Na začátku devadesátých let jste byl první soukromý dopravce na Mostecku. Jak jste začínal?

V roce 1991 jsem nastoupil jako řidič autobusu u jedné dopravní společnosti. Jezdil jsem hodně do zahraničí, do letovisek v Itálii, v Řecku, do Paříže. Všichni chtěli vidět, jak to vypadá na západě. Přišly nějaké problémy, a když jsem nedostal tři měsíce výplatu, začal jsem přemýšlet, co dál. Pronajal jsem si autobus a začal podnikat.

S jedním půjčeným autobusem?

Ano. Také jsem ho řídil. Jezdil jsem pro ČEDOK Louny, hlavně alpské okruhy – do Švýcarska, do Německa. Zájezdů bylo hodně, tak jsem si pronajal druhý autobus. Člověk se tehdy někam podíval, něco poznal. Potom, po roce 1993, zájem opadával, tak jsme se museli zaměřit na něco jiného. A vyhráli jsme výběrové řízení na svoz zaměstnanců těžební firmy z Chomutova do Komořan. To nám dalo jistotu příjmů. Linek potom začalo přibývat. V roce 1994 jsme začali jezdit pravidelnou linku Most – Plzeň.

Pak jste začali jezdit do Prahy…

Zkoušela to spousta dopravců. Šli jsme do toho i my, a měli jsme úspěch. Ze tří spojů do Prahy a zpět jsme se vypracovali na dvanáct. Byl to boj hlavně s ČSAD, nepustilo nás na autobusová nádraží. Ale cestující nás podrželi, fandili nám.

Když jste se z fyzické osoby, podnikatele Karla Kavky, transformoval v roce 2006 na akciovou společnost, nebylo vám to líto? Neztrácel jste své „dítě“?

Ten krok byl nutný, vzhledem k našim obchodním partnerům a pozdějšímu získání koncese na základní dopravní obslužnost pro Ústecký kraj.

Z čeho máte ve své práci největší radost?

Mám radost třeba z každého nového autobusu, z každého nového cestujícího.

Který moment byl pro vás v podnikání nejtěžší? Byla to nehoda ve Velemyšlevsi, kde se těžce zranilo třináct lidí?

Ano. Nemluví se mi o tom moc dobře. Byla to naše jediná větší a vážnější nehoda. Byl jsem z toho opravdu špatný. A nejenom já, i manželka. To se opravdu nestává běžně. Byli jsme kvůli tomu vyšetřováni. Řidič byl obviněný. Teď čekáme, jak to všechno dopadne. Je to nepříjemné, nedá se to vrátit, ale musíte s tím žít, podnikat dál.

V květnu to budou dva roky.

Přesně sedmého května. To se nezapomíná.

Žádal po vás někdo z cestujících odškodnění?

Bylo jich víc. Byli jsme pojištění, takže vše plnila pojišťovna, myslím, že bez problémů.

Pojďme tedy jinam, když je to pro vás nepříjemné. Kolik máte autobusů dnes?

Pětatřicet plus dalších sedm vozidel, které zabezpečují například servis.

A zaměstnáváte kolik lidí?

Včetně brigádníků pětapadesát.

Je velký problém sehnat zaměstnance – řidiče?

Je velký problém sehnat schopné zaměstnance. Kvalitních šoférů je málo. Každá firma si jich váží a drží si je.

Jak je na tom vaše společnost finančně?

Máme vytvořené rezervy pro případ nutné potřeby. Nikdy jsem nechtěl jít na doraz, aby se nestalo, že není kam sáhnout.

Jak vypadá váš vozový park. Kupujete nové, nebo ojeté autobusy?

Roku 2008 došlo k vyřazení posledních autobusů Karosa řady 700. V našem vozovém parku jsou vozidla splňující evropskou normu škodlivin Euro 2, Euro 3 i Euro 4. Nejstarší autobus teď máme z roku 1998. Máme v plánu nakoupit další nové vozy, i když v dnešní době je to trochu složitější vzhledem ke krizi.

Projevuje se krize i jinak, v počtu cestujících?

Odhaduji, že tak třetina jich ubyla. Můžu to posoudit podle komerčních linek na Plzeň a na Prahu. Dá se proti tomu ale bojovat, upravit počet spojů, zavést novou linku, snažit se o větší komfort. Nově jezdíme do Prahy-Ládví.

Nepřemýšlel jste, po vzoru podnikatele Radima Vančury a jeho žluté Student Agency, že byste se zajímal i o jiný způsob dopravy – o regionální železničtní tratě?

Šel bych do toho, ale určitě ne sám, jedině se silným partnerem, dobrým konceptem. Je to už velké podnikání, znamenalo by to ohromné investice.

Kam se bude ubírat vaše další podnikání?

Mám třeba v plánu koupit odtahový těžkotonážní speciál a tuto službu nabízet ostatním opravcům. Nic takového tu teď není. Nebo zavést nové linky. Můžu naznačit, že by byly hodně dálkové.

Děkuji za rozhovor.