Chemický gigant Unipetrol se chytil příležitosti a po Kralupech začal vyrábět letecké palivo také v rafinerii v Záluží u Litvínova. Spuštěním výroby v Záluží tak zvýší výrobní kapacitu tohoto druhu pohonných látek o dalších třicet procent.

Podle mluvčího Unipetrolu Pavla Kaidla je za zahájením výroby hlavně stále se zvyšující poptávka. „Navíc získáváme nové obchodní příležitosti v rámci mezinárodní skupiny PKN Orlen, která je majoritním vlastníkem Unipetrolu,“ řekl Deníku Kaidl s tím, že díky zálužskému podniku firma vyrobí zhruba 200 tisíc tun leteckého paliva ročně.

Investice do rozšíření výroby podle Kaidla přesáhla sto milionů korun. „Rozšířením výroby do Litvínova můžeme efektivněji rozložit výrobní kapacity, zvýšit flexibilitu distribuce a účinněji reagovat na sezonní výkyvy ve spotřebě paliva. Navíc využíváme synergií, které se nám nabízejí. První z nich je zhodnocování stoprocentního podílu v našich rafinériích, který jsme získali v roce 2015 začleněním společnosti Česká rafinérská, a druhou jsou pak obchodní a distribuční příležitosti právě díky příslušnosti ke skupině PKN Orlen,“ vysvětlil předseda představenstva skupiny Unipetrol Krzysztof Zdziarski.

Unipetrol je totiž jediným výrobcem leteckého paliva JET A-1 v České republice. Toto palivo označované také jako letecký petrolej je vhodné pro většinu proudových letounů. Unipetrol je dodává na pražské letiště Václava Havla nebo Správě státních hmotných rezerv.

Zásobování letišť

Výrobu leteckého petroleje v litvínovské rafinérii zvažovali několik let. Neuskutečnila se ať už kvůli vlastnickým poměrům v rafinérii, nebo podmínkám na trhu. „To se však v posledních letech změnilo,“ dodal mluvčí Kaidl.

V budoucnu by se letecké palivo z Litvínova mohlo objevit i na dalších místech. „Unipetrol je připraven zásobovat i jiná letiště v Česku nebo v zahraničí. Například v Drážďanech, Lipsku, Vratislavi, Krakově, ale i třeba v Bratislavě a Košicích,“ uzavřel Kaidl.

Závod v Záluží, jehož výstavba začala 5. května 1939 a v prosinci 1942 už z něj vyjel první cisternový vlak benzinu, byl původně stavěn pro výrobu pohonných hmot z hnědého uhlí, kterého bylo na Mostecku dostatek. Hlavní linií výroby bylo mechanické zpracování uhlí a jeho karbonizace. Těsně na to navazovala výroba svítiplynu, zpracování polokoksu, výroba vodíku a zpracování odpadních plynů a čištění odpadních vod včetně zpracování z nich extrahovaných fenolů.

Počítalo se s tím, že v první etapě bude závod vyrábět 100 tisíc tun leteckého benzinu, 260 tisíc tun automobilového benzinu, 80 tisíc tun motorové nafty a 44 tisíc tun propan butanu. „Plánované kapacity zpracování uhlí karbonizací nebylo nikdy dosaženo,“ zmínil v knize Od uhlí k ropě autor Zdeněk Smrčka.

Podnik za války postihlo zničující spojenecké bombardování. Po válce byla výroba obnovena, opět na bázi zpracování hnědého uhlí. Výraznou změnu ve výrobním procesu pak přineslo až přímé zpracování ropy a s ním spojená modernizace závodu.