Nádraží, tedy to skutečné, které tvořila zděná budova obložená dřevem, z Brandova zmizelo v roce 1970. Teď má obec alespoň model. „Je to v klasickém měřítku tétéčka, tedy 1:120," říká padesátiletý Jiří Hofman, který své dílo na úhledném podstavci a pod skleněným krytem věnoval obecnímu úřadu.

Stanice Svídnické údolní dráhynádraží Olbernhau/Grünthal (začátek Svídnické údolní dráhy)
zastávka Brandov
zastávka Niederlochmühle
zastávka Oberlochmühle
nádraží Deutschkatharinenberg
nádraží Deutschneudorf (konečná stanice Svídnické údolní dráhy)
Trať byla dlouhá 9,734 kilometru

Své dílo tvořil zhruba půl roku. Nejdříve se snažil získat podklady. Sehnal plánek i staré fotografie a pak se pustil do stavby. „Ta trvala asi tak měsíc," říká.
„Je to kus naší historie, tak jsme rádi , že ji můžeme alespoň takovýmto způsobem připomenout. Jirkovi za to, že postavil model a daroval ho obci moc děkujeme," řekl Deníku brandovský starosta Jiří Mooz, který kousek od místa, kde kdysi nádraží stálo bydlí. „Dokonce si pamatuji, že jsem jako kluk viděl, když zbytky stavby., která se pomalu rozpadala od konce II. světové války, likvidovali," řekl Mooz.

Hofman prozradil, že při přípravě si místo, kde nádraží stálo prošel a podrobně nastudoval historii. „Obešel jsem hodně starousedlíků, abych měl co nejvíce informací. Většinou to byly ženy, protože ty přežily své muže a mohly mi k tomu něco říct," řekl dále tvůrce modelu.

Nádraží patřilo k Svídnické údolní dráze, která vedla ze saského Olbernhau do Deutschneudorfu. Historii celé Svídnické údolní dráhy popsal ve své práci popsal Jakub Lysák. Autor modelu také čerpal od dnes již nežíjícího Oty Šece, který sehnal v sousedním Sasku knížku o historii trati, kde bylo množství obrázků a vše potřebné. „Myslím, že to byla publikace Erzgebirgebahn a šestý díl," vzpomíná Hofman.

Pohled do historie
Nádražíčko v Brandově bylo zastávkou na dnes již zrušené Svídnické údolní dráhy, německy Schweinitztalbahn, železniční trati, která, jak její název napovídá, vedla údolím hraniční říčky Svídnice z německého města Olbernhau do německé vesnice Deutschneudorf. A více než kilometr dlouhý procházel právě u Brandova přes české území.
Do dnešní doby se toho z české části trati moc nezachovalo, a tak jakýmsi nejnápadnější železniční památkou na naší straně údolí Svídnice je restaurace v železničním vagóně stojícím na kolejích v dolní části Hory Svaté Kateřiny. Bohužel populární vagón stojí v místech, kudy nikdy žádná trať nevedla …
Již roce 1887 se v saském zemském sněmu projednávala žádost představitelů obcí Oberlochmühle, Deutschkatharinenberg (Německé Kateřiny), Deutschneudorf (Německé Nové Vsi), Brüderwiese a Deutscheinsiedel (Německého Mníšku).
Tyto obce ležící v údolí Svídnice u českých hranic v ní projevily zájem o stavbu úzkorozchodné trati z Olbernhau. Žádost byla zamítnuta, a nic na tom nezměnil ani návrh plánovaného prodloužení trati dále do českého vnitrozemí do stanice Louka – Horní Litvínov do centra tehdy bouřlivě se rozvíjejícího severočeského hnědouhelného revíru.
O plánech na stavbu železnice v údolí Svídnice se začalo znovu mluvit až 12. února 1908, kdy byl vydán dekret, jímž bylo schváleno vydat na stavbu trati 1,11 milionu marek. Spory o prodloužení trati do Čech vedly ale k dalším odkladům, takže nařízení ke stavbě trati bylo vydáno až 13. srpna 1913.
Stavba trati začala oficiálně 23. června 1914 z konečných stanic Oberneuschönbergu a Deutschneudorfu. Kvůli vedení trasy přes české území u Brandova uzavřelo Německo s Rakouskem-Uherskem 16. ledna 1916 s smlouvu o peážním provozu. Ačkoliv v té době byly hotovy mosty a také část železničního svršku, práce na stavbě trati byly v roce 1916 v důsledku první světové války zastaveny. Údajně také byla odvezena část stavebního materiálu do Francie. Pro výstavbu nádražních budov nebyly ještě zadány žádné objednávky, pouze v roce 1915 byly dokončeny stavby úřednických domků v Niederlochmühle a Deutschkatharinenbergu. Po skončení války jednak chyběly peníze na pokračování stavby, jednak česká strana neuznala smlouvu z roku 1916. Proto byla stavba Svídnické dráhy dokončena až v letech 1926/27 a trať se tak stala jednou z posledních staveb tohoto druhu v Sasku.
Dlouho očekávaný den pro vesnice v údolí Svídnice přišel 2. května 1927. Kolem jedenácté hodiny opustil první vlak tažený dvěma nazdobenými lokomotivami a s více než 400 hosty nádraží v Olbernhau.
Na trati zpočátku jezdily dva páry osobních vlaků, které vyjížděly ze stanice Olbernhau. Vlak zastavoval ve stanicích a zastávkách Olbernhau-Grünthal, Brandov, Niederlochmühle, Oberlochmühle, Deutschkatharinenberg a končil Deutschneudorfu. Cesta mezi konečnými stanicemi trvala zhruba 35 minut.
Hlavní podíl v provozu na trati ovšem měla nákladní doprava. Zastávka v Brandově byla otevřena až 15. června 1928 a sloužila pouze pro osobní dopravu. Po zabrání Sudet v roce 1938 odpadla tamní celní kontrola. Po druhé světové válce tudy vlaky pouze projížděly a veškeré nádražní stavby v Brandově byly do roku 1970 zbourány.
Několik let musely vlaky projíždět hlídkami zabezpečenými strážními stanovišti, která se nacházela na začátku a konci českého úseku. V polovině 60. let 20. století se vlna racionalizace provozu nevyhnula ani Svídnické dráze. 21. května 1966 došlo i přes nesouhlas obyvatel k zastavení osobního provozu, který převzaly autobusy. Nákladní doprava byla na trati provozována až do 26. září 1969. V roce 1971 byly sneseny kolejnice a železné mostní konstrukce. Přesto dodnes dráhu připomínají pozůstatky mostů, opěrných zdí a nádražních budov.