Asi sto lidí stojí v průvanu u otevřených dveří v prvním patře kulturního domu Repre. Čekají na povel úřednic. Za deset minut začne ve velkém sále ve druhém patře jednodenní burza práce.

Někteří lidé nevydrží a jdou ke schodům. Musí se vrátit. „Prosím, ještě chvíli,“ uklidňuje nedočkavce úřednice. Vzadu ji ale nikdo neslyší. Dopředu se tlačí ti, co ještě nemají letáčky. „Vážení, burza začíná v deset, takže ještě čekejte. Stejně to obejdete za pět minut a pak půjdete nazpátek,“ spustí úřednice.

Na chodbě už čeká na dvě stě lidí. Převládá střední generace. Ustarané ženy s vráskami na tváři, netrpěliví muži čtyřicátníci, a také Romové. Stovky lidí musely přijít povinně. V ruce drží pozvánky od úřadu práce. „Nebudete se jen koukat, ale hledat si práci,“ opět upozorňuje jednoho nezaměstnaného pořadatelka. „Musíte se ptát na práci, ne žádat razítko,“ říká po chvilce dalšímu.

Deset hodin. Akce začíná. Dav se valí po schodech nahoru. Lidé jsou méně veselí než při otevření obchodního domu Central Most. „Dostane párky a pivo,“ odlehčuje napětí opálený padesátník.

První nezaměstnaní obklopí náboráře. Jen pár jich chce podepsat prezenční listinu, že přišli. „Ne, musíte si to nejprve obejít, pak se podepíšete,“ říká u stolku úřednice. Je to lepší než loni, kdy se u potvrzovacího stolu vytvořila při zahájení burzy dlouhá fronta. Do sálu vstoupí sebevědomě dva muži. Jeden má na oholené hlavě vytetovaného pavouka, druhý kráčí v kšiltovce a košili s vlajkou USA. „Hele, vězeňská služba! Tam by nás nevzali,“ ukazuje holohlavý na náborový stánek Vězeňské služby ČR a Vazební věznice Praha-Pankrác. Dvojice si razí cestu zástupem. „Hele, strojník…hele, svářeč. Jdem dál, tady taky nic,“ hlásí chraplavým hlasem američan. „Pojď, moc nekoukej. Tady je to pro študovaný lidi,“ radí. Po minutové prohlídce sálu, zamíří oba k frontě, kde se podepisuje účast. Pak se zarazí. Všimnou si, že stánky jsou i za rohem. Osloví jednoho náboráře, aby jim něco řekl. Po krátkém rozhovoru odchází američan s dotazníkem. „Už si sehnal flek?“ ptá se ho kamarád. „Tovížejo!“ zvolá vesele američan a rázně bouchne hřbetem ruky o lejstro. Pak zvážní. „Stačí, už bychom mohli jít,“ řekne. Po čtyřech minutách od vstupu do sálu se postaví do fronty na podpisy.

Vzorem poctivosti byl nezaměstnaný Václav Macůrek. Na burzu přišel půl hodiny před otevřením. Přes hodinu si pečlivě vybíral vhodné zaměstnání. A stále v sálu zůstává. „Jsou tu nabídky hlavně pro vyučené, ne pro maturanty,“ říká nad dotazníky, které vyplňuje u uvolněného barového pultu.

Má maturitu v oboru analytická chemie. S touto kvalifikací by ho mohly vzít sotva dvě firmy, pokud bude mít štěstí. Mnohem lépe jsou na tom řemeslníci a dělníci. Továrny mají o ně největší zájem.

Ředitel úřadu práce Oldřich Malý, který burzu zahájil, vypadá v zákulisí spokojeně. V sále je více firem než loni a nezaměstnaní se nesnaží podvádět v tak hojné míře jako na minulé burze. Pozvánku na burzu dostalo 300 nezaměstnaných z Mostu a okolí, a 100 nezaměstnaných z Litvínova a okolí. Kdo nepřijde, čekají ho mrzutosti. Pokárání, v horším případě, u největších rebelů, vyřazení z evidence.

Na tuto burzu pozval úřad 67 společností. Nabídku přijalo 36 firem.

Celou reportáž čtěte ve středečním tištěném vydání Mosteckého deníku.