Jaké to jsou pro vás pocity se dostat na mistrovství Evropy?

Je to úžasné. Zažila jsem to vlastně jen v dorostenkách. Jsem ráda, že jsem se do dospělého nároďáku dostala. Chtěla bych poděkovat svým spoluhráčkám, trenérům, bylo to něco úžasného. Jsem ráda, že mě vzali mezi sebe.

Na kontě máte druhý reprezentační zápas v A týmu. Jakou roli v družstvu vám trenér přidělil?

Měla bych hlavně pomoci holkám v obraně, to se ale na začátku zápasu s Ukrajinou moc nepovedlo. Nechaly jsme si je utéct. Poslední dobou mě trenér zkouší na pivotu, což je pro mě nezvyklá role, ale postavově to jde. Po tréninku, kdy začnu signály na pivotu více chápat, by to snad mohlo fungovat.

Máte za sebou sezonu ve Švédsku, hrajete v Kristianstadu. V prosinci se tam hraje mistrovství Evropy. Jaké podle vás bude? Žije Švédsko házenou?

Strašně moc to tam propagují. Mají ambasádory v každém městě, pouští videa, pořádají se různé akce, ambasádoři se hodně ukazují. Bylo by super, kdyby do našeho městečka nalosovali českou skupinu. Ale na druhou stranu to beru tak, že hrajeme ve Švédsku a je to pro mě domácí, ať budeme hrát ve Stockholmu, Malmö nebo někde jinde. Házenou tam ale hrozně žijí. Společné finále chlapů a žen se hrálo před pár týdny v Malmö a přišlo sedm tisíc lidí. Na domácím mistrovství se dá čekat, že na Švédky budou plné haly, takže když je dostaneme do skupiny, atmosféra bude úžasná (Česko má ve skupině Dánsko, Maďarsko a Černou horu – pozn. redakce).

Takže dostat se do prosincové nominace by byl pro vás asi splněný sen, že?

Určitě, ale je to až v prosinci a to je hodně daleko. Bude asi rozhodovat naše momentální forma.

Když jsme u šampionátu, jakou vlastně máte za sebou ve švédském Kristiandstadu sezonu?

Že by byla sezona moc úspěšná, to se říct nedá. Zachránily jsme se ale v první lize, bylo to hodně nahoru dolů. Zvykala jsem si déle než jsem čekala, ale myslím, že druhý půlrok ode mne byl dobrý, hodně jsem hrála, trenér mi věřil.

A co Švédsko jako zem, když ho srovnáte s Českou republikou?

Česko a Švédsko se nedá srovnat, už jen ta mentalita lidí. Co se týká fanoušků je to podobné jako v Mostě. Chodí nám na zápas v průměru 900 nebo 1000 fanoušků. Na chlapy přijde na každý zápas 4000 lidí, to jsou mistři. Město házenou žije, lidé chodí v oranžových tričkách, autobusy jezdí s vlajkami. Ve městě je to úžasné.

Co vám život ve Švédsku dal?

Ze začátku to bylo těžké. Dalo mi to trochu tvrdší život, musela jsem si zvykat a více spoléhat sama na sebe. Nové město, noví lidé a nový jazyk. Chvíli to bylo těžké. Ale už začínám mluvit švédsky, chodím do školy a neměnila bych. Chodím do školy na švédštinu pro imigranty, takže se dá říct, že jsem imigrant, i když nejsem (úsměv).