„Troufám si říci, že se jednalo o mé životní závody, které dopadly více než dobře,“ usmívá se Pastýřík.

V soutěži jednotlivců se musel vypořádal se čtyřmi náročnými disciplínami. Jako první se jednalo o mrtvý tah na maximální zvednutou váhu, kdy každý závodník měl tři plané pokusy. „Zde jsem překonal svůj osobní rekord a zvedl 310 kg. Na úvod poměrně solidní číslo,“ pustil se do rozboru prožitých dnů Petr Pastýřík. Ve druhé disciplíně – loading race, museli strongmani na dvacet metrů přeběhnout a následně naložit na 150 centimetrů vysokou paletu sud o váze sto kilogramů, pneumatiku o váze osmdesát kilo a jednoruční činku o váze devadesát kilo. Tato disciplína prověřila fyzickou kondici všech zúčastněných.

„Ve třetí disciplíně byla připraven obří jednoručka o váze buď 80 nebo 100 kilo, kterou si závodník musel zvednout jednou rukou nad hlavu. Zde jsem byl rozhodnutý pro tu vyšší, tedy stokilovou a povedlo se mi zapsat tři platná opakování. Jako poslední pořadatelé zvolili takzvaný Atlasův kámen, který jste si museli pevně umístit na rameno a počkat na písknutí rozhodčího. Šel jsem do varianty 160 kg kamene, ale bohužel se mi nepodařilo kámen plně zafixovat a proto jsem nezapsal žádné platné opakování,“ mrzelo mosteckého siláka. „Suma sumárum v nabité světové konkurenci se mi podařilo ukořistit dvanácté místo a to bohužel kvůli poslední disciplíně, kdy jsem zapsal nula bodů. Poučení pro příště.“

V týmech cinklo stříbro

Co nevyšlo v jednotlivcích, to si Petr Pastýřík bohatě vynahradil v soutěži týmů. Tam se zařadil po bok českého rekordmana Jiřího Tkadlčíka, Miroslava Kahánka a půjčeného Australana Tysona Morise. A začala šou čítající pět disciplín! Český tým táhl za jeden provaz a rval se o přední příčky a nakonec se povedl historický úspěch – stříbrná medaile. Zlato vybojovali domácí Ukrajinci.

Nadšený Pastýřík se vrátil do nepříjemné minulosti. „Je to zhruba dva roky zpět, kdy jsem se z podobného závodu vracel s trojitou zlomeninou na pravé noze a nikdo nevěděl, jak to bude s mojí sportovní kariérou dál vypadat, zda budu schopen normálně chodit a fungovat a nyní se vracím jako jeden z nejsilnějších mužů planety a vicemistr světa,“ blaží Mostečana, který vydržel, nakládal si v tréninku, kde o sobě tvrdí, že je extrémista, a dostal se na vrchol.

„Musím hodně poděkovat rodině, mamce, sestře, která se o mě starala a všem přátelům, kteří byli v těch těžkých chvílích se mnou. Nyní je vše jinak, jezdím opět vyhrávat a prát se o příčky nejvyšší a společně se mnou má přítelkyně Renáta a když je to možné i můj syn Matěj. Další poděkování patří firmám, které jsou od počátku se mnou, což je mostecká firma Profimass a Triko4all a další osoby, které si nepřejí být jmenovány,“ uzavřel strongman z města pod Hněvínem.