Jejich chov ovšem chovatelka Radka Fejfarová bere se vší odpovědností. Pořizuje páry, aby ptáci nestrádali bez protějšku, a ujímá se i papoušků s handicapem, kterých se předešlí majitelé zřekli. Má pro ně vyčleněnou celou velkou místnost v rodinném domě a v péči o ně se střídá s přítelem a rodiči. Už třetím rokem pořádá ve Vysoké Peci volné lety papoušků a výtěžek ze vstupného věnuje záchranné stanici pro exotické ptáky Laguna, která sídlí v Jílovém u Prahy.

Chováte papoušky, kteří se povahově různí jako druhy i jedinci. Máte mezi nimi své oblíbence?
Jde o to, jakou povahu očekáváte. Mně jsou nejmilejší ary zelenokřídlé, protože jsou mírumilovné. Například kakaduové jsou agresoři první třídy. V přírodě celý život bojují, ať jde o samici, území nebo dutinu ve stromu a to se projevuje i doma. Prvních pět let života je to mazel a komediant, který dělá tanečky. Prostě je to dítě. Pak ale začne puberta a jemu to najednou přepne v hlavě. Mazlíte se s ním a on vás kousne do krve.

S Luckym.
Koně místo psa nebo andulky? Jsou to mí mazlíčci, říká chovatelka z Pětipes

Stalo se vám to?
Mně, tátovi, příteli. Náš domov bere jako své teritorium a jakmile se někdo přiblíží k jeho kleci v obýváku, hlavně tedy chlapi, hned je v pozoru. Kakadu je nejsložitější pták pro chov, proto ho lidé často po pár letech dávají pryč.

Jak jste k chovatelství velkých exotických papoušků přišla?
Rodiče vždy měli andulku, korelu nebo agapornise. V mých šestnácti letech jsem dostala prvního žaka a pak už to jelo. Přibyly ary, alexandři, amazoňané, žako.

Zdroj: DeníkNení jednoduché přejít z nenáročných papoušků typu andulka na žaka, narážela jste nějak?
Neměla jsem s tím problém, načetla jsem si ale spoustu informací předem, jinak by potíže nastaly. A zvláště u žaka. Je to papoušek, kterého všichni chtějí, protože mluví, v tom ale není jediný. Problém je jeho psychika, protože je opravdu labilní. Je to pták, kterému vadí, když mu změníte hračku, bidlo, žrádlo. Když si obarvíte vlasy nebo změníte nehty. Poznáte to tak, že si přinejmenším začne škubat peří, pak si začne trhat i kůži. Je to změna, která přijde ze dne na den. Jsou to opravdu největší psychopati.

To vypadá, že musíte neustále předvídat, co se vašim papouškům honí hlavou, abyste je nerozladila…
To ano.

Jak poznáte, že papoušek není dobře naladěný a je potřeba s tím nějak naložit?
Třeba kakadu začne syčet a celý se naježí, čímž dává najevo, že půjde do útoku. Vy musíte reagovat dříve než on.

Zimní koupání na Kamencovém jezeře.
Otužilci se vracejí na Kamencové jezero v Chomutově

Jaké máte nejlepší zážitky se svými papoušky?
Mám třeba ary volnoletce, lítají mi volně venku.

Jakože se venčí kolem vašeho domu?
Ano. Prostě je vypustím, aby si zalétali.

Jak dlouho si takto volně létají, a tušíte kde se pohybují?
Venku jsou klidně osm hodin. Drží se kolem našeho domu, je nejvyšší a pamatují si ho jako záchytný bod. Když mají dost, vrátí se.

Nevolají k nim lidé strážníky a hasiče, aby je odchytili? Můžou si myslet, že omylem uletěli…
Ze začátku se to stávalo. Dnes už nás v Jirkově celkem znají, kdo ví, že jsem na facebooku, mi třeba jen napíše, že je naše ara v pořádku u jejich bazénu.

Radka Fejfarová s mláďaty kakadu a alexandrem malým, který má drobný handicap.Radka Fejfarová s mláďaty kakadu a alexandrem malým, který má drobný handicap.Zdroj: Deník/Miroslava Šebestová

Máte nějaké společné rituály? Mazlíte se s papoušky?
Mají různé zvyky, třeba si lehnou na záda nebo břicho a nechají se pomazlit. Nejsem toho ale velkým zastáncem, myslím si, že pták by měl zůstat ptákem.

Pojďme si říct, kolik vás taková péče o exoty ročně stojí?
Veterinární péče stojí desítky tisíc korun ročně, levné není ani krmení. Například ary denně dostávají sedm druhů exotických ořechů včetně palmových, což není nic levného.

Co obsahuje denní péče o ně?
Jelikož chodím do školy, ráno vstanu a zkontroluju, jestli se něco nestalo. To dělají v průběhu dne všichni členové rodiny například i když je u papoušků nějaký rozruch.

Co se může stát?
Papoušek se může zachytit ve voliéře, utrhnout si zobák. Všechny máme v páru, takže je možné, že jeden druhému proštípne křídlo nebo uštípne nohu. Jednou se stalo, že zelenokřídlí rozkousali pletivo a samice uvízla v otvoru a musela na šití křídla. Jindy si samec naštípal pletivo a sežral ho, prošlo mu voletem až do žaludku, takže jsme museli rychle k veterináři. Kontrola následuje i v průběhu dne. Večer je pak postupně pouštíme z klecí, aby se prolétli po domě, takže tu okupují, co můžou. Amazoňané se třeba s žádnými ptáky nemusí, takže je pouštíme samotné. Žakové a alexandři můžou být dohromady, ary také. Pak přichází na řadu krmení.

Darování kostní dřeně. Ilustrační foto.
Hledají se dobří lidé od kosti. Kvůli covidu spadly počty dárců kostní dřeně

Exoti jsou hodně hluční. Řekla byste, že se některý z nich hodí i do paneláku, aniž by si sousedé zásadněji stěžovali?
Ary třeba ano. Amazoňané modročelí také, vítají jen východ a západ slunce - zpívají a není to nic, co by se nedalo vydržet. Zato kakadu řve tak, že je slyšet ven i přes plastová okna. Je to 160 decibelů.

Co byste poradila lidem, kteří začínali podobně jako vaše rodina s andulkami nebo korelou a rádi by velkého exotického papouška?
Aby nejdříve zašli do Laguny a zjistili nějaké informace o chovu velkých papoušků.

A zjistili, kam to může vést, když se nepostarají dobře?
Přesně tak. Máme třeba patagonce Káju. Je to samice, kterou původní majitelka chovala patnáct let v místnosti, kde měla kočku a hady. Pro ptáka jsou to hrozné podmínky, protože hada bere jako přirozeného nepřítele. Ve stresu si vyškubala peří z břicha a i když jsme jí poskytli dobrou veterinární péči, už nikdy nezaroste. Sotva se jí objeví nové pírko, vyškubne ho. Je to kvůli prodělanému traumatu.

Co vám chov exotických ptáků přináší? Obětovali jste jim skoro celé přízemí domu, kde se mohou volně pohybovat, mají také samostatnou místnost s klecemi a venkovní voliéru. Péče o ně vydá na hodiny denně a pak jsou tu ty stovky tisíc za veterináře a krmení. To musí být velká láska…
Je to tak. Nedala bych bez mých papoušků ani ránu. Stalo se nám, že uletěl ara kaninda a aratinga žlutý a bylo to jako přijít o členy rodiny. Myslím, že je má někdo doma. Oba byli zdatní letci, ale jestli nevěděli co dál, možná vyhledali člověka a ten už je nepustil.

Driftování, ilustrační foto.
Řidič si spletl chomutovské náměstí se závodním okruhem. Dostal podmínku

Pořádáte už třetím rokem volné lety papoušků ve Vysoké Peci. Proč je dobré pořádat takové akce?
Začala jsem je dělat, abych podpořila záchrannou stanici Laguna. Posíláme jí celý výtěžek ze vstupného, naposledy to bylo osm tisíc korun, předtím to bylo až patnáct tisíc. Lidé se tam zároveň něco o papoušcích dozvídají, na místě se pobaví se zkušenými chovateli. S Lagunou spolupracuji i tak, že pro ně fotím, šířím letáky a zároveň povědomí o tom, že by lidé neměli papoušky vidět jen jako toho tvora, kterého strašně chtějí mít. Než si nějakého pořídí, měli by si to dobře promyslet, protože se jedná o závazek na celý život.

Máte nějaký sen, který byste si chtěla splnit a týká se papoušků?
Můj sen je pořídit si kakadu palmového, který je celý černý a oproti bílému kakaduovi má skvělou povahu. Je opravdu mírumilovný, povahově je to spíše ara.

Je šance, že byste se exotickým ptákům věnovala i profesionálně?
To ne, navíc mám jiné plány. Jsem vyučená jako cukrářka a dokončuji nástavbu zaměřenou na podnikání, takže si chci otevřít vlastní cukrářskou provozovnu. Ráda bych ale do toho nějak zakomponovala papoušky, aby v Jirkově bylo něco zajímavého a originálního, co jinde není.

Co nabízí Laguna
Společnost vznikla, aby pomáhala papouškům v nouzi. Nemocným jedincům zajišťuje odborné veterinární vyšetření a léčbu, zabývá se ale také jejich psychickým stavem. Kvůli přístupu některých chovatelů se totiž z papouška může stát troska. Vyléčené papoušky v Laguně začleňují do skupin nebo případně i do náhradní domácí péče. „Nešťastného papouška nelze léčit, proto je pro nás prioritní, aby všichni naši svěřenci žili spokojený život,“ vzkazují pracovníci této záchranné stanice.
Jejich stránky najdete na spolecnostlaguna.cz.