Při zápase se Slavií Praha se s Matouškovou rozloučily spoluhráčky a aplaudovala jí také plná mostecká hala. Jak bude na roky v dresu Černých andělů vzpomínat? Na co se těší v životě bez házené? To vše řekla v rozhovoru.

Skončila jste v týmu Černých andělů. Proč k tomu došlo?
Po návratu z finále Českého poháru jsem byla hned druhý den povolána do kanceláře pana manažera klubu a tam mi bylo oznámeno, že nepředvádím, co po mně pan manažer chce. Tak nějak jsem počítala i s tímto verdiktem, však v hloubi duše jsem doufala, že si se mnou třeba bude chtít o tomto problému popovídat a že mu budu moci sama říci, jak se cítím, to znamená, že sama nejsem spokojená se svými výkony, že se snažím jak mohu, ale v tuto chvíli bohužel nevím, jak se z této situace vyhrabat. Jezdila jsem domů z tréninků naštvaná a nešťastná sama ze sebe. Určitě souhlasím, že to bylo oprávněné. Poslední dobou jsem nezvládla situaci, kdy jsem se musela učit, psát práce do školy, chodit na tréninky, kterých je teď opravdu dost a jsou i náročné, a do toho ještě dohánět veškerou praxi, kterou musím mít splněnou do určitého termínu. Se situací, kdy jsem musela neustále pana manažera přesvědčovat, že mám i nastávající sezonu pokračovat tady v Mostě, jsem bojovala dvě sezony. A v době, kdy jsme měli dovolenou, pro mne znamenalo každý den vstát, jít na praxi, abych ji měla hotovou než začne letní příprava, a po praxi se dát nějak dohromady, abych pak mohla jít na Matyldu běhat. To vše jen proto, abych přišla připravená už na přípravu. Takže jsem vlastně ani žádnou dovolenou neměla. Bohužel, teď jsem tuto situaci už neustála.

Kam povedou vaše další kroky? Budete stále činná v házené?
Mé kroky téměř rovnou z kanceláře pana manažera vedly do nemocnice, kam jsem se šla zeptat na možnost nastoupit jako zdravotnický asistent. Tyto kroky byly jasné, protože tato práce mě naplňuje a vždy jsem věděla, že jakmile by nastala taková situace, tak nebudu váhat. Hrát dál nebudu, chtěla bych se už nějakým způsobem usadit, chodit do práce a po 23 letech letech, kdy jsem vše podřizovala a obětovala házené, bych si chtěla užívat volný čas jinak a i sama sebe bych si chtěla začít užívat a pomáhat tam, kde je to třeba. Další věc je zdraví, na kterém se svým způsobem odehrané roky také podepíšou.

Když shrnete angažmá v Mostě. Na co budete nejraději vzpomínat? A co byste nejraději ze vzpomínek vymazala?
Samozřejmě na každý titul, který jsme vyhrály, a také na zápasy v EHF Cupu, které jsou ve srovnání s WHILkou jiné. A samozřejmě také na získání vítězství v Českém poháru a skvělý kolektiv, který jsme tu vždy měli. A také na zážitky, které jsem s holkama a trenérem mohla zažít. Není asi žádná věc, kterou bych chtěla vymazat, jsem optimista, takže si vždy říkám, že může být ještě hůř a ze všeho by se měl člověk ponaučit a jít dál.

Prožila jste v Mostě významnou část kariéry. Budete nadále sledovat, jak se daří mosteckému týmu?
Ano, budu sledovat, jak se holkám daří a budu na každém domácím zápasu, pokud nebudu zrovna v práci. Dále zůstávám s holkama i v kontaktu a vídám se s nimi. Pro mne jsou mnohé z nich v životě velice důležité.