Haddonova kniha, oceněná prestižní britskou Whitbreadovou cenou, doslova obletěla svět a její dramatizace se brzy objevila i na divadelních jevištích. Název sice evokuje detektivku a kriminální zápletka také nechybí, hloubka knížky však tkví v brilantní studii pocitů patnáctiletého autistického hocha.

Ten se rozhodne vypátrat po vzoru svého oblíbeného Sherlocka Holmese, kdo zabil sousedčina psa, jeho pátrání ale nakonec vyústí v nalezení tajemství vlastní rodiny. A o tom Haddon také skvěle vypravuje – že vztahy mezi lidmi nejsou růžové, že starost o handicapované dítě vyžaduje moře trpělivosti, že je třeba vžít se do pocitů druhého…

Režisér inscenace Lukáš Kopecký prý hned na první čtené zkoušce zakázal Rain Mana. Byť se divák srovnání nevyhne, představitel hlavní role Ondřej Dvořák (čerstvý absolvent JAMU, který zde zvítězil v konkurzu) uchopil postavu autistického Christophera po svém a je báječný – nadaný matematik uzavřený mezi svými čtyřmi stěnami. Provádí nás svým světem oblíbených koníčků a hrdinů, stereotypů a rituálů, ale také nepochopení a záchvatů, navýsost věrohodně. Bázeň v očích, zakrývání uší, křik, přeříkávání prvočísel…

To, co spíná Christopherovy mozkové synapse, je jeho okolí od barev a zvuků až po kontakt s lidmi. A právě zde se z detektivního příběhu stává román psychologický, studie mezilidských vztahů. Christopherův otec, skvěle ztvárněný Jakubem Dostálem (po Cabaretu další krásná role), to nemá lehké a rozhodně není dokonalý, dokáže vypěnit, ale je to on, kdo na sobě nese tíhu výchovy autistického syna.

Skvělé herecké výkony

Jeho matka Judy (emocemi nabitá Michaela Krausová) tu lásku k dítěti také cítí v srdci, ale jeho postižení nedokáže zvládnout, proto také od rodiny odešla se svým novým milencem (jak opačné od společnosti, kde je za rozpad manželství většinově viněn muž). A pak tu máme chápající učitelku speciální školy Siobhan (a také Sherlocka Holmese nebo Christopherovu krysu) v podání Zity Benešové, která nás nenásilně zasvěcuje do chlapcových představ a zmatků (jen ten Sherlockův anglický přízvuk nebyl třeba, když se příběh odehrává v Anglii).

Nečekejte však čisté drama, Podivný případ se psem je plný humoru, byť někdy trochu černého, jak už je u Britů zvykem. Stačí napovědět, že Christopherovo putování rámuje sedmadvacet dalších postav, o něž se dělí stylem divadlo na divadle pětice herců – Veronika Týcová, Jiří Kraus, Jan Beneš, Miroslav Večerka a Lilian S. Fischerová.

Lukáš Kopecký, který v Mostě již inscenoval hry Herkules a Augiášův chlív a Král a Baga, má rád neortodoxní výrazové prostředky, které použil také v komorně laděném Podivném případu se psem. Již jmenovaný kolotoč herců ve vedlejších úlohách, ale také zpětná stínohra, projekce meoptarem nebo labyrint ze svítících kostek jsou nádhernou ukázkou hry s fantazií.

Scénograf Petr Kastner se mohl dosyta vyřádit, stejně jako kostýmní výtvarnice Veronika Watzková, přičemž ani jeden se nebál humorné nadsázky. Vzniklo tak představení, které možná neosloví každého, ale rozhodně nezapadne, představení se skvělými hereckými výkony, legrací a hlavně poselstvím, představení o tom, že bez pochopení světa těch druhých, nemůžeme pochopit ani sebe sama.

Jiří Macan