Kliknutím zvětšíteDostala jste vznik filmové kanceláře na krajském úřadu za úkol, nebo jste ho sama iniciovala?
Z předchozího působiště na ústeckém magistrátu jsem na krajský úřad šla s tím, že se tu budu zabývat filmovou turistikou. Tu si představte asi tak, že turisté přijedou do Zubrnic a tam jim u fotky z natáčení se specifickou lokací řeknou, tady se dělali Páni kluci. Nebyl to špatný nápad, protože v Ústeckém kraji se toho už natočilo spoustu. Ale když jsem začala řešit práva na fotky z jednotlivých filmů, zjistila jsem, že u snímků do roku 1993 je po novele občanského zákoníku velmi obtížné vypořádat všechna autorská práva.
Dělat něco takového by tedy bylo složité a nákladné?
Přesně tak. Navíc útrata nadšenců, kteří by se k nám vydali, by nebyla zdaleka tak velká jako to, co tu můžou nechat filmaři, kteří sem přijedou točit s celým štábem. I kdyby to bylo jen na jeden den. Upozornili mě na to v České filmové komisi, kde mi zároveň představili koncept filmových kanceláří, které jsou už dlouho zavedené po celém světě. V Čechách bývají buď pod odbory propagace krajských úřadů, jako je tomu víceméně i u nás, nebo pod destinačními agenturami, případně pod městy. Všichni děláme hlavně to, že zdarma pomáháme filmovým štábům, které v regionu nechávají peníze.
Ale kromě toho ti filmaři region ve snímcích také propagují, ne?
Ano, natáčení může mít obrovský marketingový přínos. Ale to je poměrně vrtkavá věc. Jsou projekty, u kterých nepoznáte, kde se točily. Nebo ty, kde to sice poznáte, ale rozdělí společnost na dva tábory. Mnohé jsou pak vysoko umělecky hodnocené z pohledu odborné veřejnosti. To byl příklad seriálu Pustina Ivana Zachariáše a Alice Nellis, který se natáčel na Mostecku a u Kadaně. Nikdy se nedá odhadnout, jak na konkrétní film nebo seriál budou lidé reagovat. Před odvysíláním seriálu Most! se vůbec nedalo předvídat, jaký „otřes“ v republice způsobí.
V jakém očekávání byli na mostecké radnici před odvysíláním prvního dílu?
Vzhledem k předchozím pracím tvůrců věděli, že půjde nejspíš o kontroverzní dílo. Každopádně mostecká radnice a celý úřad výborně spolupracovaly. Po odvysílání mostecká radnice požádala o užívání hlášky „Dycky Most!“ v oficiální komunikaci města. Seriál Most! byl prostě fenomén.
Mohli by se zástupci některé samosprávy „štrejchnout“ a nedovolit natáčení z obavy, jak obec na obrazovce či plátně dopadne? A odmítla už některým filmařům vaše kancelář pomoct?
Takový důvod jsme zatím neměli. Naší úlohou není být uměleckým kritikem projektů, s nimiž nás filmaři oslovují. Ostatně výsledek často nejde odhadnout ani podle scénáře. Rozhodně bychom nepomáhali filmům, které schvalují násilí, rasovou nebo náboženskou nesnášenlivost nebo jsou pornografického charakteru. Filmaři si ale samozřejmě poradí i bez nás.
Zaznamenali jste někdy negativní reakce veřejnosti na filmování u nás?
Když je to možné, snažíme se filmaře ohlídat, aby nikde neudělali „botu“. A také dát lidem dopředu co nejvíc informací. Aby věděli, že se bude někde točit a nebyli pokud možno omezovaní. Protože pokud se ta situace stává opakovaně, lidi to oprávněně štve. Jako v Praze, kde se točí pořád. U nás to na hraně bývá v Žatci, kde se kvůli natáčení uzavírá náměstí i přilehlé ulice.
S kým se vám v kanceláři spolupracuje lépe: s tuzemskými, nebo zahraničními produkcemi?
S těmi českými. I když mají daleko menší rozpočty. Nebo možná právě proto. Zdejší štáby rády využívají naši pomoc. A jsou ji také ochotny regionu vracet. Díky tomu můžeme dělat místní předpremiéry nebo novinářské dny. Zahraniční produkce to berou především jako byznys. Zaplatí zde velké peníze za natáčení, pronájmy, služby, ale na další nemají prostor. A kvůli striktním marketingovým plánům velkých studií ani nesmí. To byly i případy dvou snímků s válečnou tematikou, které se u nás točily: The Aftermath s Keirou Knightley, kde jsou scény z předlické ulice Na Nivách, vily v Rooseveltově ulici v Ústí nebo cukrovaru v Lenešicích na Lounsku. A filmu Jojo Rabbit se Scarlett Johansson, který šel teď v lednu do kin. Natáčel se v Žatci, Úštěku a Lenešicích.
I tak ale byla obě dvě natáčení pro region přínosem, nebo ne?
Samozřejmě. Ekonomicky je to obrovsky přínosné. Filmaři se tu najedli, ubytovali, zaměstnali místní firmy od ochranky až po pronájem plošin. To je pozitivní, ať už tu natáčení probíhá krátkou dobu, nebo delší. Jako to bylo například u titulů Rapl II nebo Bourák.
Natáčení filmů v regionech podporuje i stát. Jak?
Státní fond kinematografie rozděluje podle svého klíče peníze tuzemským filmařům. Pro zahraniční produkce má Česká republika takzvané vratky, kdy jim zpětně na daních vrací proinvestované peníze. Dotace i pobídky poměrně nově poskytují českým filmařům také některé kraje. Jako na Moravě, kam filmaři kvůli vzdálenosti běžně nepřijedou. V Ústeckém kraji filmaři našli finanční partnerství prozatím prostřednictvím menších dotací od měst a obcí. Nebo našli velké soukromé finanční partnery.
Komu se už podařilo získat dotaci města?
Třeba produkci Úsměvů smutných mužů, které podpořilo město Ústí nad Labem a také jedna soukromá společnost. Režisér Dan Svátek natáčel na Větruši, během ústeckého půlmaratonu, u večerky v Brné i na Klíši. Bylo to logické, autor knižní předlohy Josef Formánek je s Ústím spjatý. Úsměvy ale natáčeli také v chaloupce v Kytlicích či psychiatrické léčebně Petrohrad. Takže z 80 procent se snímek odehrává v Ústeckém kraji, zbytek je ze Zlína. V Petrohradu jsme dělali i neoficiální předpremiéru. Ve filmu si zahrála i řada tamních pacientů. Jejich reakce, když se poznávali, byly pro mě velmi silný zážitek.
Proč filmaře tolik láká právě Ústecký kraj?
Je tu velké množství vhodných lokací, kvalitní služby i nadšení lidé. A máme především výhodnou polohu. Za 45 minut jste v Praze. To je zvlášť důležité pro herce, kteří často potřebují být večer v divadle.
Jaké dílo, které vzniklo s pomocí vaší kanceláře, bylo zatím nejúspěšnější?
Neuvěřitelné bylo, co se podařilo v případě Mostu! Seriál skokově navýšil počet turistů v tomto městě. Pracovnicím mosteckého infocentra se až ježily chlupy, když slyšely hlášku Dycky Most! Protože na množství telefonátů z celé republiky i ze Slovenska s dotazem, kde je Severka a podobně, nestíhaly odpovídat. I kvůli tomuto zájmu jsme iniciovali zvláštní trasu v Mostu s obědem v Severce. Je v režii Offroad Safari, která jinak vozí turisty po Krušných horách a Českém středohoří.
Přibližte, jak konkrétně filmařům pomáháte.
Je toho celá řada. Ve spolupráci s místními historiky a architekty pro ně vytipováváme lokace. Často jednáme i s jejich majiteli. Vysvětlujeme, proč může být výhodné, aby k sobě filmaře pustili, i na co si mají dávat pozor. Předkomunikováváme pomoc na radnicích. Informujeme veřejnost o uzavírkách, omezeních, zvýšeném hluku nebo světlu při nočním natáčení a pomáháme produkcím popularizovat castingy.
Na které dílo, které se u nás točilo, se letos můžeme těšit?
V únoru nebo březnu půjde ven kriminální minisérie České televize Zrádci Viktora Tauše. Jedna ze scén se točila v areálu bývalého chomutovského bazénu. Brzy zamíří do kin černá hudební komedie Ondřeje Trojana Bourák. Celá se točila ve Šluknovském výběžku a předpremiéru bude mít v květnu ve Varnsdorfu. A v srpnu bude mít premiéru Zátopek Davida Ondříčka, který se točil na lounském stadionu.
Jsou lokace z Ústeckého kraje ve snímcích vždycky poznatelné?
Zdaleka ne. Ostatně točí se tu i řada filmů, u kterých naše lokace představují jiná místa. Jako to bylo v historickém seriálu Atlantic Crossing s Kylem McLachlanam. Jedna jeho scéna se točila v bazénu městských lázní v Ústí, který představoval bazén v Bílém domě. V The Aftermath si zase zahrála ústecká ulice Na Nivách vybombardovaný Hamburg. A v Janu Palachovi velkožernosecký vinohrad představoval francouzskou vinici.
Proč to ti filmaři vlastně dělají? Že někde točí, a pak na plátně nebo obrazovce není poznat, kde to bylo?
Pro ně jsou nejdůležitější celkově podmínky natáčení. Pokud je pro zahraniční produkce finančně výhodné točit v Čechách, lokace si dohledají, nebo postaví. Často také vyjíždějí do regionů, které jsou pro filmaře oproti Praze levné. Některé lokace ale začíná být problém dohledat. Teď začínáme mít problém se „sorelou“ 60.-70. let. Původní socialisticky realistické objekty jako kina nebo venkovské kulturní sály se začínají rekonstruovat. Problém začíná být i s tím dohledat nebarevné paneláky. Jsou možná ještě tak v Janově nebo Chanově.
Co patří ke klenotům Ústeckého kraje, za kterými filmaři jezdí?
Prvorepublikové vily, zámečky a zámky a právě objekty dochované z 60.-80. let. Jako v Ústí bufet Slovanka, Kulturní i Národní dům nebo vysokoškolské koleje v Hoření ulici. Hodí se i Němcům, když točí o období rozděleného státu. Zajímavých lokací máme v kraji daleko víc, než kolik se dá zužitkovat pro natáčení. Musí jít ale také o místa, kde se dá dohodnout s majitelem, nebo která nejsou přísně památkově chráněná. Nebo třeba v případě krajiny s unikátním výhledem o takové místo, kam se filmaři nemusejí šplhat s veškerou technikou.
Jakou naši lokaci mají filmoví tvůrci zvlášť v oblibě?
V bývalém cukrovaru v Lenešicích na Lounsku, který je už několik let brownfieldem, se natáčelo hned několik válečných scén. Od těch v dokumentárním seriálu BBC World on Fire přes ty v The Aftermath až po ty ve filmu Jojo Rabbit. Je to „překrásná“ polorozpadlá ruina, kterou jsou filmoví architekti schopni během chvíle přetvořit v to, co potřebují.
O své práci mluvíte nadšeně. Jak ráda ji máte?
Moc. Poznala jsme řadu zajímavých lidí. Skutečných profesionálů, ať už z řad filmařů, nebo odborníků, kteří jim pomáhají. Dostanu se na řadu běžně nepřístupných míst a spoustu jsem se toho dozvěděla. Třeba jak spustit vlnu na Labi nebo sehnat živou či mrtvou srnku do záběru.
Barbora Hyšková působí ve Filmové kanceláři Ústeckého kraje. Na krajském úřadu pracuje od roku 2014. Předtím působila jako vedoucí oddělení cestovního ruchu a propagace na ústeckém magistrátu. Ve dvou titulech, kterým filmová kancelář pomohla na svět, se také mihla.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
