Uniformu výjezdového hasiče si navlékl poprvé 1. prosince 1981. Hasičský strojník, tedy řidič Ladislav Peřt za dobu svého působení u litvínovské jednotky zasahoval u tisíců požárů, dopravních nehod a kuriózních pomocí.

„Vzpomínám si například na výjezd do Černic, kde v jednom z komínů domu uvízl muž při čištění. Zasekl se a nemohl nikam. Než se nám ho podařilo vyprostit, byl zcela vyčerpaný, ale hlavně černý od sazí od hlavy až k patě. Poprvé v životě jsme viděli živého čerta, měl bílé jen bělmo v očích, jinak byl celý černý. Naštěstí z kuriózní nehody nakonec vyvázl jen s drobným zraněním,“ řekl dnes již exhasič.

Zasahoval u velkých požárů litvínovské chemičky i okolních podniků. Jako strojník pomáhal při hašení lesních porostů a vyjížděl k řadě velkých dopravních nehod. „To vše ve vás zanechá nejrůznější vzpomínky, některé jsou bolestivé, jiné zase úsměvné. Těch ale moc bohužel nebylo,“ říká Ladislav Peřt.

Svou poslední směnu si Ladislav příliš nevychutnal, za čtyřiadvacet hodin jeho poslední služby v uniformě výjezdového hasiče nemusel nikde zasahovat. O to více si užil loučení se svými kolegy a kamarády, kteří mu na památku mimo jiné věnovali netradiční dar, skleněnou hasičskou přilbu.