Pamatuji se, jak jsem zde proti Havrani vedl svůj ústecký tým ligových dorostenek za naprosté mlhy, kdy se střídavě z ní vynořovaly před brankářkami obou týmů střelkyně soupeřek.
Pak byla postavena krásná mostecká hala. Ženy Mostu střídavě hrály ve II. lize, pak postoupily do nejvyšší republikové soutěže.
V devadesátých letech jsem (coby 40 let píšící externí spolupracovník severočeského tisku) psal o trenéru Josefu Kubalovi, který vedl v nejvyšší československé soutěži současně jak ženy, tak muže Baníku Most. A úspěšně.
Kolem roku 2000 se mostecké házenkářky opět začaly drát ve výkonnosti nahoru pod vedením trenéra Hanuse, kterého vystřídal slovenský mág Kuťka a před rokem zas jeden z trenérů reprezentace ČR Dušan Poloz.
Určitě jsem opomněl několik generací úspěšných hráček, trenérů i funkcionářů. Dnes se ale sen generací severočeských a hlavně mosteckých příznivců házené naplnil.
„Černí andělé", jak se jim říká, jsou nejlepší v česko-slovenské WHIL a měly by hrát Ligu mistryň. Dík za to patří především hráčkám, trenérům, ale také těm, co to v Mostě „zařídili". Lidí okolo manažera Junga a dalších.
Těch by se novináři měli dnes zeptat: Kteří všichni to vlastně jsou? Proč do toho dávají vlastní peníze? Co jim to přináší? Jak to dělají? Jak udrží úspěšný tým, který není (asi) budován na plně profesionální bázi pohromadě? Jaké mají další cíle? Jaké problémy?
Byl jsem u toho, když před rokem mužský tým Lovosic čtvrt hodiny před koncem rozhodujícího zápasu s družstvem legendární minulosti Duklou Praha vedl o pět branek, ale neproměněná sedmička, následná přísná červená karta a vyčerpanost hráčů, neudržely v rukou severočeského týmu šanci na titul a ten skončil druhý.
Nejvyšší titul mají tedy z družstev Ústeckého kraje teď jako první mostecké ženy – a nejen pro Česko, ale pro území celého našeho bývalého podlouhlého státu, dnes tedy Česka i Slovenska.
Dovolím si jim pogratulovat. (Z pozice člověka, který 40 let psal o házené, 10 let byl na konci minulého století předsedou trenérsko – metodické komise regionu a 2 roky celého Československa, 20 let řídil a organizoval oblíbenou anketu o Nejlepšího házenkáře a házenkářku kraje, vedl výběry kraje juniorů, pomáhal vyškolit v kraji desítky trenérů, hrál a trénoval v ligových Lovosicích a jako jediný v regionu měl ve své době současně nejvyšší trenérskou i rozhodcovskou kvalifikaci u nás, tedy I. třídu). Ještě jednou:
UPŘÍMNÁ GRATULACE všem, co mají s mosteckou ženskou házenou dnes něco společného.
Ervín Dostálek
