Inženýr Miloslav Hrabák ho setře prstem a ukáže na předválečné logo brněnských strojíren s datem 1939. „Tohle si určitě nafoťte,“ říká v obří hale teplárny T-200.

Je nejstarší svého druhu v České republice a možná v Evropě. Kdysi patřila i k největším a nejdůležitějším. Její pára a elektřina pomáhaly za války vyrábět z mosteckého uhlí benzín pro německé tanky. Teplárna byla pro Německo nepostradatelná. Po válce na ní závisel i československý průmysl.

Pozoruhodnému energetickému komplexu, který přežil dvě totality a dokázal čelit i globalizaci po roce 1989, zlomily vaz až přísné ekologické zákony ve 21. století. Teplárna s třemi komíny, která se už nemohla dál vylepšovat, je teď hřbitovem starých špičkových strojů a válečné architektury. Cizinec se tam cítí jako ve vědeckofantas­tických románech Julese Verna.

Pro inženýra Hrabáka je teplárna jedna velká vzpomínka. Rodák ze Záluží je žijící legendou mezi chemiky. V chemičce pracoval od konce roku 1940. Je mu 91 let. O teplárně, srdci podniku, napsal knihu. Navazuje na jeho prvotinu Zmizelé Záluží.

Pamatuje si na slavnostní zprovoznění teplárny. Tehdy jezdil s lokomotivou a kvůli shromáždění nacistů a projevům musel přerušit posun vagónů. „Pro Němce bylo dokončení teplárny velkou událostí,“ říká. Koncem války ji vyřadily z provozu spojenecké nálety. Po osvobození odebírala chemička energii zvenčí, ale ještě v roce 1945 se podařilo chod teplárny obnovit. Záhy ale hrozilo celému závodu uzavření. Kritici mu vyčítali nehospodárnost a velkou spotřebu uhlí. Budoucností „Staliňáku“ se tehdy zabýval parlament, který po vášnivých diskusích závod podpořil.

To, že tisíce lidí dnes mohou v chemičce pracovat, je i kvůli teplárně. Po válce byl totiž v zemi nedostatek elektřiny. A chemička ji dodávala i Praze. „Teplárna pomáhala postavit na nohy válkou ochromené národní hospodářství. Bez ní by průmysl zkolaboval. Už tenkrát byla tak důležitá. A v tom je její historický význam,“ tvrdí inženýr Hrabák. Technická unikátnost je podle něj v tom, že vydržela v provozu téměř tři čtvrtě století bez velkých změn.

„Teplárna T-200 opravdu skončila a po jejím odstavení v listopadu loňského roku se již nepočítá s opětovným zprovozněním,“ potvrzuje Mikuláš Duda z tiskového oddělení chemické skupiny Unipetrol. Energii areálu v Záluží v současnosti dodává novější teplárna T-700.

Co bude s areálem staré teplárny, se ještě neví. Nejdříve bude zpracována studie, která posoudí a navrhne další využití nebo zbourání historické budovy T – 200.