Pod litoměřickým Radobýlem už je vypaseno. Teď je 39letý David Vedra z Prahy s huňatým 130hlavým stádem pod Košťálovem. Tajuplná zřícenina hradu u Třebenic je v malebném Českém středohoří daleko ztracenější než radobýlská „turistická dálnice“. David je ale radši k nenalezení. U rušných Litoměřic mu ovce kvůli věčným obdivovatelům utíkaly a někteří neomalení turisti tam pasáčkovi skoro lezli do stanu. Není vyloženě samotář, ale když chce kus řeči, radši někomu zavolá. Pastvu v krvi zrovna nemá, běžně pracuje jako webový vývojář. Od programování si ale chtěl dát nějakou dobu pohov.

S počítačem si teď sedne před stan, jen když má volnou chvíli. Těch ale moc není, s ovcemi je pořád co dělat. „Nejtěžší je dostat k nim vodu,“ popisuje David, kterému s prací pomáhají kolegové. Pastva je nějaký kilometr od místa, kam se dostanou autem. U něj je několik plastových kubíkovek, kam vodu průběžně doplňují. Do barelu na spásanou louku už ji musí David pomalu posílat v dlouhatánských hadicích. Nakonec dole vodu ručně v kanystrech přenáší do zednických kalfasů, odkud ovce pijí. Další kupa práce je s výběhy. Hlavně proto, že psí pomocník je teď marod po operaci vyhřezlé plotýnky.

Aby stádo i bez štěkacího hlídače úplně vypáslo všechno, zavírá David ovce do malých výběhů, které ohraničuje sítěmi. Je to vlastně trochu jako programování stránek. „Co dva nebo tři dny jeden výběh bourám a další stavím,“ líčí.

Kousek po kousku tak ovce vypasou celý určený prostor pod Košťálovem. Ten vymezili lidé z projektu LIFE České středohoří. Jeho hlavní myšlenkou je zbavit vybrané louky ve středohoří vzrostlé trávy, náletových křovin i stromků. Díky tomu tu zase postupně vykukuje dřív známá plejáda světlomilných rostlin. Včetně těch vzácných jako len žlutý nebo čičorka pochvatá. „Pastva umožní louce rozkvést,“ shrnuje botanička projektu Kateřina Tremlová.

Ovce vozí náklaďákem

Pastva pod Košťálovem potrvá měsíc. Potom půjde stádo dál. Po kopytě by to bylo daleko, povezou se v luxusním přepravním voze s několika patry, kde je i výtah. 130 ovcí se sem prý vejde pohodlně. „Jsou hrozně skladné, když se scuknou k sobě,“ směje se David. Je člen spolku Jestřábník, který pase i jinde ve středohoří. Část z těch štací pokrývají už 4. rokem projektové peníze, hlavně z Evropy. I díky nim kvetou louky jako dřív.

Rozmanitá květena sem navíc láká pestré hmyzí společenství. „Jen tady pod Košťálovem jsme teď napočítali přes 50 druhů denních motýlů. Nočních můžou být až stovky,“ je rád Ondřej Nitsch, PR manažer projektu. Ten usiluje ovčí pastvou a dalšími způsoby o to, aby ve středohoří byla co nejširší krajinná mozaika, která poskytne vhodné podmínky pro život co nejvíce rostlinným a živočišným druhům. Jako to tu dřív bývávalo.

Obnovují život vzácných druhů na stovkách hektarů Českého středohoří
Pestrou krajinu Českého středohoří pomáhalo stovky let udržovat tradiční zemědělské hospodaření. Když lidé původní způsob obhospodařování opustili, začaly zdejší stepi, suché travnaté stráně, ale i světlé lesy, které se nehodily k zemědělské velkovýrobě, postupně zarůstat. Mizeli vzácní živočichové a rostliny jako ještěrka zelená, přástevník kostivalový, saranče skalní, střevíčník pantoflíček, kavyl olysalý a koniklec otevřený. Na jejich záchranu je zaměřen projekt LIFE České středohoří, který má pod palcem Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.