Dětí s cukrovkou přibývá. Zákeřnou chorobu lze ale porazit

V čtyřčlenné rodině Turečkových žijí tři naprosto zdraví lidé. Ten čtvrtý trpí diabetem I. typu. Onemocnění u něho propuklo ve dvanácti letech, režim se ale změnil celé rodině. A už napořád.

„Drželi jsme a pořád držíme všichni basu a mladšímu synovi jsme nikdy nic nedávali bokem. Jednak ze solidarity a navíc jsme si nebyli jistí, jestli to toho druhého třeba taky nepotká,“ vzpomíná Karla Turečková. Lehké to pro rodinu není. „Uskromnit se bylo těžké. Všichni máme rádi sladké. To zmizelo, ale vzdali jsme se i třeba sušeného ovoce, bílého pečiva,“ líčí Turečková.

Svět dle dětí: Věří v odměnu za dobré skutky. A je jim dobře s kamarády

Diabetes také znamenal nové výzvy v kuchyni. „Když jsem chtěla upéct dort k narozeninám nebo cukroví, zjistila jsem, že jen o vynechání cukru to není. Musela jsem se naučit glykemické indexy různých surovin a nakonec jsem v podstatě recepty už vymýšlela sama. Zpočátku to nikomu nechutnalo a švindlovalo se u babičky, ale teď už umím diabetický větrník, dělám i marmelády bez cukru,“ vypráví Karla Turečková.

Bolestivé injekce už nejsou třeba

Diabetes prvního typu je genetické onemocnění, které je diagnostikované většinou pacientům kolem patnácti let. Dostat ho ale mohou i mladší a starší. Ještě před sto lety byla naděje, že se dožijí dospělého věku,rovna nule. Dnes mají šanci na stejně kvalitní a dlouhý život jako jejich zdraví vrstevníci. Pomáhá jim k tomu nejen inzulín, od jehož objevu uběhne letos sto let, ale i nejmodernější léčba.

Vývoj jde rychle kupředu. Zatímco před pár desítkami let musely děti spoléhat jen na přísnou dietu a několikrát denně si píchat bolestivé injekce s inzulinem, dnes mají možností více.

„České děti mají v současné době přístup ke všem zásadním novinkám, které v posledních letech diabetologie nabízí. I co se týče jejich využívání a efektivity, kterou přinášejí, jsme součástí světové špičky, což je bezesporu dobrá zpráva,“ potvrzuje Zdeňka Staňková, předsedkyně Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí v ČR. Těžištěm léčby samozřejmě podávání inzulinu zůstává, jeho aplikace je ale mnohem pohodlnější. Probíhá skrze inzulinová pera nebo inzulinovou pumpu, která dávkuje inzulin do těla po celý den sama pomocí tenké kanyly.

Mirka v dopise děkuje: Můj milovaný synu Pepo,

Rodiče dětí si pochvalují, že pumpa za ně přebírá kontrolu. „Musíte dítěti věřit, že si opravdu bude píchat tak, jak má, a nebude zapomínat. Kolikrát se stalo, že syn mezi obědem a odpoledkou vyletěl s kamarády ze školy a píchnout si zapomněl a večer mu cukr vystřelil. Pumpa to obstarává za něj, takže jsem mnohem klidnější,“ pochvaluje si další matka malého diabetika Hana Šímová.

Děti mají veškeré pomůcky hrazené pojišťovnou. Před dvěma lety došlo k novele úhradové vyhlášky, která podstatně navýšila nárok na pomůcky. „Výborné je, že děti mají plně hrazené senzory na 24hodinové monitorování glykemie. Rodiče nemusí téměř nic kupovat,“ doplňuje Staňková. Pokud rodiče na děti dohlédnou, vytvoří jim pravidelný režim a budou bazírovat na dietě, lze dalším komplikacím spojeným s nemocí předcházet.

Velmi omezující onemocnění 

Stále ale platí, že jde o náročné a velmi omezující onemocnění. Navíc počty malých diabetiků stoupají. K určení jejich počtu slouží tzv. incidence, tedy počet nově diagnostikovaných na sto tisíc stejného věku.

„V roce 2000 činila incidence u dětí 18 případů na 100 tisíc, aktuálně jsme na čísle 25,“ říká Zdeněk Šumník, lékař se specializací na dětskou diabetologii. Přitom v roce 1989, odkdy jsou data dostupná, byla incidence pouze sedm nově diagnostikovaných na sto tisíc zdravých. „Od roku 1989 stouplo riziko vzniku diabetu více než 3,5násobně, v porovnání s rokem 2000 jde o navýšení o přibližně čtyřicet procent,“ doplňuje lékař.