Považuji ho v Čechách za předchůdce nás stand-up komiků, protože často psal své povídky pro svá vystoupení v kabaretech. A jak se tak zabývám historií humoru, tak jsem si všiml, že většina věcí časem prostě zestárne, ale na Haškovi je zajímavé, že funguje spolehlivě pořád. Kromě Švejka mě rozesmějí právě jeho povídky. Má oblíbená je třeba Můj obchod se psy, jak dva pokoutní prodejci přemalují za účelem většího zisku psa na hyenu.

Nadčasová je ovšem i jeho Strana mírného pokroku v mezích zákona, kterou vymyslel v roce 1911, tedy před sto jedenácti lety, se svými hospodskými kumpány. Založili recesistickou politickou stranu a Hašek před volbami ve svých proslovech brilantně parodoval hesla a populismus tehdejších politiků. A vlastně i dnešních politiků. V těch populistických proslovech a líbivých frázích jako by ukázal stranu dnešního premiéra. Jako by těch sto let ani neuplynulo.

Mám někdy pocit, že dnes už realita předběhla humor, a jako komik si říkám, jestli má vůbec cenu parodovat něco, co je samo o sobě parodií. Jestli má vůbec smysl být komikem, když ti, co nás vedou, jsou sami prvotřídní komici. Každý proslov našeho prezidenta či premiéra je vynikajícím stand-upem ke kterému stačí jen přidat smích. Nebo teď ten poslanec, co se odvážně prochází sněmovnou bez roušky a myslí si, že je disident. To je úplná karikatura poslance z nějaké Haškovy povídky. A i vzhledově jako by ho namaloval Josef Lada.

Tak si představte, že přijdete večer do klubu a místo obvyklých komiků vystoupí politici. Jako první přijde moderátor večera Jiří Ovčáček a s šibalským úsměvem uvede dvojici bavičů Volný a Bojko, kteří se budou jako v grotesce navzájem kopat do zadku (bez roušky samozřejmě). Po nich přijde Václav Klaus a přednese svůj stand-up o tom, jak byl nemocný, ale vlastně vůbec nebyl, po té Tomio Okamura, který ani nebude muset mluvit a diváci se budou smát. Pak vystoupí Andrej Babiš s jazykovou parodií, pak rudý šašek z KSČM a na konec se ukáže otec všech komiků v republice Miloš Zeman se svým drsným výstupem, kdy si vybere někoho z publika a nemilosrdně ho urazí. Tak doufám, že ti naši politici přestanou být parodií, nebo my skuteční komici přijdeme o práci.

Tak k tomuto mě přivedlo letošní švejkovské výročí. A víte, jaká byla poslední slova Jaroslava Haška? Když ležel nemocný v posteli a měl přísně zakázáno pít alkohol, vyprosil si na lékaři, aby mu podával koňak po lžičkách. Doktor mu ale místo toho dal tři lžičky horkého mléka a myslel, že pacienta obelstí. Těžce nemocný Hašek prý z posledních sil otevřel oči a řekl: „Zdá se mi, že mě trochu šidíte!“ Ano, takže by se možná dalo říct, že velký humorista, bohém a alkoholik byl podáním mléka vlastně zavražděn.