Lektor etikety: Muži by se měli oblékat sami. Neplatí, že ženy mají lepší vkus

Proč bychom měli dbát na to, co si vezmeme na sebe? Má to dobře oblečený muž v životě snazší?
Oděv je součástí komunikace, kterou máme možnost použít ještě před tím, než dostaneme slovo. Oděvy jsou významným komunikačním nástrojem, kterým se odlišují jedni od druhých, a to napříč obory a dobou. Mohou spojovat a dodávat pocit soudržnosti. Dresy sportovců, uniformy vojáků, pracovní oděvy dělníků jsou ty nejvýraznější. Dobře, respektive vkusně oblečený muž dává světu okolo najevo své hodnoty. Takto oblečený muž vyjadřuje úctu k sobě samému a tedy i k ostatním. A vkusně oblečený muž přitahuje zdravou porci pozornosti.

Uznávaný umělec Olafur Eliasson: Děti přemýšlejí o zítřku jinak než dospělí

Tvrdíte, že oblékání je forma komunikace. Jak jsou na tom s komunikací pomocí oblečení čeští muži?
Muži obecně, ty české nevyjímaje, velmi silně vnímají své okolí vizuálně. Svůj protějšek či cokoli v jejich zorném poli vyhodnocují relativně silně pomocí zraku. Často však zapomínají, že ostatní kolem nich to dělají podobně, že i oni sami jsou vizuálně vnímáni. Oděvy jsou a zůstanou formou komunikace, kterou je třeba se učit podobně, jako se učit mluvit a psát. V českém prostředí, které vyjádření individualismu po dlouhá desetiletí potlačovalo, to nemůže mít celkově valnou úroveň, protože tátové synům většinou nepředali důvody, proč je oblečení důležité. Synové minulého režimu tedy sahali k oděvnímu vyjádření příslušnosti k hudebnímu stylu mnohem častěji než k vyjádření jakýchkoli osobních hodnot, názorů či preferencí.

Co je takovým typickým nešvarem českých mužů?
Právě ten velmi častý nezájem o oděv je pro prostředí, ve kterém žijeme, typický. Starší muži napříč profesemi nosí oděvy, které dehonestují mužské pokolení, nestydí se nosit oděvy ušpiněné nebo poškozené. Beztvaré boty, o jednu či dvě velikosti větší oděvy nebo nevhodné oděvy neváhají nosit do společnosti lidí. Druhým „vrcholem“ jsou muži, kteří svůj oděv postavili na výrazné značce a tím se stávají chodícím laciným billboardem. Nevědomost, lenost a nezájem jsou tím největším nešvarem českých mužů v oblékání.

Který národ se podle vás obléká nejlépe?
V každém národě, včetně toho našeho, jsou muži, kteří se oblékají skvěle, vkusně a moudře. Nelze říct, že jsou Švédové lépe oblečení než Italové, Britové lépe než Francouzi nebo obráceně a Španělé lépe než Japonci či Američané. Co však lze s jistotou říct je, že v zemích, které si zachovaly kontinuitu v péči o lidskou důstojnost, jsou oděvy celkově na vyšší úrovni.

William na pivu, Kate u sázení kytek. Královský pár nezahálí ani v létě

Vzorem tedy zůstávají tradiční oděvy britského stylu, lehké a mírně kontroverzní italské nebo španělské styly či decentní a moudré francouzské náměty. Velmi inspirativní jsou méně nápadné severské, zvláště švédské způsoby oblékání, „novoklasické“ japonské kombinace a také jednoduchý a funkční německý klasický styl.

Existuje nějaká zlatá zásada, které by se měli muži držet, když se rozhodují, co si vezmou na sebe?
Jedno zlaté pravidlo neexistuje. Oblékání je mnohem komplikovanější, než aby se dalo „hacknout“ nebo vzít zkratkou. Lze však říci, že pokud jste oblečený tak, že byste mohl jít rovnou na první rande nebo na pracovní pohovor na místo, o kterém sníte, tak je váš oděv relativně dobrý. V těchto situacích podvědomě cítíme, že o něco jde, a přizpůsobíme tomu, až na výjimky, svůj oděv.

Mnoho mužů vlastně oblékají jejich ženy, které jim v podstatě říkají, co si mají vzít na sebe. Je to dobře?
To je kámen úrazu. Muži, kteří nevedou své syny k mužskému oblékání, je předávají ženám, protože nikdo jiný v rodině není. Tam to začíná. Maminky v dobré víře, že se muži oblékají podobně jako ženy, nakoupí různorodé oděvy, barevná trička a vzorované mikiny, jako by nakupovaly samy pro sebe. Mnohdy levné a bez jakéhokoli konceptu do budoucna. Oblékání je trvalou a neoddělitelnou součástí mužství. Je nezbytně nutné, aby se to muži naučili, a stejně je nezbytně nutné, aby s tím ženy přestaly.

Mimochodem, mají podle vás ženy lepší vkus než muži?
Nemají. Většina žen má nekoncepční, nefunkční garderoby bez jakékoli myšlenky. Oděvy nakupují většinou bez plánu a v různých emočních rozpoloženích. Je až příliš časté, že vidím zcela zahozený potenciál, jak by se žena mohla lépe a vkusně obléci, a to bez rozdílu věku. Jen hrstka žen chodí opravdu vkusně oblečená. Je však pravda, že je jich, co se počtu týče, o trošku více než těch opravdu vkusně oblečených mužů. U nás.

Jiří Bartoška: Když mě žena poprvé přivedla domů, babička pronesla památnou větu

Jdu si do obchodního centra koupit nějaké oblečení. Podle čeho se rozhodnout, ve kterém obchodě a jakou značku si pořídit?
To je jedna z nejtěžších otázek a nelze na ni odpovědět jednoduše. Pořizovat oděvy podle toho, v jakém jsou obchodě a jakou mají značku, je začátek konce a je také důvodem, proč muži kupování oděvů nemají rádi. Nelze se v tom vyznat bez znalostí. To není moudré ani vhodné. Oděvy je nutné pořizovat podle více parametrů a z více zdrojů. Záměrně se vyhýbám slovu kupovat. Nakupování nebo kupování je poslední a nejméně vhodný způsob, jak se k oděvu dostat. Prvním krokem je moudře využívat vše, co máte k dispozici doma, a to včetně šatníku tatínka či dědečka. Co potřebujete jednou ročně, to si půjčovat. Poté vede cesta do vintage a second hand obchodů, kde potřebujete znalosti materiálů, abyste rozpoznali „brak“ od „pokladu“ a ten nechali přizpůsobit postavě v krejčovství. Další moudrou cestou je právě ono krejčovství, kde vznikají hodnotné a dlouhodobě nositelné oděvy. Na obchody tak reálně dojde až v poslední chvíli a tam je také nutné hledat oděvy, které jsou vyrobeny lokálně, tedy v Česku nebo na Slovensku, případně v Evropě.

Obejde se muž v životě bez košile?
Obejde, ale je to život psance.

Je tu léto. Co by mužům určitě nemělo chybět v šatníku?
Lehké sako ze směsi lnu a bavlny nebo lnu a vlny s viskózovou podšívkou v rukávech, aby je mohl nosit přes košili či přes tričko. Takové sako zakryje kůži. Na kůži tak nepadají sluneční paprsky a je v něm příjemněji než bez něj. Toto sako také zakryje stopy potu na tričku či košili.

O českých mužích na zahraniční dovolené se traduje, že nosí ponožky v sandálech. Přijdou za to do módního pekla?
Myslím, že do módního pekla nepřijde nikdo. Ponožky v sandálech nejsou už tak časté, nosí je už jen velmi staří muži, kteří nečtou nic o odívání a jejichž ženy již dávno na jakékoli připomínky vkusu rezignovaly. Mnohem větším prohřeškem a současnou oděvní příšerou jsou gumové šlapky nebo ťapky nošené ve městě. To gumové, mlaskací a beztvaré patří na lacinou veřejnou pláž a i tam jen s výhradami.

Jak jste dospěl k poznání, že víte, co si mají muži oblékat?
Vyrůstal jsem v prostředí, ve kterém muži na oblékání dbali. Moji oba dědečkové i můj tatínek velmi citlivě volili oděvy podle toho, co dělali. Vyrůstal jsem ve zbytcích krejčovského prostředí, v domě vybaveném vkusným, nadčasovým nábytkem z počátku minulého století, moje maminka vařila v šatech a mé babičky byly dámy.

Nikdo s námi nehovořil. Princ Harry a Meghan se distancovali od chystané knihy

Do první třídy jsem šel v blejzru se zlatými knoflíky, znakem na levé kapse a šedivých kalhotách, na střední škole jsme chodili téměř výhradně v saku s košilí a kravatou nebo ve smokingu. V zahraničí jsem pracoval v prostředí, kde se na oděv dbalo stejně jako na prodávaný produkt. Měl jsem textilní firmu, byl ambasadorem krejčovských služeb, navrhl jsem stovky pánských obleků, kalhot a sak. Pánský oděv je mojí vášní.

Vaše kniha se jmenuje Smart Casual, což je podle vás pro mnoho mužů obtížně „dosažitelný“ styl oblékání. Co si tedy mám pod tím pojmem představit?
Smart Casual je styl, nejde o, jak se na většině pozvánek mylně uvádí, dress code. Jde o promyšlenou koncepci jednotlivých kusů oblečení. Cílem je vhodně zkombinovat neformální oděvy s těmi formálními. Smart Casual je nutné volit nejen podle formality, ale také podle denní doby. Je pomyslným vrcholem, jak moudře, jednoduše a účelně využít malý, tedy ne rozsáhlý šatník. Přizpůsobit se jakékoli situaci a místu a přitom být stále sám sebou.