Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR patří mezi hlavní kritiky chystaných kvót na české potraviny, co vám na návrhu nejvíce vadí?''
Zjednodušeně řečeno: nakazuje lidem, co si mají dát do košíku, zvyšuje ceny potravin, a navíc direktivně nařizuje něco, co nelze naplnit. Já proti českým potravinám rozhodně nic nemám, naopak, pravidelně je v obchodech nakupuji. Na druhou stranu ale nechápu, jak chce stát zajistit vyšší povinné zastoupení českých potravin, než činí aktuální procento jejich dostupnosti. Na základě žádného zákona a pochopitelně ani žádné regulace nebudeme jako mávnutím čarovného proutku vyrábět o desítky procent více vepřového masa nebo pěstovat najednou více ovoce a zeleniny. Návrh nepočítá ani se sezónností, neboť každá země má samozřejmě odlišné podmínky pro pěstování plodin minimálně z klimatických důvodů. To je také důvod, proč se čerstvé ovoce a zelenina dovážejí ze zahraničí. U nás jsou dostupné jen v sezoně, v případě exotického ovoce samozřejmě vůbec. Pominuty jsou i možné výpadky české zemědělské produkce.

Jak by v reálu v supermarketech vypadaly regály například s vínem, květákem či vepřovým masem, pokud by kvóty prošly? U těchto komodit nejsme soběstační.
Česká republika je v případě základních potravin soběstačná jen přibližně ze 30 až 40 procent. V jedné pohádce se zpívá, že statistika nuda je, má však cenné údaje, neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí. I když v případě povinných kvót na potraviny jsou vrásky na čele určitě na místě. Takže co by to znamenalo? Že by regály od jistého okamžiku zely prázdnotou. Namátkou pár příkladů podložených údaji Českého statistického úřadu. Podle návrhu na neustále rostoucí zastoupení tuzemských potravin by třeba paštika došla za pět dnů, salátová okurka za necelé dva měsíce, hlávková kapusta za dva měsíce, květák a rajčata za necelé čtyři měsíce, cibule za sedm a půl měsíce a vepřové maso za osm a čtvrt měsíce. A co pak? Možná směnný obchod typu já mám čtyři květáky v zásobě, tak dva vyměním za okurku a pár rajčat.

Hodně potravin se tváří jako české, ale ve skutečnosti už nejsou. Jak by se postupovalo v jejich případě?
No, to by bylo také poměrně zajímavé. Mnohé suroviny totiž z ČR nepocházejí vůbec, případně ve velmi omezené míře. Mám na mysli třeba rýži, mořské ryby, luštěniny, kakao, kávu, čaj, tabák nebo koření. Uzeniny a masové konzervy se většinou vyrábějí z masa, které se k nám dováží. Také většina ovocných a zeleninových konzerv se u nás nevyrábí, protože chybí surovina. Z toho všeho mi logicky vyplývá, že určitě dojde ke snížení nabídky právě proto, že spousta zahraničních výrobců vypadne ze hry. A s tím půjde ruku v ruce i zdražení, protože kde je nižší konkurence, tam se otevírá prostor pro navyšování cen. Ve finále na to, bohužel, doplatí zákazníci.

Zastánci zákona tvrdí, že pokud zavedeme kvóty, budou řetězce motivovány brát české zboží a zemědělci ho tím pádem ve větší míře začnou opět pěstovat či produkovat. To vám nedává logiku?
Jenom aby bylo jasno, tak obchodní řetězce už celkem dlouho s jednotlivými tuzemskými dodavateli intenzivně spolupracují, což v jejich prodejnách rozhodně nelze přehlédnout. Zastoupení českých produktů včetně vyloženě regionálních neustále stoupá. A kdo tvrdí opak, ten asi hodně dlouho nebyl nakupovat. Obchodníci jsou si vědomi, že čeští zákazníci mají zájem o domácí potraviny, takže se je snaží v maximálně možné míře nabízet. To znamená, že pokud je nabízené zboží od českých dodavatelů konkurenceschopné kvalitou i cenou, tak dostane přednost. Na druhou stranu je ale zapotřebí korektně dodat, že zákazníci si do svého košíku dávají i zahraniční potraviny. Právě proto musí být pestrost sortimentu v obchodech dostačující, nikoli omezující, tak jak to požadují zastánci kvót. A když už jsme u toho, tak ze zahraničí se dovážejí potraviny i kvůli tomu, že jsou mnohdy levnější než tuzemské i po zahrnutí přepravních a dalších nákladů. Namátkou to jsou sterilované okurky, tvrdé sýry, med nebo vína. A rozhodně to není na úkor jejich kvality.

Argumentační válka se vede o ceny. Vy se obáváte zdražení, Agrární komora ČR naopak tvrdí, že supermarkety dodávají „dotované“ cizí potraviny, a když si řetězce sníží marže, český zákazník to nepozná. Jaký je váš pohled?
To je tak, když oponentům docházejí argumenty, tak vytáhnou marže. Pamatujete si před pár lety na tzv. máslovou krizi, když cena másla vylétla o desítky procent? Ministerstvo financí na základě zadání premiéra zahájilo šetření s cílem odhalit viníka. Tím měly být, popravdě, obchodní řetězec. Jaké však vzniklo zděšení, když se ukázalo, že kapsy si namazalo několik velkých českých výrobců. Obchody tehdy dokonce své marže snížily tak, aby alespoň trochu korigovaly cenový růst. Mimochodem, potravinové kvóty jdou na ruku jednomu z těch, kteří i tehdy na máslové krizi vydělali balík. Ne nadarmo se jim říká agrobaroni.

V souvislosti s kvótami nejde primárně o ceny, ale o omezení nabídky a teprve s tím o související nárůst cen. Troufám si tvrdit, že jediný a hlavní cíl předkladatelů povinných kvót je vytvořit prostor pro nové dotace do neefektivního českého zemědělství a potravinářské výroby. Z toho důvodu prospěje nařízení pouze velkým tuzemským agropotravinářským koncernům, které budou schopné dodávat do řetězců velké objemy zboží. Bohužel malým farmářům kvóty nepomohou nijak. A mimochodem, proč by řetězce snižováním vlastních marží měly podporovat potravinářské či zemědělské miliardáře, kteří si na povinných kvótách ještě výrazně přilepší?

Ještě před prvním hlasováním ve sněmovně poslalo osm velvyslanců dopis poslancům, ve kterém je upozorňují, že návrh je v rozporu se právem EU. Očekáváte nějakou „exportní odvetu“ ve stylu „vy nechcete naše potraviny, my nechceme vaše auta“?
Vůbec bych se tomuto kroku nedivil. Odveta nemusí přijít pouze ze zemědělského sektoru, ale klidně přes průmyslové výrobky, například právě přes auta. A my pak nebudeme mít pochopitelně žádný morální nárok si stěžovat. Každopádně kvóty jsou kromě všeho jiného i v rozporu s evropským právem a časem proto musí narazit na odpor Evropské komise a evropských soudů. Samozřejmě se to neobejde bez vysokých pokut za narušování pravidel vnitřního trhu v této oblasti.

Existuje nějaká jiná země EU, která by takovéto kvóty na potraviny zavedla? Pamatuji si na příklad Rumunska, ale ani tam to nakonec nedopadlo.
Stejně jako jsme v současnosti „best in covid“, tak i v povinných kvótách na potraviny aspirujeme na smutného favorita. Každopádně několik pokusů před námi tu bylo. Na počátku 80. let minulého století bylo Irsko odsouzeno rozsudkem Evropského soudního dvora za vládní kampaň „Buy Irish“, tedy v překladu „Nakupujte irské zboží“. Vedla totiž k omezení obchodu, poškozovala dovozce a tím narušovala volný pohyb zboží. O zvýhodnění domácích potravin se pokusilo před pár lety i Maďarsko nebo Rumunsko, ale obě země narazily. V hledáčku Evropské komise se předloni ocitlo i Slovensko kvůli tomu, že na reklamních letácích museli obchodníci pod hrozbou pokuty zajistit, aby minimálně polovina propagovaných potravin a zemědělských výrobků byla vyrobena na Slovensku. Samozřejmě jde o rozpor s právem EU, protože dochází k omezení propagace výrobků z jiných členských států.