nicméně zatím není nutné vyrábět z odpadní vody pitnou,“ dodávají vodohospodáři.

Most, třída Budovatelů
Přestavba centra Mostu se posouvá. Radní vypověděli smlouvu s organizátorem