„Měl to být můj poslední trénink před závody. Fakt jen lehce a já na něj běžela s radostí. Ale na podlaze bylo čerstvě vytřeno a toho jsem si nevšimla. Bylo to u schodiště a já uklouzla, noha se mi zaklínila a přepadla jsem celou svou vahou a slyšela jen hlasité prasknutí. Chtěla jsem se zvednout, ale nebyla jsem schopná víc než na lokty. Ostrá bolest mi to nedovolila,“ vypráví Veronika Strolená a pokračuje: „Zavolali mi záchranku a moje první slova byla: Pane doktore, bude to do týdne v pořádku? Musím na soutěž!“

Jenže následovala operace a verdikt: Utržený zadní stehenní sval, poškozený sedací nerv a poškozená pánev. Zranění bylo tak vážně, že si lékaři museli pomoct ocelovými skobami, aby ukotvili svaly a šlachy k pánevní kosti. Musela jen ležet, protože zátěž nohy by sval protrhla. Tělo navíc skoby nepřijalo a opakovaně ho zasahovaly infekce a tak se po několikáté operaci nechala rána otevřená a každý den se do ní lilo aktivní stříbro a čistidlo. Nepříjemný očistec. Jenže Strolená se nevzdala!

„Celkové hojení a rekonvalescence skoro bez pohybu trvala zhruba rok. Následně jsem musela dát do pohybu téměř nepoužívanou dolní končetinu a s tím mi velmi pomohla kamarádka Michaela Borecká, která pracovala v rehabilitačním centru jako sestřička. Díky za její péči,“ vzkazuje sedmatřicetiletá sportovkyně.

V té době ještě současného přítele a otce svého synka Martínka neznala. Velkou podporou ji tak byla maminka, přátelé a Martin Homola, kamarád ze silového sportu, který ji navštěvoval v nemocnici a pomáhal v těžkých chvilkách. „Popravdě, když něco děláte, kde máte přátele, milujete to, víte, že jste našli místo kam patříte a ve vteřině vše ztratíte, tak se to snažíte nahradit čímkoliv jiným. Hodně jsem pracovala, malovala obrázky, četla, ale v hloubi duše se vám stýská. Bylo mi řečeno od lékařů, že takový druh sportu je již nereálný a naprosto jim rozumím, protože poškození je již trvalé a bohužel rozsáhlejší povahy a nikdo s klidným svědomím by to již nedoporučil,“ uvědomuje si i dnes Veronika. Přesto láska k těžkým činkám byla silnější a na povrch se proklubala naplno až po letech.

Silová trojbojařka Veronika Strolená z Mostu.Silová trojbojařka Veronika Strolená z Mostu.Zdroj: archiv V. Strolené

„Po pěti letech jsem se rozhodla, že přece jen zkusím chodit alespoň zase cvičit. Samozřejmě to nešlo téměř vůbec, ale jakmile jsem po měsíci byla zase ve svém „druhém domově“ oslovila mě událost pohárové soutěže v Mostě, kterou pořádal Vladimír Jeřábek a jeho soutěže jsou vždy úžasné. Na těžké váhy bych si tehdy sama již netroufla a tak jsem oslovila právě Martina Homolu, který se za dobu mé nepřítomnosti stal doslova superstar v mrtvém tahu,“ vrací se ke svému návratu Strolená.

Martin Homola nikdy nikoho netrénoval a sama sportovkyně netušila, jak její prosbu přijme. Přijal, přišel na první trénink, ze kterého byl dost rozpačitý. „Upřímně mi řekl, že poté, co neudělám ani jeden dřep a mrtvý tah měl naprosto šílenou techniku, tak nemůže nic slíbit, ale pokusí se udělat maximum, ale bezpečně. Nejprve zlepšoval samotnou mobilitu těla a dolních končetin a postupně zvyšoval náročnost. Ještě stále mám tréninky nastaveny na šedesát procent zátěže, co bych reálně měla udělat. Ale touha dokázat sama sobě, že se mohu vrátit byla silnější. Ani jeden z nás nečekal nějaký větší úspěch,“ dokresluje Mostečanka. A návrat se jí přes veškerou dřinu a neskutečnou píli povedl! V tomto roce vystřelila jako kometa.

„Každou soutěží jsem se zlepšovala a tahle sezona byla úžasná a nečekaná ve všech směrech. Momentálně již dřepuji a zvedla jsem si pro mě úžasných 155 kg a překonala sama sebe. Odvezla jsem si stříbro z mistrovství světa, zlato z mistrovství republiky a bronz z absolutního pořadí všech žen,“ popisuje události posledních pár měsíců. Všechno to mělo přidaný efekt v získání nových přátel a také setkávání s přáteli, které znala v době před zraněním.

„Martin Homola dokázal nemožné, nesmírně mu děkuji a vážím si ho. Stejně tak děkuji svému partnerovi, protože mi velmi pomáhá při péči o našeho úžasného syna Martínka a bez jeho pomoci bych nemohla trénovat naplno. Mojí ambicí pro příští rok je především nezranit se, účast na mezinárodních soutěžích, kde bych ráda překonala hranici 160 kg a do budoucna se vůbec dostat ke 175 kg a důstojně reprezentovat naše město Most.“

Radost mosteckých házenkářek po domácí výhře nad Šalou.
Andělé se vrací do vítězného módu! Šale připravili první porážku sezony

Ano, červíček jí vzadu v hlavě hlodá. Pohybuje se na tenkém ledu, navíc s těžkou váhou na zádech.

„Musím být upřímná, ale mám velký strach z podklouznutí a protože tahám mrtvý tah technikou sumo, tak je oba ještě vyšší. V létě se konala soutěž na Máchově jezeře, ten den hodně pršelo a já do poslední chvíle přemýšlela o odstoupení. Ale nakonec mi Martin Homola připravil perfektní podmínky pro rozcvičení a já si letos zvedla poprvé 140 kg,“ říká závěrem Veronika Strolená.

VERONIKA STROLENÁ A SILOVÝ TROJBOJ:

Mostečanka Veronika Strolená soutěží v asociaci GPC, které je věrná již od roku 2012. K silovému trojboji ji přivedl Petr Krastenics, v té době její kamarád a kolega z práce. „Viděl mě ve Fitness Zimák a když viděl, jak se pokouším o bench press, dřep a mrtvý tah, tak pronesl větu, kterou si pamatuji dodnes: Nechceš dát tomu svému plácání nějaký hlubší smysl. Není to úplně marné,“ vypráví Veronika Strolená, v té době 56 kilogramů vážící holčina, která obdivovala ženy, jenž znala z videí a neuměla si představit, že by dokázala to co ony. Krastenics ji ovšem pomohl s tréninkem a na prvním mistrovství ČR zvedla 110 kg na mrtvý tah. „Tento sport mě od prvního okamžiku naprosto uchvátil a zůstal mou láskou. V průběhu dalších let jsem se ve stejné váhové kategorii dostala až na váhu v mrtvém tahu 152,5 kg, což byl i národní rekord ČR a vyhrávala jsem, jak své kategorie, tak jsem se především probojovala do absolutního pořadí všech žen a postupně stoupala nahoru bez jakéhokoliv limitu či omezení a s naprostou radostí. Silový trojboj byl můj svě a já měla velké plány,“ vrací se do minulosti Strolená. Na velkých plánech teď začala pracovat znovu!

Litvínovský střelec Jakub Liška.
Liška zmákne i šest gólů za zápas. Náš podzim ale má kaňku, říká střelec