„Jaký prach, jaká auta, jaký hluk?“ ptá se překvapený živnostník a ukazuje pár papiňáků, klubka mědi a lžíce vykoupené od chudáků. Nájemníkům sběrna nevadí. Někteří ani nevědí, že tam je. Kuranda, jehož projekt schválili hygienici a hasiči, požádal o pomoc ministerstvo životního prostředí.

Zastavárnu na okraji města provozuje deset let v prostorách, kde dříve byla samoobsluha s potravinami. „Lidé mi říkali, že když prodávám staré věci, měl bych zkusit v bazaru i výkup barevných kovů, že by o to byl zájem. Řekl jsem si proč ne a udělal si živnostenský list,“ vypráví Kuranda. Za měsíc a půl vykoupil a zaevidoval desítky kilogramů, hlavně měď a hliník. Jenže pak ho asi někdo udal. Přišla krajská kontrola. Dala mu pokutu 26 tisíc korun za to, že neměl speciální povolení.

„Vůbec jsem nevěděl, že něco takového musím mít. Nebral jsem tuny železa a kovů jako sběrny uprostřed sídlišť. Ale přiznávám, že jsem udělal chybu,“ říká. Po vyjednávání s úředníky se proti pokutě odvolal a aby mohl pokračovat v podnikání dál, nechal si za osm tisíc korun zpracovat odborný projekt. Objekt navštívili i hygienik a protipožární expert. Kladné posudky poslal živnostník magistrátu se žádostí o změnu užívání stavby na sběrnu. Jenže městská komise přesvědčila radní, aby žádost zamítli. „Důvod našeho nesouhlasu je ten, že nově navržený provoz není vhodný s ohledem na umístění v bezprostřední blízkosti bytového domu. Svým provozem by sběrna negativně ovlivňovala bytovou pohodu,“ zní písemné stanovisko magistrátu.
Podle Kurandy si na sběrnu nikdo nestěžoval.

„Sběrna? Já o žádné nevím,“ diví se Ivan Fojt, nájemník bydlící u bazaru. „Vím, že je tu hospoda, která nám vadí, a že je tu zastavárna. O sběrně jsem neslyšela. I když počkejte, viděla jsem tam ceduli o výkupu kovů, ale ta už zmizela,“ říká nájemnice Olga Hronová.

Živnostník teď čeká na reakci ministerstva, které požádal o přezkum úředních rozhodnutí.