„Obrovská spokojenost, zápas se mi vydařil. Je to vlastně moje první velká boxerská medaile, snad ne poslední,“ usmívá se drobná blondýnka, ze které chtěla mít maminka baletku. Pět let se to dařilo, ale Veronika nakonec utekla k tvrdým ranám, když si vzala vzor v tátovi, který je také boxer.
„Boxu se věnuji poslední tři měsíce opravdu naplno. Před tím jsem čtyři roky dělala thaibox, dva roky pak společně thaibox s boxem a poslední tři měsíce se čistě věnuji jen boxu. Taťka je boxer, tak jsem k tomu měla blíže a navíc mě to i více baví,“ popisuje Veronika Rožičová. Prvky z ladného a jemného baletu ovšem uplatní i v drsném ringu. „Průprava z baletu se mi ohromě hodí, ten pohyb na nohách dnes mohu využít skvěle v boxu,“ poukazuje. A také si váží podpory rodičů. Mamka je tedy dle jejích slov občas šílená strachy.
play_fill
„Taťka mě podporuje, jezdí na všechny moje zápasy a je to moje největší podpora. Bez něj bych to nebyla já celá. Mamka ta je z toho na mrtvici, ta na zápas nemůže ani koukat. Samozřejmě mě také podporuje, ale je to máma, tak se i bojí, holt to není už balet,“ dodává mladá Chomutovanka, která v Mostě studuje na Střední škole diplomacie a veřejné správy.
V chomutovském gymu thaiboxera Jiřího Žáka si jí všiml trenér mosteckých boxerů Jaroslav Balín. Slovo dalo slovo a talentovaná Veronika dnes trénuje v mostecké sportovní hale. Poslední čtvrt rok opravdu fest. „Poslední tři měsíce jsem do toho dávala všechno – už to nebyly s kamarádkami kafíčka, obídky, ale ráno před školou běh, pak tréninky a vše jsem zaměřila v přípravě jen na zápasy,“ říká blonďatá boxerka a sní o dalších kariérních postupech. „Chtěla bych dál jak na mistrovství republiky, chtěla bych se v nejbližší době podívat na Evropu. Podle toho jak se bude dařit, tak si určím další cíle. Myslím si, že je to dosažitelné, když člověk na sobě pracuje a dře,“ uzavírá sportovkyně.
